Jednání hnutí ANO s komunisty a SPD o zákonu o obecném referendu je ve skutečnosti spíše snahou o užší spolupráci mezi těmito stranami. V Otázkách Václava Moravce se na tom shodli politologové Ladislav Cabada a Jiří Pehe. Samotné ANO podle nich velký zájem na referendech nemá, a už vůbec nestojí o vystoupení z EU. Právě to je podle ústavního právníka Jana Wintra hlavním cílem stran, které všelidové hlasování prosazují.
Debata o referendu je jen zastírací manévr pro dohodu ANO, KSČM a SPD, shodují se politologové
Otázky Václava Moravce: Politologové Jiří Pehe a Ladislav Cabada, ústavní právník Jan Wintr (zdroj: ČT24)
Podle Jana Wintra může ten, kdo má ústavní většinu, ústavu změnit téměř libovolně s výjimkou „podstatných náležitostí demokratického právního státu“. Současné návrhy podle něj ústavě neodporují.
„Zároveň se domnívám, že debata, která se vede na téma, že ústava je neúplná a nedokonalá tím, že neobsahuje referendum, je falešná. Protože o prvcích přímé demokracie se mluví v článku 2 ústavy, kde se říká, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo,“ říká Wintr.
Pokud se sněmovna a Senát shodnou na otázce, kterou by chtěli nechat rozhodnout v referendu, mohou ho vyhlásit už dnes a žádný nový zákon k tomu není potřeba, upozornil právník. Debata o referendu je dnes podle něj spíše politickou debatou o obsahu než o tom, jak rozumně nastavit mix parlamentní a přímé demokracie.
„Referendum prosazují především síly, které chtějí vystoupit z EU a domnívají se, že pro to nemají ústavní většinu. Proto navrhují systém obecného referenda s co nejmenším množstvím omezujících podmínek a brzd,“ upozorňuje Wintr.
Snahy o referendum byly dosud vždy neúspěšné
Ústavní zákon o celostátním referendu – vládní návrhy
Demokratické strany by se podle něj měly mít před vtažením do debaty o referendu za této situace na pozoru. „Mluvím o hnutí ANO, ale třeba i o Pirátech a o dalších stranách, které mají pocit, že zavedení široké možnosti referenda je nějaký výrazný kvalitativní posun v demokracii. Podle mého názoru to tak není,“ dodal. Poukázal například na Německo nebo USA, které celostátní referendum vůbec nemají, přesto jsou to státy demokratické.
Ústavní zákon o celostátním referendu – poslanecké návrhy
Ústavní zákon o celostátním referendu je jedním z evergreenů české politiky. První pokusy o něj se objevily už v 90. letech. Opakovaně ho předkládaly především sociálnědemokratické vlády. Poslanecké návrhy předkládali opakovaně také komunisté. Návrhy vycházely ze slovenského modelu, který ale podle Jana Wintra nefunguje, protože vyžaduje nadpoloviční účast.
„Pokud chceme vést vážnou debatu o tom, jak má vypadat obecné referendum v ČR, tak je vhodné to navázat na stávající instituty ústavy. Například že by se změny ústavy potvrzovaly v referendu, jako třeba v Irsku. Nebo že by bylo možné, kdyby byl zákon schválen v parlamentu, aby se konalo referendum, jestli ten zákon nebude zamítnut, jako je to třeba ve Slovinsku.“ V takových situacích je podle něj lidem jasné, o čem se hlasuje.
Pehe: Senátem referendum tak snadno neprojde
Politolog a spisovatel Jiří Pehe vidí za debatou hlavně problém s hledáním většiny ve sněmovně. „Otázka schválení zákona o referendu je jenom zastírací manévr pro to, aby se mohla vytvořit alespoň neformální koalice nebo nějaká forma podpory mezi ANO, komunisty a SPD. V diskusi se dost zapomíná na to, že účastníky schvalování nejsou jen ty tři strany, které mají 115 hlasů, tedy ne ústavní většinu ve sněmovně, ale také Senát.“
Upozorňuje na to, že Senát má výrazně odlišné složení než sněmovna. Strany prosazující referendum mají v horní komoře jen sedm hlasů z 81. ANO má šest senátorů, komunisté jednoho a SPD žádného. Několik senátorů také bylo zvoleno s podporou Pirátů a dalších stran, ale není jasné, jak by se k referendu postavili.
Přestože třeba SPD navrhovalo hranici pro vyhlášení referenda pouhých 100 tisíc hlasů, další strany vědí, že podmínky tak mírné být nemohou. „Babiš na to okamžitě reagoval, že by to mělo být 700 tisíc. Eevidentně to referendum on sám moc nechce. Ale chce vyjít vstříc komunistům a SPD,“ říká Pehe.
„Dalších pět hlasů (zbývajících do ústavní většiny) v Poslanecké sněmovně nebo ústavní většinu v Senátu vidím jako brzdy. Rozhodně přinejmenším Senát neschválí žádný zákon o referendu, který by byl nastaven způsobem, aby umožnil kupříkladu hlasování o vystoupení z EU,“ míní Pehe.
Cabada: Pro ANO to není téma
Politolog Ladislav Cabada se podivuje například nápadu SPD, aby referendum mohl vyvolat i prezident. „Jedinec by mohl nastolit otázku čehokoli a přednést to k rozhodnutí takzvaně lidu, což je čirý populismus. Myslím, že tohle nemá v současném Senátu šanci projít,“ domnívá se.
Stejně jako Jiří Pehe chápe debatu o referendu jako nástroj pro budování vztahů v jednání o vládní nebo parlamentní koalici. Vážně to podle něj myslí zřejmě jen SPD.
„Nicméně pro hnutí ANO to téma není. Chtějí-li skutečně vládnout a makat, tak pro to potřebují podmínky. A to nebude, když jim každé dva týdny někdo vyhlásí referendum a tím jim znemožní jakkoli vládnout. Oni to dobře vědí,“ říká Cabada.
„Výhody EU se málo zdůrazňují“
Čisté příjmy ČR z EU
Ten nevěří ani tomu, že by se podařilo v referendu rozhodnout o vystoupení Česka z Evropské unie. Podle řady ekonomů by vystoupení bylo pro Čechy ekonomickou katastrofou . „Češi jsou poměrně pragmatičtí a ve skutečné rozpravě – nikoli rozpravě emotivní a bez argumentů – bude jednoznačné, že členství v EU je výhodné. My jsme země, která benefituje.“
„Problémem podle mě je, že česká veřejnost vnímá EU zejména prizmatem Evropské komise, resp. centrálních evropských institucí a některých témat, se kterými čeští populističtí politici a část médií velmi efektivně protievropsky pracují. Naopak velmi neefektivně se pracuje s tématy, která jsou velmi pozitivní, třeba ekonomické benefity,“ míní politolog.
Česko za posledních sedm let získalo zhruba 700 miliard korun z evropských fondů. Jiří Pehe ale podotýká, že hlavním benefitem nejsou peníze, ale otevřený evropský trh, kam směřuje zhruba 80 procent českého vývozu. Není podle něj zřejmé, kolik zahraničních firem je v Česku právě díky členství v EU a kolik by jich tu po „czexitu“ zůstalo.
Právník Jan Wintr navíc upozorňuje, že odchod Česka z EU by byl složitý a trval dlouho. „Se společným trhem a společným právním systémem by to bylo mimořádně obtížné,“ říká. A dodává i bezpečnostní rozměr Evropské unie, která vznikla z úsilí o trvalý mír v Evropě. „To, že v našem regionu k žádným válkám už poměrně dlouho nedošlo, by nás nemělo ukolébat, protože dějiny Evropy jsou dějinami válek evropských států,“ dodává.