Mladí Češi mají více rasistických předsudků, navzdory školám

Výzkumníky ÚSTR zajímalo především to, jak si v míře předsudků vůči menšinám stojí mladí lidé, kteří základní školu začali navštěvovat koncem 90. let či později. V té době se již ve školách objevovaly projekty zaměřené na prevenci rasismu a extremismu a dojížděli do nich lektoři, kteří přednášeli například o romském holocaustu.

Výzkumníci proto čekali, že mladí lidé budou mít méně předsudků proti menšinám než ti, kteří podobné programy neabsolvovali.

Antipatie k Židům i Romům

Výzkum ale ukázal něco jiného. K antipatiím ve vztahu k Židům se přiznalo nejvíce lidí právě ze skupiny mladých lidí ve věku 15 až 29 let, jako nesympatické je označilo 24 procent dotázaných. U starších respondentů byly nesympatie k Židům méně časté, pohybovaly se pod 20 procenty, u lidí mezi 30 až 44 lety dokonce pod 15 procenty.

Romy označilo jako nesympatické 75 procent lidí napříč téměř všemi věkovými skupinami, pouze v kategorii 30 až 44 let uvedlo nesympatie k této menšině 81 procent dotázaných. „To naznačuje, že lidé, kteří navštěvovali povinné vzdělávání v posledních letech (ti nejstarší začali navštěvovat základní školu v polovině devadesátých let), nejen že nemají méně předsudků, ale spíše naopak,“ uvedli vědci.

Příklad politiků

„Mohlo by to naznačovat, že programy vzdělání pro toleranci nejsou účinné, ale nevíme, jestli by bez nich nebyla situace ještě horší,“ řekla výzkumnice a lektorka ÚSTR Karina Hoření. Podle ní má špatný vliv na žáky a studenty i příklad některých politiků, kteří popírají nebo zlehčují romský holocaust. Právě s těmito informacemi, které si děti do školy přinesou, musí učitel umět pracovat a reagovat na ně.

„Učitelé a žáci nepotřebují další výukové materiály, ale spíš programy založené na rozvoji určitých kompetencí. Důležitá je komunikace ve třídě, ale i v celé škole. Pokud škola nenaplňuje toleranci ve svém každodenním chování, nefunguje to,“ uvedla Hoření.

Netolerance v praxi 

Jako příklad situace, kdy tolerance na škole nefunguje, přestože ve třídě se o ni učitel snaží, uvedla konkrétní příhodu ze střední školy. Student z Blízkého východu přinesl v době maturit do školy pohoštění pro komisi a ředitel na to zareagoval slovy „doufám, že v tom není bomba“.

„Když se nechováte tolerantně, je to vaše chování, co se od vás učí vaši žáci, a nejen obsah učiva,“ shrnuje Karina Hoření.

Vzdělávání k větší toleranci by podle výzkumníků z ÚSTR bylo účinnější, kdyby peníze vyhrazené na tyto účely podpořily méně škol, ale dlouhodobými programy. V současnosti platí podle Hoření spíše to, že podpora se nese v duchu „co nejvíce akcí pro co nejvíce dětí“, kdy ale skutečný smysl takového vzdělávání dětem uniká.