Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) zřejmě nepodá kárnou žalobu ani na jednoho ze soudců z kauzy Rath. „Nechci přitápět pod mediálním kotlem,“ řekl v Otázkách Václava Moravce (OVM), kde ale hájil své rozhodnutí podat kárnou žalobu na soudkyni Helenu Královou kvůli kauze Vojenského zpravodajství. Podle něj se dopustila jednoho z největších soudcovských hříchů, když opakovaně nerespektovala názor odvolacího soudu.
Pelikán o kárných žalobách na soudce: Nechci přitápět pod mediálním kotlem, u Králové to ale jinak nešlo
Prezident Miloš Zeman několikrát kritizoval skutečnost, že Davida Ratha dopadli s krabicí od vína, kde bylo sedm milionů korun, a přitom je stále na svobodě. Rath i kvůli tomuto tvrzení poukazoval ve stížnosti adresované Ústavnímu soudu na zpolitizování rozhodování senátu Nejvyššího soudu. Ústavní soudci sice stížnost odmítli, uznali ale, že kauza je extrémně medializovaná.
Pelikán má teď v rámci kauzy Rath na stole hned dva podněty od státních zástupců k podání kárné žaloby, a to na soudce vrchního soudu v Praze Pavla Zelenku a na soudce krajského soudu v Praze Ivo Zelinku.
V případě Zelenky Nejvyšší soud konstatoval, že postupoval protizákonně, a jeho rozsudek zrušil, pochybnosti se ale objevily i u jiných případů. U Zelinky si státní zástupci stěžovali, že dal do rozsudku důkazy, jež nejsou ve spise.
Na Zelenku přitom ministr kárnou žalobu během půlroční lhůty nepodal. „Jsem zdrženlivý, pokud jde o podávání kárných žalob na soudce, snažím se to dělat v případech velmi závažných pochybení, jinak to nechávám spíš na předsedech soudů,“ uvedl Pelikán. Kvůli značné medializaci Rathovy kauzy i ze strany Ratha by to Pelikánovi přišlo kontraproduktivní. „Nechci přitápět pod mediálním kotlem,“ podotkl ministr.
U Zelinky je situace složitější, protože výtky jsou závažnější, ani v tomto případě ale zřejmě kárná žaloba pravděpodobně nebude na pořadu dne.
Pelikán ji ovšem podal v případě soudkyně Heleny Králové. „Tam jde o zbytečné politické rozhodnutí v živé kauze, které může být vnímáno různě a může mít neblahý dopad na justici jako takovou,“ myslí si exministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS).
„Systém je vybudován tak, aby si soudci pokud možno své poklesky vyřizovali sami. Kárné žaloby mohou podávat předsedové soudů a považuji za správné a zdravé, aby si i negativní věci vyřizovali sami,“ pokračoval bývalý šéf resortu. Ministr je podle něj jakási pojistka, pokud se tak nestane. Každé rozhodnutí ministra je politické, i když se jedná o podání kárné žaloby, upozornil Blažek.
Pelikán si ale nemyslí, že naprostá nečinnost je to správné řešení. „V případě soudkyně Králové byl (můj) standard dalece překročen, protože jestli něco považuji za jeden z největších hříchů, kterého se může trestní soudce dopustit – a ona to učinila podle našich zjištění pětkrát – tak je to nerespektování názoru odvolacího soudu, protože to nesmírně protahuje řízení a velmi výrazně oslabuje důvěru veřejnosti v justici,“ zdůraznil ministr.
Králová rozhodovala v případu možného zneužití Vojenského zpravodajství spojeného s Janou Nečasovou (dříve Nagyovou). Nedávno dostala kauzu na starost nová soudkyně poté, co se Králová neshodla s pražským městským soudem.
Soudkyně aktéry případu opakovaně zprostila viny, posléze zpochybnil městský soud její nestrannost, vytkl jí nelogické hodnocení důkazů a věc jí odebral. Pelikán pak na ni podal kárnou žalobu. „Nemohl jsem dělat nic jiného, to, že je to soudkyně, která soudila mediálně známé případy, to je nemůže před tím uchránit,“ konstatoval Pelikán v OVM.
Podle ministra pro lidská práva Jana Chvojky (ČSSD) je obecně špatně, aby se ministři nebo prezident vyjadřovali k živým kauzám. „Je otázka, jestli je vůbec dobře, že ministr spravedlnosti může podávat kárné žaloby, ideální stav by byl, kdyby si to řešil samosprávný orgán,“ je přesvědčen Chvojka.