Poslanců, kteří by chtěli do trestního zákoníku vložit paragraf o hanobení hlavy státu, postupně ubývá. Ti, kteří na návrhu trvají, potom dávají najevo, že reagují na kritiku současného prezidenta, kterou považují za bezprecedentní. A to navzdory tomu, že tvrdé výpady vůči sobě zažili jak Václav Havel, tak i Václav Klaus.
- Česká televize oslovila všechny poslance, kteří se k původnímu návrhu připojili. Bylo jich 64.
- 36 poslanců na podpisu trvá
- 15 poslanců podpis odvolalo
- 13 poslanců neodpovědělo
Od poslaneckého návrhu dala ruce pryč zhruba čtvrtina poslanců, kteří ho původně podepsali. Ne všichni však myšlenku opustili, například členové Úsvitu své podpisy stáhli, jen aby vytvořili konkurenční návrh.
„Nejčelnější představitel státu by nějakou úctu, nějaký respekt určitě měl mít,“ uvedl předseda poslaneckého klubu Úsvitu Marek Černoch. Úsvitu se pouze znelíbila myšlenka autora původního návrhu Zdeňka Ondráčka (KSČM), že by za hanobení hrozilo vězení, ve své verzi chtějí tresty omezit na veřejně prospěšné práce.
Přestože ale například předseda KSČM Vojtěch Filip hovoří v souvislosti s návrhem o „zhrubnutí společnosti“ a „vytváření mnohem větších sporů“, útoky a nadávání na prezidenty provázejí českou a československou společnost celou dobu od revoluce. Své zažili všichni tři prezidenti.
Bratislava proti Václavu Havlovi
Když Václav Havel přijel v roce 1991 do Bratislavy oslavit 28. říjen, létala na něj vejce. Žádné ho nezasáhlo, nebyl to ovšem první jeho incident ve slovenské metropoli. Již v březnu toho roku jej ochranka stěží uchránila před rozzuřeným davem, který slavil výročí vzniku Tisova Slovenského štátu.
Podobné kritické výstupy vůči sobě Václav Havel přecházel. Když na něj házeli vajíčka, poznamenal, že „lepší jsou vajíčka než kameny“. Nejtvrdším „trestem“ za jeho kritiku tak nejspíše byl proslavený pískot první dámy Dagmar Havlové v roce 1998, kdy tato reagovala na projev republikánského poslance Jana Vika.
Občanskoprávní cestou potom řešili manželé Havlovi svoji nespokojenost s billboardem „Václavka a Dášenka“. Soud však žalobu na ochranu důstojnosti zamítl a prezidentskému páru přiznal pouze desetinu z požadovaného pětimilionového odškodného, neboť podobizna Václava Havla byla na plakátu použita bez jeho souhlasu.
Koš Klausových odpůrců
Heslo „Klausoše do koše“ provázelo prakticky celé desetileté prezidentské období Václava Klause. Pravděpodobně poprvé se objevilo v době jeho první volby, kdy je použila skupinka nespokojenců na Pražském hradě. Později je skandovali účastníci pochodu při 15. výročí sametové revoluce a pravidelně po transparentech s heslem „Klausoše do koše“ sahali účastníci Klausem neoblíbených pochodů hrdosti. Prezidentování Václava Klause provázely i další projevy nelibosti s jeho vystupováním a názory. Například 17. listopadu 2009 mu lidé na Národní třídě provolávali hanbu a pískali.
Ani Václav Klaus si však kritiku nenechal přerůst přes hlavu. „Neřekl bych, že to bylo ostré. Čekal jsem to daleko ostřejší,“ řekl po zkušenosti z Národní třídy v roce 2009. Méně smířlivý již byl k muži, který ho v roce 2012 napadl airsoftovou pistolí. Václav Klaus hovořil o „atentátu“. Incident se dostal i před soud, střelec Pavel Vondrouš dostal za útok na veřejnou osobu půlroční podmínku.
I na Václava Klause mířili vrhači vajec. Stalo se tak ale v době, kdy ještě nebyl prezidentem, zásah do hlavy dostal na předvolebním mítinku v Praze v roce 1998.
Vejce a červené karty pro Miloše Zemana
Proti Miloši Zemanovi lidé dosud nejhlasitěji protestovali po prezidentových vulgárních prohlášeních v rozhlase v roce 2014. Tehdy na něj – podobně jako kdysi na Václava Havla, ale i mnoho dalších politiků v čele s Jiřím Paroubkem – létala vajíčka a lidé zvedali červené karty. Hlava státu tehdy vajíčkový útok prohlásila za zbabělost.
Vejci, která létala v listopadu 2014 na Albertově, se ovšem na rozdíl od těch, jež mířila na Václava Havla či Václava Klause, začaly zabývat orgány činné v trestním řízení. Případ dosud neskončil, posuzovalo ho několik institucí, v současnosti je opět u soudu žaloba kvůli výtržnictví.
Avšak až dva roky po Albertovu – a po čtvrtstoletí tvrdých a hlasitých protestů proti prezidentům – přišla skupina poslanců s návrhem, aby se hanobení hlavy státu trestalo, a to až rokem ve vězení. Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) se proti návrhu odradil, předpokládá však, že se k němu sněmovna do konce volebního období již nedostane. Pokud by se přesto dostala, zasáhlo by schvalování paragrafu o hanobení prezidenta přímo do předvolební kampaně – nejenom té stranické před sněmovními volbami, ale i do kampaně před volbami prezidentskými.
