Prezident Miloš Zeman ve středu přijal demisi Babišovy jednobarevné vlády. Hlava státu také už dopředu avizovala, že Babišovi jako vítězi voleb svěří i druhý pokus o sestavení vlády a premiérem ho chce jmenovat během února. A to v případě, že by Miloš Zeman o víkendu prohrál prezidentské volby s Jiřím Drahošem. V opačném případě by ale Zeman nechal Babišovi dostatek času na shánění 101 hlasů ve sněmovně. Prezidenta totiž netlačí žádné lhůty, ústava zná jen málo konkrétních termínů a její výklad je poměrně volný.
Zemanovo pověření ústava nezná: Babišovi i prezidentovi však dává velký prostor k manévrování
„Řekl bych, že ústava neomezuje, je to spíše věc politická, než že by tady byly nějaké ústavní limity,“ upozorňoval v Událostech, komentářích vedoucí katedry ústavního práva Právnické fakulty a prorektor Univerzity Karlovy Aleš Gerloch.
Prezident ve středu přijal Andreje Babiše na Hradě: „Pověřuji vás, aby to mělo zákonnou oporu, jednáním o sestavení vlády a přeji vám v nich úspěch,“ prohlásil Miloš Zeman. Jde ale jen o neformální krok, který není v ústavě zakotven. Až později by měl vést ke jmenování Babiše premiérem. Stejné pověření dostal Babiš od hlavy státu i při prvním neúspěšném pokusu o sestavení vlády.
Zeman také už dříve avizoval, že Babišovi ve druhém pokusu poskytne na jednání dostatek času a bude po něm před jmenováním požadovat 101 zaručených hlasů ve sněmovně. V tomto ohledu ústava prezidenta nijak neomezuje a nedává mu žádné lhůty. Babiš by tak o podpoře pro svou vládu mohl vyjednávat dlouhé měsíce.
Ostatně prezident Zeman později doplnil, že podmínka 101 podpisů nebyla myšlena jako výhrůžka Babišovi, ale ostatním stranám ve sněmovně.
V úterní prezidentské debatě však Miloš Zeman prohlásil, že pokud by o víkendu prohrál prezidentské volby s Jiřím Drahošem, jmenuje Babiše premiérem ještě během února. Prezidentský mandát totiž hlavě státu končí až 8. března. V takovém případě by prý hlava státu na podmínce 101 podpisů netrvala.
Aleš Gerloch: Na „zchromlou kachnu“ se nehraje, prezidentův mandát končí až v březnu
To sice někteří kritizovali s tím, že už by v případě prohry neměl prezident dělat závažná rozhodnutí. V USA se takovému mezidobí, kdy ještě nenastoupí nově zvolený prezident, říká zchromlá kachna.
Ústavní právník Aleš Gerloch však v Událostech, komentářích upozorňoval, že mandát prezidenta platí až do konce: „Ústava ho v tom neomezuje. Skutečně výkon jakéhokoliv úřadu, tedy i úřadu prezidenta, běží až do konce příslušného období.“
Gerloch zároveň zmiňoval jinou část ústavy, která výslovně stanoví 30denní časovou lhůtu: „Jmenování předsedy vlády samo nestačí. Musí být ustavena vláda jako celek. To znamená, že předseda vlády pak navrhne ostatní členy vlády, a předpokládám, že pan prezident tedy myslel jmenování vlády jako takové. Ta potom musí ve lhůtě třiceti dnů předstoupit před sněmovnu a požádat o důvěru.“
Pokud by tedy Zeman prohrál a zároveň dodržel své úterní prohlášení, musela by druhá Babišova vláda předstoupit před sněmovnu se žádostí o důvěru nejpozději na přelomu března a dubna. Babiš by tak neměl příliš času na vyjednávání a teoreticky se může stát, že selže také další pokus a vláda by důvěru nezískala.
Třetí pokus dává ústava do rukou šéfovi sněmovny
Také na tuto variantu ústava pamatuje, třetí pokus o sestavení vlády pak už nicméně nedává hlavě státu, ale předsedovi Poslanecké sněmovny. Ten by vybíral, kdo má být dalším kandidátem na premiéra. Přičemž opět platí, že mu ústava žádnou konkrétní lhůtu nedává.
Šéfem dolní komory je teď Radek Vondráček z hnutí ANO a ten už se také dříve vyjádřil, že by nejspíš i třetí pokus svěřil do rukou Andreje Babiše jako vítěze voleb.
Opět by potom běželo stejné kolečko vyjednávání a stejná třicetidenní lhůta od chvíle, kdy by byla jmenována třetí Babišova vláda. Tedy alespoň teoreticky podle ústavy. Šéf vítězného hnutí ANO Andrej Babiš už se totiž nechal slyšet, že pokud by ani druhý pokus o sestavení vlády nebyl úspěšný, pak by byl pro předčasné volby. Mohlo jít ale jen o stupňovaný tlak na další strany, aby spíše vstoupily do koalice.
Pokud by ani tento kabinet nenašel v dolní komoře dostatečnou podporu, musel by podat demisi. V tomto případě už ústava zmiňuje rozpuštění sněmovny prezidentem, což je krok k novým volbám. Jenže ústava uvádí, že hlava státu „může“ rozpustit dolní komoru – z logiky věci tak vyplývá, že nemusí.
Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže: Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.
Prezident Zeman: Po třetím pokusu mám právo rozpustit sněmovnu, ale nemusím ho využít
Ostatně prezident už tuto možnost naznačoval v televizi Barrandov, když mluvil o předčasných volbách jako o absolutní pitomosti: „Mám právo po třetím pokusu rozpustit sněmovnu, ale pozor, toto právo nemusím využít. To znamená, že sněmovna může fungovat dál a může dál fungovat i vláda v demisi.“
Čistě teoreticky by tak Babišův kabinet bez důvěry mohl vládnout dlouhou dobu. V demisi by mohl vydržet i celé volební období. Postup by ale byl podle ústavního právníka Jana Kudrny proti základním ústavním principům. „Ústava předpokládá ve všech parlamentních režimech, že vládne vláda, která má důvěru, a všichni zúčastnění budou konat k tomu, aby ústavu naplnili,“ upozorňoval už dříve.
Podle něj by měl prezident v případě, že sněmovnu nerozpustí, jmenovat další vládu. Kolečko s prvními dvěma pokusy hlavy státu a třetím pokusem předsedy sněmovny by se tedy opakovalo.
Aleš Gerloch ovšem upozorňoval, že nic takového v ústavě výslovně zmíněno není. Na rozdíl od předchozí úpravy, kdy prezidenta ještě volil parlament: „Pak bylo výslovně řečeno, není-li prezident zvolen ani v tomto třetím kole, konají se nové volby. Dokonce množné číslo, to znamená i opakovaně. Takováto věta zde není. Čili v případě, kdy se ani napotřetí nepodaří vládě získat důvěru, je možné rozpustit sněmovnu. Není to úplně nutné, ale není zde žádná věta: Pak se postupuje znova.“
Někteří odborníci také tvrdí, že by měl mít Jiří Drahoš v případě vítězství v prezidentských volbách „své dva pokusy“. Ani s tímto výkladem ovšem šéf katedry ústavního práva Právnické fakulty UK nesouhlasí: „Argument proti tomu, že to tak není, je celkem nasnadě. Článek dvě ústavy říká: každý státní orgán může činit jenom to, co stanoví zákon, tedy i ústava. Neplatí tady to, co pro fyzické a právnické osoby, že mohou činit vše, co není zakázáno. A ústava nic takového neumožňuje, nic takového neříká.“
Podle něj tak má i nově zvolený prezident jen tolik pokusů, kolik mu zbývá: podle Gerlocha se ale musí první pokus počítat už od voleb do sněmovny. „Odvíjí se to od toho okamžiku, kdy jsou volby do sněmovny. To je ten první pokus. Podle ústavy musí vláda obligatorně podat demisi po ustavující schůzi sněmovny a tady začíná to odpočítávání.“