Ústavní soud otevřel registrovaným partnerům cestu k osvojení dětí. Škrtl část zákona, která znemožňovala individuální adopci. Návrh na zrušení sporného ustanovení podal loni Městský soud v Praze na základě konkrétního sporu. Podle Ústavního soudu zákaz adopcí odporoval právu na lidskou důstojnost. Z registrovaných partnerů dělal lidi „druhého řádu“, a to bez jasného důvodu. Nález vstoupí v platnost dnem vyhlášení ve sbírce zákonů.
Nález se přímo nevztahuje ke společnému osvojení, které občanský zákoník vztahuje pouze na manželské, tedy heterosexuální páry. Jde jen o individuální adopci jedním osvojitelem, kterou zákon navíc připouští jako spíše výjimečnou možnost.
Nález tedy přímo nedopadá ani na situace, kdy registrovaný partner chce osvojit partnerovo dítě. V případě individuální adopce totiž dochází k zániku příbuzenského poměru mezi dítětem a jeho biologickým rodičem.
Ústavní soud ale nebyl zcela jednotný. S nálezem nesouhlasil soudce Vladimír Sládeček. ÚS měl podle něj nechat úpravu na politicích. Dílčí výhrady k odůvodnění měli Ludvík David, Jaromír Jirsa a Jiří Zemánek. David měl výhrady ke konzervativním dovětkům. ÚS totiž v nálezu také uvedl, že preference manželství je obecně v souladu s ústavou a že nechce přispívat k erozi tradiční rodiny.
Organizace homosexuálů rozhodnutí Ústavního soudu přivítaly. Podle nich udělal důležitý krok ke zrovnoprávnění gayů a leseb, ustanovení bylo přežité. Podle současného zákona trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte. V praxi to znamená, že svobodní gayové a lesby si teoreticky dítě jako jednotlivci osvojit můžou, registrovaní partneři už nikoliv.
Městský soud to považoval za diskriminační a neústavní. Na ÚS se obrátil kvůli konkrétnímu sporu. Muž žijící v partnerství požádal radnici Prahy 13 o zařazení mezi osvojitele. Úřad to s odkazem na zákon odmítl, stejně postupoval i pražský magistrát. Muž proto podal žalobu, městský soud ale řízení přerušil a obrátil se na ústavní soudce. Nyní se k případu vrátí.
V registrovaných rodinách žije asi tisíc dětí
V rodinách sezdaných gayů a lesbiček žije podle odhadů asi tisícovka dětí. Adoptovat vlastní dítě svého protějšku ale stále nemohou. Změnu v tomto ohledu má přinést novela o registrovaném partnerství, kterou v roce 2014 připravilo 25 poslanců a poslankyň z různých stran vyjma vládní KDU-ČSL.
Vláda k návrhu nepřijala žádné stanovisko, rozhodnout by měl parlament, zatím se ale novela do sněmovny nedostala. Podle návrhu by si žena či muž mohli osvojit dítě svého partnera, pokud má v rodném listu uvedeného jen jednoho rodiče nebo pokud jeho druhý rodič o dítě nepečuje a dá souhlas s osvojením. O adopci by rozhodoval soud.
Možnost osvojit biologické děti svého registrovaného partnera podporuje i ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD), jenž spolu s ministrem spravedlnosti Robertem Pelikánem (ANO) rovněž připravuje novelu, která to má umožnit. Podle Dienstbiera čekali na nález ÚS, který do předlohy nyní zapracují.
Od vládní novely si leccos slibuje koordinátor Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu Jan Kozubík. „Tím, že je zákon předložen jako vládní návrh, který má prioritu, domníváme se, že by měl být proces rychlejší a k projednání mělo dojít,“ uvedl v 90' ČT24. Upozornil, že změnu podpořilo devět ministrů z ČSSD a ANO. Domnívá se, že dostatečnou podporu bude mít zákon i ve sněmovně.
Podporu mají také u ombudsmanky Anny Šabatové. Ta už dříve uvedla, že zákaz adopce považuje za protiústavní. Paradoxem navíc je, že zatímco osvojit si dítě naše zákony registrovaným gayům a lesbám neumožňují, mohou vstupovat do pěstounské péče. Tématu se v roce 2014 věnovali i Reportéři ČT.
Ke konci loňského roku bylo podle odhadů v Česku 2174 registrovaných párů. Statistiku z matrik zaznamenává aktivista Milda Šlehofer. V Evropské unii si nyní mohou osvojit děti v patnácti zemích – například v Německu, Belgii, Velké Británii, Španělsku nebo ve skandinávských zemích.
Registrované partnerství bude mít 10. výročí
Cesta k registrovanému partnerství se v Česku otevřela před deseti lety. 15. března 2006 Poslanecká sněmovna nejtěsnější většinou 101 hlasu přehlasovala veto prezidenta Václava Klause a zákon schválila. Osoby téhož pohlaví mohly uzavřít první legální svazek 1. července 2006.
Uzákonit partnerství homosexuálů se ale povedlo až na pátý pokus. První ucelený návrh zákona předložila skupina Zuzky Rujbrové (KSČM) v roce 1998. Měl zajistit homosexuálním dvojicím stejná práva, jaká vyplývají z manželství, kromě adopce dětí. Poslanci ho ale zamítli, stejně jako další tři návrhy zabývající se problematikou sexuálních menšin.
Průlom zaznamenal až návrh předložený do sněmovny v dubnu 2005 skupinou poslanců z ČSSD, US-DEU, ODS a KSČM (také neumožňoval adopci). Parlament ho schválil na přelomu let 2005 a 2006, ale v únoru 2006 zákon vetoval prezident Klaus. Svůj krok poté vysvětlil mimo jiné tím, že zákon rozšiřuje „oblast státních zásahů do lidských životů“, což je přímým opakem liberalizace.
Pozdější přehlasování svého veta označil za „porážku všech nás, kteří věříme, že rodina je v naší společnosti základní, jedinečná a bezkonkurenční a kteří věříme v práva univerzální, nikoli skupinová, a v práva zajišťující svobody, nikoli nároky“.
První registrovaný sňatek umožnilo Dánsko
Jako první země na světě uzákonilo registrované partnerství osob téhož pohlaví v roce 1989 Dánsko. V roce 2001 Nizozemsko jako první stát umožnilo sňatky homosexuálních párů a zároveň adopce dětí.
