Zpráva o stavu české přírody: lesy trpí, ničí je sucho i kůrovec

Poškození tuzemských lesů je stále na vysoké úrovni. Na druhou stranu nepostupuje tak rychle jako v minulosti. Lesy pozvolna reagují zejména na zlepšení imisí v posledních dvaceti letech. Pozitivní vliv má i snaha lesníků ve větší míře vysazovat i jiné druhy stromů – zejména listnáčů – než tomu bylo před několika desetiletími. I tak české lesy patří k nejvíce postiženým v Evropě. Vyplývá to z rozsáhlé zprávy o stavu tuzemské přírody pro rok 2016, kterou si nechalo zpracovat ministerstvo životního prostředí (MŽP).

Video Události
video

Události: Stav českých lesů se zhoršil

„V porovnání s Evropou patří u nás defoliace (odlistění, pozn red.) mezi nejvyšší. To je ovlivněno především druhovou skladbou lesů, kde převažuje smrk, stanovištními a vnějšími podmínkami prostředí. Neplatí to samozřejmě pro všechny druhy a všechny věkové kategorie. Například smrk patří mezi lesní dřeviny, které velmi citlivě reagují na působení imisí,“ nabízí srovnání Petr Fabiánek z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.

„Lesy s významným poškozením se nacházejí zejména na území střední a jižní Evropy, jmenovitě v jižní a jihovýchodní Francii, severní Itálii, v Česku, ve Slovinsku či Chorvatsku,“ upřesňuje zmíněná analýza MŽP. Podle vědců je příčin několik – přemnožení škůdci, choroby, silný vítr či sucho posledních let.

Právě třeba počasí pak stojí za tím, že kondice tuzemských lesů je horší, přestože se v Česku životní prostředí obecně pomalu zlepšuje. „Situace se zhoršuje především zvyšujícím se suchem v posledních třech letech. Je výrazný vláhový deficit, poklesla hladina podzemní vody. Ačkoli byl rok 2016 jako celek srážkově normální, některé měsíce byly ve srovnání s normálem suché a srážky byly na českém území rozloženy značně nerovnoměrně. Na části území tak nedošlo k vyrovnání deficitu vodních zdrojů a pokračovalo hydrologické sucho předchozího roku 2015,“ vysvětluje Luboš Úradníček, vedoucí Ústavu lesnické botaniky na Mendelově univerzitě v Brně.

Největší kůrovcová kalamita v dějinách

Podle Vladimíra Dolejského, náměstka ministerstva životního prostředí, čelí české lesy největší kůrovcové kalamitě v dějinách. „Letos je meziroční nárůst kalamitní těžby více než o třetinu větší. Přitom ještě letošní rok neskončil. A podobnou situaci můžeme s největší pravděpodobností očekávat minimálně i v příštím roce,“ tvrdí Dolejský.

„Pokud srovnáme kalamitní těžbu v České republice za rok 2016 s okolními státy, můžeme se rovnat tak akorát se Slovenskem. V Česku se vykácelo průměrně asi 2,3 metrů krychlových kalamitního dřeva na jeden hektar lesa. Rakousko má 1,2 metru krychlového, Polsko 0,7 a Německo méně než 0,5 metrů krychlových metrů na hektar,“ vypočítává ministerský náměstek pro řízení sekce ochrany přírody a krajiny. Největším škůdcem je přitom právě kůrovec.

Alarmující je situace hlavně v Moravskoslezském, Olomouckém, Zlínském kraji a přidává se i Vysočina. „Tyto regiony jsou extrémně ohroženy odlesněním. Katastrofální situaci sledujeme den za dnem s většími obavami,“ dodává Dolejský.

Špatně jsou na tom hlavně starší jehličnany

Lesníci rozdělují zdravotní kondici stromů do pěti tříd. Tři z nich jsou v kategorii souhrnně definované jako významné poškození. Zpráva o životním prostředí pak z tohoto pohledu přináší nelichotivé statistiky. U stromů starších šedesáti let byly poškozeny tři čtvrtiny jehličnanů a dvaačtyřicet procent listnáčů. V roce 2000 to přitom bylo méně – u jehličnanů 65 procent a 26 procent v případě obecně odolnějších listnáčů.

U mladších stromů byla vloni situace výrazně příznivější. Poškozena byla čtvrtina jehličnanů a zhruba pětina listnáčů. „Mladší porosty mají větší vitalitu a schopnost odolávat nepříznivým podmínkám prostředí. Významným důvodem je také nižší zatížení prostředí než v minulosti,“ říká Úradníček z Mendelovy univerzity. Přesto jsou i v této skupině čísla o něco horší než na začátku tisíciletí.

Usychají borovice, lesníci příliš spoléhali na jejich odolnost

Lidé, kteří chodí do přírody, si jistě všimli, že v posledních letech jsou čím dál častěji k vidění „rezavějící“ borovice. A statistiky to potvrzují. Sosna, která je citlivá na teplotní extrémy a prudké změny počasí, je u nás vůbec nejvíce postiženým druhem.

Vědci v roce 2016 zařadili do kategorií s významným poškozením devět z deseti borovic starších šedesáti let. Modřín na tom byl jen o málo lépe (83 %).

„Z listnatých dřevin vykazuje výraznou míru defoliace (ztrátu listů) dub, a to celkem u 68 procent hodnocených stromů,“ doplňuje analýza.

Borovice a dub přitom patří mezi dřeviny, které jsou relativně odolnější vůči suchému klimatu a dokážou proto růst na méně příznivých vysýchavých stanovištích.

„Vyšší míra defoliace je pravděpodobně způsobena stále častěji se vyskytujícími klimatickými excesy jako jsou například vysoké teploty, nedostatek srážek, přesněji jejich nerovnoměrnost, a jejich vzájemnou kombinací, nepříznivou pro zdravotní stav těchto dřevin, zvláště pak na extrémních stanovištích,“ upozorňuje Fabiánek.

Laika, který si vybaví pahýly smrků na českých horách, možná překvapí, že nejvíce poškozeným druhem není právě tento mělce kořenící jehličnan. To není dílem přírody, ale hospodařením člověka.

„Modříny a borovice byly totiž již primárně vysazovány na nepříznivých stanovištích z hlediska dostupnosti vláhy, protože jsou tolerantnější k nedostatku vláhy než smrk. Se zvyšujícím se suchem se tak jejich poškození též zvyšuje. Smrk byl vysazován do vláhově příznivějších podmínek, proto je jeho poškození menší,“ vysvětluje Úradníček.

Zejména starší lesy v severních a západních Čechách či na severní Moravě mají slabší kondici takříkajíc v genech. Vyrůstaly totiž v době intenzivního imisního zatížení, kdy se na životní prostředí příliš nehledělo. Je to tedy problém dlouhodobý.

Zdravotní stav stromů je však podle lesních hospodářů v posledních letech kvůli suchu alarmující i jinde. Dramaticky je zasažena hlavně oblast mezi Olomoucí, Opavou a Bruntálem a vedle toho i Javornicko a Oderské vrchy. Zde se smrkové porosty již zcela rozpadají.

Kritická situace pak panuje na jihozápadní Moravě či na Vysočině. „Suchem je postižené Třebíčsko, Dačicko, ale i nižší polohy Polabí, jižní Morava a podhůří Šumavy,“ uvedla začátkem října mluvčí státního podniku Lesy ČR Eva Jouklová.

O mnoho starší české lesy

Zajímavé srovnání s Evropou nabízí analýza v kapitole stáří lesů. Zatímco na kontinentu tvoří stromy starší osmdesáti let necelou pětinu, v Česku je to třetina. Je to dáno intenzivním hospodařením v tuzemských lesích a zejména trendem v pěstování stejnověkých porostů ve 20. století a na konci 19. století.

„To vedlo ke zcela nevyhovující věkové struktuře lesních porostů v porovnání s přirozenou skladbou. Změna nepříznivého stavu, ke kterému hospodaření v českých lesích směřuje, je vzhledem k délce životního cyklu lesních dřevin dlouhodobým procesem,“ píší experti v analýze.

„Stoupající průměrný věk lesních dřevin u nás souvisí s nárůstem rozlohy přestárlých porostů. To je způsobeno z části rámcovým hospodařením v kategorii lesů ochranných, ve zvláště chráněných územích a také odkládáním obnovní těžby v nepřístupných a ekonomicky ztrátových lesních porostech,“ nabízí další příčinu Fabiánek.

Na druhou stranu vychází Česko ve srovnání s evropským průměrem velmi příznivě v oblasti takzvané druhové skladby lesů. Monokultury, čili lesy tvořené pouze jedním druhem stromu, u nás zabírají pouze 17 procent plochy veškerých lesů. V Evropě je to dvojnásobek.

Ještě výraznější rozdíl je pak u porostů tvořenými více než šesti druhy (12 % v ČR, 4 % v Evropě). Přitom je známo, že druhově pestřejší lesy jsou odolnější. Hlavně ty smíšené. Lesníci si to uvědomují a za posledních dvacet let sázejí čím dál více listnáčů. Podíl listnatých stromů, zejména buků, se tak za šestnáct let zvýšil.