Po pěti měsících od sněmovních voleb je ustavena většina výborů, podvýborů a komisí Poslanecké sněmovny. KSČM na podzim oslovila rekordně nízký počet voličů a podle zásad poměrnosti by tak měla získat jen 17 z 229 dosud obsazených pozic ve vedení sněmovních orgánů. Ve skutečnosti jich ale komunisté mají 24, tedy o přibližně čtyřicet procent více. Vzhledem k volebnímu výsledku je tak KSČM nejsilnější od vzniku Poslanecké sněmovny v roce 1993.
Komunisté ve sněmovně sice ztratili křesla, jejich reálná síla je tam ale na historickém maximu
7 minut
Komunisté mají ve sněmovně nejvíc funkcí v historii
V dolní komoře parlamentu stále chybí pevná koalice a vláda s důvěrou. Postupně už ale byla obsazena většina sněmovních funkcí od předsednictva až po členy nejmenších podvýborů. Doplnit už zbývá jenom pár pozic – například je stále potřeba zvolit šéfa komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů.
Komunisté získali v loňských sněmovních volbách vůbec nejnižší procento hlasů od vzniku strany v roce 1990 (a dokonce i nejméně od roku 1921, kdy vznikla KSČ). „Je zřejmé, že KSČM v těchto volbách neuspěla tak, jak jsme si přáli. Nálady ve společnosti vytěžily jiné subjekty,“ uvedl v reakci na volby předseda strany Vojtěch Filip.
Obsazení sněmovních orgánů poslanci KSČM
I přes tento neúspěch je ale KSČM v obsazování sněmovních postů velmi úspěšná. Naposledy se například její poslanec Leo Luzar stal předsedou nově zřízeného podvýboru pro svobodu slova a média.
Členů stejně, šéfů ale mnohem více
Práce zákonodárců se zdaleka neodehrává jen v poslaneckých lavicích. Často důležitější je „neviditelná“ činnost v komisích, výborech a podvýborech. V Poslanecké sněmovně zasedá celkem 200 poslanců a právě ti prozatím ve sněmovních orgánech obsadili 919 členských a 229 předsednických a místopředsednických pozic ve sněmovních orgánech.
Pokud by měly být tyto posty rozděleny rovnoměrně, držel by jeden poslanec průměrně každou dvoustou funkci v pořadí. Takové rozdělení je ale čistě ideální a mnohdy neodpovídá realitě. Větší kus koláče se obyčejně daří ukousnout vládní koalici, která má hlasovací většinu.
- VÝBORY
- Jsou stálými orgány Poslanecké sněmovny. Jejich význam spočívá především v jejich legislativní a kontrolní činnosti. Právě v rámci jednání jednotlivých výborů jsou přijímána nejdůležitější rozhodnutí týkající se návrhů zákonů. Příklady výborů jsou rozpočtový, zahraniční nebo mandátový a imunitní.
- KOMISE
- Jsou zřízené Poslaneckou sněmovnou a mohou se skládat z poslanců a dalších osob, které nejsou poslanci. Takto zřízené komise jsou stálé nebo dočasné. Příklady jsou komise pro kontrolu činnosti Vojenského zpravodajství nebo kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.
- Zdroj: psp.cz
Ustavení členů výborů, podvýborů a komisí se odehrává podle zásady poměrného zastoupení, což ukládá příloha zákona o jednacím řádu. Princip poměrnosti byl už od vzniku dolní komory dodržován i v případě komunistů. Jeden komunistický poslanec proto ve všech volebních obdobích obsazoval přibližně jednu z každých dvou set členských pozic v orgánech sněmovny.
Tyto orgány si ze svých řad následně volí předsedy a místopředsedy – tento proces se ale už pravidlem poměrnosti řídit nemusí. Řídicí posty jsou přitom pro fungování komisí a výborů zásadní, protože předseda nebo jím pověřený místopředseda jejich schůze svolává a řídí.
KSČM
A právě z těchto vedoucích pozic získala KSČM dosud nejvíce v historii. Vyplývá to ze srovnání situací vždy přesně pět měsíců po volbách. V současnosti mají komunističtí poslanci o přibližně 40 procent předsednických a místopředsednických postů více, než kolik by jim náleželo podle pravidel poměrného zastoupení.
„Hlasovací mašina“ KSČM, SPD a ANO
Politici upozorňují, že tohoto úspěchu dosáhla KSČM díky hlasovací koalici ANO, SPD a právě komunistů, která je funkční již od listopadové ustavující schůze. „Je to válcování, které nám předvádí hnutí ANO se svou nevyřčenou koalicí s SPD a komunisty,“ komentoval volbu předsednictva sněmovny Jan Farský (STAN).
Šéf lidoveckých poslanců Jan Bartošek v souvislosti s ANO, SPD a KSČM mluvil o „hlasovací mašině“ a „koalici lži“.
Hlasovací trojkoalici kritizoval na začátku března například i předseda ODS Petr Fiala, když byl kvůli jejím hlasům zvolen předsedou sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů Zdeněk Ondráček (KSČM). Ten ale ve své pozici vydržel jen několik dní. V několika městech České republiky volaly po jeho odchodu tisíce demonstrantů. Sám Ondráček nakonec odstoupil na základě toho, že „vyhodnotil bezpečnostní situaci svoji a své rodiny“.
Komunisté byli dlouho tabu, změna přišla v roce 2002
Od vzniku Poslanecké sněmovny v roce 1993 bylo kvůli předchozí historické zkušenosti tabu, aby se tam komunisté chopili jakékoliv vedoucí pozice. Až do roku 1998 tak neměli ani jednoho svého poslance v předsednictvu výborů, podvýborů nebo komisí. Výjimkou byl pouze Antonín Hrazdíra, který před volbami v roce 1996 působil tři čtvrtě roku jako místopředseda organizačního výboru.
Ostrakizace komunistů pokračovala i mezi lety 1998 a 2002, kdy měli přibližně jen polovinu vedoucích sněmovních pozic, na které by jinak podle zásad poměrnosti měli nárok.
Razantní změna nastala v roce 2002. Po čtyřletém období tzv. opoziční smlouvy získali komunisté ve volbách své dosavadní maximum hlasů, a kvůli tomu i každý pátý poslanecký mandát. Přirozeným důsledkem tak bylo, že KSČM obsadila celou řadu místopředsednických funkcí výborů a k tomu vůbec poprvé i jeden post předsednický – šéfkou petičního výboru se stala Zuzka Bebarová Rujbrová.
Vojtěch Filip navíc usedl na židli místopředsedy Poslanecké sněmovny, což je i dnes dosud nejvyšší ústavní post, který komunisté v České republice získali. Tehdejší premiér Jiří Paroubek (ČSSD) navíc neváhal s KSČM prohlasovat řadu zákonů.
Ty zákony, které jsou potřeba ve prospěch této země, lidu této země, budeme schvalovat i třeba s komunisty. A kdyby tady spadli marťani, tak je budu schvalovat s marťany.
Po volbách v roce 2006 komunisté výrazně těžili z výjimečné situace zablokované sněmovny se stovkou pravicových a stejným počtem levicových poslanců. V létě toho roku se dokonce spekulovalo, že by mohla vzniknout vláda ČSSD a KDU-ČSL opřená právě o hlasy KSČM. Připuštění takové možnosti ale nakonec stálo křeslo tehdejšího lidoveckého předsedy Miroslava Kalouska. Ukázalo se tak, jaké obavy spolupráce s komunisty vyvolává.
Po hubených letech nové obzory
V letech 2010 až 2017 vládly v České republice nebývale silné koalice, ať už pravicové nebo levicové. I proto neměly strany důvod u komunistické strany hledat podporu. O to větší změnu znamená současná situace, kdy se hnutí ANO shodlo, že spolupráce s ČSSD a komunisty je pro jeho členy nejpřijatelnější z možných variant vládnutí. Komunisté hodlají případnou druhou vládu Andreje Babiše tolerovat, ať už v ní budou pouze zástupci ANO, nebo půjde o menšinový kabinet ČSSD a ANO.
Pokud skutečně dojde k této zatím nejpravděpodobnější variantě, tedy že vláda bude záviset na podpoře KSČM, získají komunisté na centrální úrovni dosud největší moc od sametové revoluce v roce 1989.
