Trojská lávka a Libeňský most byly v posledních měsících ve středu zájmu. Lávka bez varování spadla, most, který je vzdálen jen několik kilometrů proti proudu, Praha v zimě na několik týdnů uzavřela kvůli havarijní opravě v obavách, že by jinak také spadl, a nyní se politici i veřejnost přou o jeho budoucnosti. Je to ale jen špička ledovce. V havarijním stavu jsou v Česku desítky mostů a větší opravu jich potřebují tisíce.
Ze studie, kterou připravili Tomáš Rotter, Miroslav Teichman a Jan Volek, vyplývá, že z více než sedmnácti tisíc mostů, které jsou na dálnicích, státních silnicích a krajských komunikacích II. a III. třídy, bylo v minulém roce asi tři tisíce při prohlídkách zařazeno do páté až sedmé stavební kategorie – to značí, že jsou ve špatném, velmi špatném nebo havarijním stavu. Je problematické vyčíslit počet rozbitých mostů, které patří obcím. Jen v Praze, Brně, Plzni a Karlových Varech jich však je více než dvě stovky z celkových 1095.
Chybějí peníze, ale i stavbaři
Ne všechny mosty v havarijním stavu ovšem čeká oprava. Příkladem může být starý most přes potok na silnici I/44 ve Vlachově, kterou však nahradila přeložka, takže silničáře již nemusí znepokojovat. Takové „řešení“ je však možné pouze u zlomku zanedbaných mostů, většinu musí jejich vlastníci – tedy stát, kraje, u mostů, přes které vedou místní komunikace, pak obce – opravit, pokud nechtějí, aby následovaly osud Trojské lávky a jednoho dne se zřítily i s auty nebo chodci.
„Správce musí udělat nějaké opatření, aby nedošlo k totální havárii. Buď omezí výrazně zatížení – třeba až na 20 procent – nebo most podepře.“
Tomáš Rotter
Autoři studie uvádějí, že „hlavním důvodem současného neuspokojivého stavu byl dlouhodobý nedostatek finančních prostředků na údržbu a opravy mostů“. Konkrétně vyčíslili, že by na opravy státních a krajských přemostění v páté až sedmé kategorii bylo potřeba necelých sedmadvacet miliard korun, z toho třináct miliard do mostů na silnicích II. a III. třídy (to znamená těch krajských).
Obecně pak stav mnoha silničních mostů, zejména těch na menších silnicích, souvisí s dlouhodobým zanedbáváním údržby, jejich stářím, ale i tím, že se na mosty postupně přidávaly další vrstvy vozovky, čím se zvýšilo jejich zatížení. K situaci přispívají i omezené kapacity stavebních firem a nedostatek pracovníků.
Cesta ven nebude snadná a rychlá, ale možná je. To ukazuje příklad železnice, kde se v posledních dvou desetiletích podařilo situaci zásadně zlepšit. Na konci 90. let bylo přes 700 železničních mostů v nejhorším stavebním stavu 3 (na železnici se používá jiná metodika hodnocení), loni jich byla zhruba polovina – 361.
I když havarijní mosty nespadnou, život komplikují
Experti ubezpečují, že ani špatný stav stovek mostů a havarijní stav několika desítek z nich neznamená, že budou nyní ve velkém padat. „Havárie Trojské lávky v prosinci roku 2017 byla zcela výjimečnou událostí. Byla to první havárie mostu za provozu v České republice od druhé světové války,“ uvedli autoři studie s tím, že „pravděpodobnost vzniku další totální havárie železničního mostu nebo mostu pozemní komunikace v České republice je velmi malá“. Může však dojít k závadám dílčích částí mostů, po kterých bude most nepoužitelný nebo hůře použitelný.
UDÁLOSTI: Opravit mosty, které jsou v nejhorším stavu, by přišlo téměř na 27 miliard
Běžným opatřením ostatně bývá omezení nosnosti mostů, jejichž stav se výrazně zhoršil. Donedávna byl příznačným tuzemským příkladem trápení s mosty Žďákovský most přes Orlickou přehradu.
Ačkoliv leží na státní silnici, jeho stav se postupně zhoršil natolik, že na něj od roku 2010 nesměla nákladní doprava, takže kamiony z Plzně do Tábora musely jinudy. Tím se ovšem zatěžovaly zase jiné silnice a mosty, a rychleji chátraly i ony. Oprava Žďákovského mostu skončila až loni, tedy po sedmi letech.
Galerie: Žďákovský most přes Orlickou přehradu je unikátní technickou památkou. Dnes slaví 50 let
Mosty na silnicích I. tříd