Úředníci odcházejí a přicházejí. Ale když se v cizí zemi ozve protest proti odvolání českého úředníka, je to něco mimořádného. Více než 200 francouzských vědců, akademiků a umělců podepsalo petici na podporu ředitele Českého centra v Paříži Jeana-Gasparda Páleníčka. Považují ho za člověka na svém místě. Jeho nadřízený z Prahy je ale jiného názoru. Tím je přitom Jan Závěšický, který se stal generálním ředitelem Českých center bez výběrového řízení a jak plyne z jeho životopisu, spíše než odborná kvalifikace rozhodovala jeho politická příslušnost k ČSSD. Případ sleduje Ivan Bareš z týmu Reportéři ČT.
Francouzi protestují proti odvolání šéfa Českého centra v Paříži
Reportéři ČT: Francouzi protestují proti odvolání šéfa Českého centra v Paříži (zdroj: ČT24)
„Pan Páleníček nenaplnil moje očekávání v oblasti generování vlastních příjmů, nevěnoval se dostatečně tématům mimo osobní profilaci, kromě umění. Čekal jsem, tak jako u jiných Českých center, že se bude věnovat tématům vědy, výzkumu, inovací, českého designu, módy a obdobných oblastí mnohem razantněji,“ vysvětluje generální ředitel Českých center Jan Závěšický (ČSSD).
„Paříž je kulturní metropolí nejen Evropy. A těch témat i ve spolupráci s českými firmami a českými subjekty – a teď nemyslím pouze sponzory, ale i těmi, kteří se oblastem věnují – je podle mě potenciál v Paříži nevyužitý. A v tom byla moje hlavní kritika práce pana Páleníčka,“ dodává Závěšický.
„Jeho projekt byl absolutně nejlepší“
S tím ale nesouhlasí přes dvě stovky francouzských a českých osobností, které podepsaly petici na Páleníčkovu podporu. „Způsob, jakým byl Jean-Gaspard Páleníček propuštěn, překvapil a vyprovokoval spoustu emotivních reakcí,“ říká Antoine Mares, signatář petice a vedoucí katedry soudobých dějin střední Evropy na Sorbonně.
„Pan Páleníček předložil projekt, který byl absolutně nejlepší ze všech zúčastněných, na tom se shodla komise,“ přidává se bývalý generální ředitel Českých center a bývalý velvyslanec v Dánsku Zdeněk Lyčka. „On taky dobře věděl, co je Francouzům dobré říkat o Čechách,“ míní režisér Jiří Menzel.
„České centrum bylo Kašparovou srdeční záležitostí. On s tím Českým centrem žil úplně jako se svou rodinou,“ dodává bývalý generální ředitel Českých center a Českého centra v Paříži a Sofii Michael Wellner Pospíšil.
Narodil se v roce 1978 v Praze českému otci a francouzské matce. Vystudoval bohemistiku a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a pařížské Sorbonně. Působil v pražském divadle Orfeus, v roce 1998 spoluzaložil Umělecké sdružení Elgar. Posledních 13 let pracoval v Českém centru v Paříži. Nejprve jako dramaturg, poté zástupce ředitele a naposledy od jara loňského roku byl ve funkci dočasného šéfa. Tomu dosavadnímu totiž vypršel mandát a čekalo se na nominaci nového. Za tím účelem bylo vyhlášeno výběrové řízení, které Páleníček loni v červnu v konkurenci bezmála 20 kandidátů vyhrál.
Jean-Gaspard Páleníček
Závěšický: Šéf centra musí uvažovat i ekonomicky
„Pana Páleníčka jsem do funkce nejmenoval proto, že jsem nemohl ovlivnit kritéria, která byla kladena na uchazeče ve výběrovém řízení, které pan Páleníček úspěšně absolvoval,“ tvrdí generální ředitel Českých center Jan Závěšický.
V rozporu s doporučením úřední komise ministerstva zahraničních věcí, pod nějž Česká centra spadají, nový generální ředitel center Jan Závěšický vybraného ředitele pařížské pobočky nejmenoval. Pouze ho dál pověřil řízením. A v lednu tohoto roku jeho pracovní zařazení zrušil.
„Měl jsem kompetenci dokončit výběrové řízení a pana Páleníčka do funkce jmenovat po souhlasu pana ministra, ale současně jsem disponoval kompetencí tak neučinit. A já jsem se vydal tou druhou cestou,“ poznamenává Závěšický.
Jan Závěšický
Jan Závěšický se ředitelem Českých center stal v červenci minulého roku. Absolvent Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně předtím pracoval v oblasti cestovního ruchu v Jeseníkách a ve Vodohospodářských zařízeních Šumperk. Je členem ČSSD v Olomouckém kraji. Stejně jako ministr Zaorálek, který ho do funkce jmenoval. S výsledky výběrového řízení svého předchůdce se Jan Závěšický neztotožnil.
„Domnívám se, a to je rozdíl oproti minulému vedení, že je součástí mého způsobu řízení i to, aby na uchazeče, kteří mají zájem o práci v zahraničí, byly kladeny trošku odlišné požadavky – nejen na jejich odbornou profilaci v oblasti kultury, ale i na jejich schopnosti v oblasti řízení centra. Mezi ně se klade mimo jiné akcent na to, aby ten člověk byl schopen uvažovat ekonomicky,“ říká Závěšický.
Kultura je ve vztazích s Francií zásadní, tvrdí signatáři
„Zaprvé máme všichni pocit, my – aktéři francouzsko-českých vztahů, dříve francouzsko-československých – že v těchto vztazích je něčím naprosto zásadním kultura. Obrázek a dobrá pověst České republiky ve Francii jsou z velké části svázány s její kulturou. Dokonce bytostně svázány. A to je pravděpodobně něco, co ony rozhodující osoby nevnímají. Co nevnímá Praha,“ míní vedoucí katedry soudobých dějin střední Evropy na Sorbonně Antoine Mares.
„Je v zájmu České republiky, abychom nejenom pořád slyšeli, že se říká, že je důležitá ekonomická diplomacie. Ona je totiž důležitá kulturní diplomacie. Kultura vám otevře dveře a potom může udělat prostor i pro byznys. Ne opačně. Kultura je skutečně kód, kterým v Paříži vstupujete do společnosti,“ potvrzuje bývalý velvyslanec ve Francii Pavel Fischer.
„Nešel bych opačným směrem, že nejdřív bych vybral manažera, který jakkoli může řídit jakékoliv České centrum s tím, že je dobrý manažer, a pak se doučí to kulturní prostředí. To nejde. Tak to nefunguje. To musí být naopak,“ myslí si bývalý generální ředitel Českých center Zdeněk Lyčka. „My jsme malý národ, nemáme se moc čím prezentovat, snad tou kulturou. A to je smysl Českých center,“ dodává režisér Menzel.
„Jsme malý národ, nemáme se moc čím prezentovat, snad tou kulturou. A to je smysl Českých center,“ míní režisér Jiří Menzel (vlevo, na snímku s J. G. Páleníčkem)
Česká centra jsou příspěvkovou organizací ministerstva zahraničních věcí zřízenou pro celkovou propagaci České republiky v zahraničí. Tvoří ji 22 poboček na třech kontinentech. „Ve stanovách je napsáno, že to je kultura i byznys a dokonce i podpora turismu. Zároveň si musíme uvědomit, že existují na tyto kategorie samostatné jednotky,“ podotýká exředitel Českých center i poboček v Paříži a Sofii Michael Wellner Pospíšil.
„Ať CzechTrade dělá byznys, ať CzechInvest tahá investice, obchodní oddělení ambasády ať dělá velkou makroekonomiku a Česká centra ať dělají, v případě že už se blížíme k byznysu, tak design, ale ať se Česká centra drží kultury. To je pole, které není obsazené,“ upozorňuje Lyčka. „České kulturní centrum je nezastupitelné a pomáhá České republice, aby byla vidět, aby byla vidět jako země, o které se mluví,“ míní Fischer.
„My se rozhodně nechceme vměšovat do českých záležitostí. Chtěli jsme pouze říct – dejte si pozor, jste ve Francii, ve specifickém prostředí, máte v ruce trumf, který představuje prestiž českého kulturního centra, nezahazujte jej,“ uzavírá Antoine Mares.
Páleníček se mohl vyjádřit jen „konsensuálně se stanoviskem vedení“
Vítěz konkurzu Páleníček čekal na své jmenování do funkce marně. Ředitel Závěšický ho pouze pověřil řízením Českého centra, což mohlo ve specifickém francouzském prostředí oslabit Páleníčkovu pozici.
„Samozřejmě může se snažit sebelíp, ale každý sponzor nebo partner si řekne – no jo, tak on je pověřen, ale jak dlouho ještě? Třeba zítra mu to skončí nebo pozítří?“ vysvětluje Zdeněk Lyčka možná negativa zvoleného řešení.
„Pan Páleníček je bezesporu osobnost, která je kapacitou v oblasti kultury. Ale bez ohledu na to, jak silná osobnost v oblasti kultury to je, my musíme zohlednit ve výkonu funkcí ředitelů Českých center i manažerské aspekty. A v nich jsem viděl nedostatky práce pana Páleníčka a výkony Českého centra v Paříži. Proto mi nic jiného ani nezbylo,“ stojí za svým šéf center Závěšický.
Reportéři ČT samozřejmě oslovili i Jeana-Garparda Páleníčka. Ten svolení komunikovat s médii od svých nadřízených dostal, mělo to ovšem jeden háček.
„Dle dané ministerské směrnice by ses měl do médií vyjadřovat konsensuálně se stanoviskem vedení. Je to hlavně odstavec 1, článek 7 a 8. Dále odstavec 2, článek 3, 1b. Musím připravit stanoviska, která bys na kameru interpretoval s ohledem k zájmům zřizovatele a zaměstnavatele. Neboť jinak na potenciální výroky, které nebudou v souladu s literou zřizovatele/zaměstnavatele, může být nahlíženo jako na porušení,“ upozornila ho tisková mluvčí Petra Jungwirthová.
S ohledem na uvedené skutečnosti Páleníček rozhovor odmítl. „Ta směrnice vyloženě tlačí na zaměstnance – nepokoušej se říkat nic, co by se nám nelíbilo,“ říká advokát Pavel Říčka.
Závěšický získal post bez výběrového řízení
Paradoxní na celé situaci je i to, že vítěze výběrového řízení Páleníčka do funkce nejmenoval ředitel Závěšický, který byl sám na post generálního ředitele Českých center dosazen bez výběrového řízení ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem. „Výběrového řízení jsem se účastnil v roce 2015, v roce 2016 se neopakovalo,“ hájí se Závěšický.
Ve své nové funkci se místo jmenování rozhodl Jan Závěšický Páleníčkovo pracovní místo zástupce ředitele Českého centra zrušit, a to pro nadbytečnost. „Nevím, jak je možné někoho odvolat pro nadbytečnost, když zároveň tento člověk řídí České centrum. Tak nevím, je to pro mě nepochopitelné,“ podivuje se bývalý generální ředitel Českých center Michael Wellner Pospíšil.
Česká centra jsou příspěvkovou organizací ministerstva zahraničí zřízenou pro celkovou propagaci ČR v zahraničí
Řediteli Závěšickému také vadila délka Páleníčkovy spolupráce s Českým centrem, podle něj byl ve Francii „nadstandardně dlouho“. „Působil tam více než deset let. A je pravidlem, a to není jenom v naší organizaci, ale je to i na ministerstvu zahraničí, že doba vyslání zaměstnance a jeho působení v dané zemi, je čtyři, ve výjimečných případech pět let,“ uvádí Závěšický.
„Pan Páleníček sice pracoval na Českém centru Paříž dlouho, ale v podstatě nebyl vyslán na 13 let nebo jak dlouho tam byl. On byl ten člověk, který pomáhal Českému centru a nějakým způsobem se to naučil a věděl, co s tím,“ říká Zdeněk Lyčka.
Jean-Gaspard Páleníček dlouhodobě žije v Paříži. Ve vztahu s Českým centrem měl statut takzvané smluvní síly. Neměl nárok na služební byt a také jeho plat byl nižší.
Do nového konkurzu už Páleníček nepůjde
Protože nového šéfa Českých center Páleníček za dobu svého působení nepřesvědčil, vyhlásil nové výběrové řízení, které klade větší důraz na ekonomické a manažerské dovednosti uchazečů. Jean-Gaspard Páleníček se do něj už nepřihlásil.
„To, že se nepřihlásil do nového konkurzu, mě vůbec nepřekvapuje. Protože by nemělo logiku, aby se do nového konkurzu hlásil, když už se do jednoho přihlásil, vyhrál a nebyl jmenován. Proč by se hlásil podruhé,“ chápe Pospíšil.
„Asi není zvyklý na jednání, kdy vyhraje všechno v absolutně férové soutěži, aby pak musel znovu do takové soutěže nastoupit s tím, že ty podmínky třeba už nebudou tak férové,“ dodává Lyčka.
Výsledky výběrového řízení ale nemusí ředitel zohlednit. Do interního dokumentu nazvaného Pravidla personální práce si totiž prosadil bod, který mu dává právo rozhodnout se jinak.
„Výsledky výběrového řízení nejsou závazné, ale výběrové řízení slouží k tomu, abychom našli kvalitního uchazeče. A je potom na řediteli generálním, jestli k tomuto finálnímu kroku přistoupí, anebo nikoliv,“ potvrzuje Závěšický.
„V pravidlech personální práce v odstavci 2 v písmenu b) je generálnímu řediteli uložena pravomoc, aby sám osobně bez jakýchkoli dalších pravidel rozhodl, zda systemizované místo obsadí veřejným výběrovým řízením, anebo bez něj. Já si myslím, že takovýto postup je špatný, protože zásadou všech podobných center, veřejné správy, státní správy, by měla být transparentnost,“ říká advokát Říčka.