Sklář Jan Huňát dokončuje práci na Památníku rozloučení, který se na konci května stane součástí pražského hlavního nádraží. Prosklené dveře vlakového kupé mají připomínat odvahu rodičů, kteří na začátku druhé světové války vyslali své děti do Velké Británie v transportech organizovaných Nicholasem Wintonem – a zachránili jim tak život.
Do tváře pražského hlavního nádraží se otisknou ruce Wintonových dětí
Reportáž: Rodiče "Wintonových dětí" dostanou v Praze pomník (zdroj: ČT24)
Winton jako mladý bankéř ze své vlastní vůle organizoval v počátcích války v Československu odjezdy židovských dětí do Spojeného království. Obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici, zařizoval dětem doklady a přijetí v britských rodinách. Téměř sedm stovek dětí tak zachránil před jistou smrtí v nacistických koncentračních táborech.
Zachráněné děti, dnes již penzisté v pokročilém věku, nyní chtějí uctít odvahu svých rodičů, kteří se odhodlali své potomky opustit a z obavy o jejich budoucnost a život je vyslali po kolejích až za lamanšský průliv. Vybudování památníků iniciovaly dvě zachráněné dívky a dnes již dámy Zuzana Marešová a Milena Grenfell-Bainesová.
Ze všech díků, uznání a obdivu (na adresu Nicholase Wintona) se vytratila úloha našich rodičů, jejich sebezapření a obětavá láska, se kterou nás s těžkým srdcem a ještě větším strachem v roce 1939 posadili do tzv. Wintonových vlaků a loučili se s námi, aniž tušili, kdy a jestli se ještě sejdeme a jaký bude jejich vlastní osud.
„Budou to dveře vlaku, vytržené i s kouskem vlaku, a to v původní, tmavě zelené barvě,“ přibližuje podobu památníku Marešová, která spolu s Grenfell-Bainesovou v Bratislavě dopátrala i originální wintonovskou soupravu.
Podle ní vznikla pro potřeby památníku replika, skleněnou výplň dveří vlakového kupé pak doplní otisky dětských i dospělých rukou; dlaně na památníku najdou jak obě jeho iniciátorky, tak jejich vnučky.
Sklář: I rodiče jsou hrdinové
„Je to smutné a emotivní… a je hezké, že něco takového vznikne. I ti rodiče jsou hrdinové, není přece lehké posadit své dítě na vlak,“ doplňuje sklář Jan Huňát, který v těchto dnech práce na skleněné výplni dokončuje. Na dalších částech památníku se pracuje v Česku, na Slovensku i v Anglii, odhalený by měl být 27. května, kdy se do Prahy chystají dárci z celého světa, kteří projekt podporují ve veřejné sbírce.
Bronzové dveře nebudou představovat první pražskou upomínku událostí ze začátku války; na prvním nástupišti bezprostředně přilehajícím k historické Fantově budově už od roku 2009 stojí sousoší Nicholase Wintona a dvou dětí.
Před rokem se pak vedly i debaty o tom, zda by celé nádraží nemělo přijmout Wintonovo jméno. Historik a předseda magistrátní místopisné komise Václav Ledvinka ale tehdy upozornil, že by takové pojmenování nebylo průchozí, při případné změně názvu by musel logicky dostat přednost návrat k dřívějšímu pojmenování, kdy nádraží neslo jméno amerického prezidenta Woodrowa Wilsona.
Památník na pražském Hlavním nádraží