Registrovaní partneři by si mohli adoptovat dítě svého protějšku. Podle autorů novely – ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera – by se tak zjednodušila situace v případě rozvodu partnerů nebo úmrtí jednoho z nich. V rodinách sezdaných gayů a lesbiček žije v Česku podle odhadů asi tisícovka dětí. Na podrobnosti v pořadu 90' ČT24 odpovídal zakladatel PROUDu a sociolog Univerzity Palackého v Olomouci Zdeněk Sloboda.
Podle novely mají mít homosexuální páry možnost adoptovat dítě svého protějšku
90' k tématu adopce dětí homosexuálními páry (zdroj: ČT24)
Přijetím zákona by se Česko stalo šestnáctou zemí v Evropské unii, kde je možné, aby děti měly dvě matky nebo dva otce. Novela zákona by tak kromě zvýšení právní ochrany dětí registrovaných partnerů měla především změnit mnohými pro nelogičnost kritizovanou skutečnost, že nesezdaní homosexuálové o osvojení dětí usilovat mohou, zatímco gayové a lesbičky žijící v registrovaném partnerství nikoliv.
Proti novele se staví zástupci opoziční pravice i lidovci. Například členka výboru pro sociální politiku Jitka Chalánková (TOP 09) vnímá nebezpečí, že udělají jeden krok, což zároveň bude předkrok k dalšímu. „Uslyšíme o tom, že děti v dětských domovech potřebují rodiče a mohou to být například i homosexuální páry,“ uvedla.„Právo na dítě není žádné lidské právo, ale právo dítěte na řádný citový vývoj a vzor otce a matky, to je základní lidské právo,“ prohlásila.
Každé dítě na světě má svého otce a svou matku.
Sociolog, zakladatel PROUDu a zastánce zákona Zdeněk Sloboda ale míní, že navrhovaná legislativa je především o dobru dětí. „Dávají se tam povinnosti partnerů při rozchodu nebo úmrtí – vyživovací povinnost, dědická práva, všechno to je skutečně pro děti,“ uvedl. Podle Chalánkové ale osvojení dítěte partnerem například v případě úmrtí dostatečným způsobem ošetřuje nový občanský zákoník.
Sloboda zmiňuje, že se všichni rodí do společnosti, která vnímá heterosexualitu jako normu, a součástí toho je i vstoupit do trvalého párového vztahu a mít děti. „Vnímá se to jako univerzální, ale samozřejmě to neplatí pro všechny. V tomhle vyrůstají i budoucí gayové, lesby, bisexuální a další, kteří vidí hodnotu, završení nebo úplnost svého života v tom mít děti,“ řekl Sloboda.
Před 10 lety bylo v Česku schváleno registrované partnerství
Nejtěsnější většinou 101 hlasu přehlasovala Poslanecká sněmovna před deseti lety, 15. března 2006, veto prezidenta Václava Klause a schválila zákon o registrovaném partnerství. Osoby téhož pohlaví tak mohou v Česku uzavírat legální svazky od 1. července 2006. Do konce loňského roku tuto možnost využilo podle dostupných údajů 2174 dvojic, o oficiální svazek stojí víc gayové než lesby. Soužití zatím ukončily přibližně tři stovky párů.
obrázek
Česká republika uzákonila partnerství homosexuálů na pátý pokus. První ucelený poslanecký návrh zákona předložila skupina Zuzky Rujbrové (KSČM) v roce 1998. Měl zajistit homosexuálním dvojicím stejná práva, jaká vyplývají z manželství, kromě adopce dětí. Poslanci jej však zamítli, stejně jako další tři návrhy zabývající se problematikou sexuálních menšin. Průlom zaznamenal až návrh předložený do sněmovny v dubnu 2005 skupinou poslanců z ČSSD, US-DEU, ODS a KSČM (také neumožňoval adopci dítěte).
Sněmovna i Senát jej schválily na přelomu let 2005 a 2006, ale v únoru 2006 zákon vetoval prezident Klaus. Svůj krok poté vysvětlil mimo jiné tím, že zákon rozšiřuje „oblast státních zásahů do lidských životů“, což je přímým opakem liberalizace. Tehdejší premiér Jiří Paroubek (ČSSD) označil prezidentské veto zákona za jednu z největších Klausových chyb a řekl, že hlava státu se nedokázala přenést přes své předsudky vůči minoritní skupině obyvatel.
Pokud jde o vztahy k dětem, není registrované partnerství překážkou výkonu rodičovské zodpovědnosti vůči vlastnímu dítěti ani překážkou svěření jeho dítěte do jeho výchovy. Povinnost podílet se na výchově dítěte má i partner rodiče, pokud spolu žijí ve společné domácnosti, má také povinnosti, pokud jde o ochranu vývoje a výchovy dítěte. Zákon o registrovaném partnerství tak již nyní výslovně předpokládá faktickou situaci, že partneři spolu vychovávají děti. Dokonce umožňuje, aby jednomu z partnerů bylo rozhodnutím soudu svěřeno do výchovy i „cizí“ dítě, pokud soud rozhodne, že u něj dítě nalezne vhodné výchovné prostředí, které mu rodiče dát nemohou nebo nechtějí. Uzavření registrovaného partnerství je však překážkou jakéhokoli osvojení dítěte registrovaným partnerem.
Pozdější přehlasování svého veta Klaus označil za „porážku všech nás, kteří věříme, že rodina je v naší společnosti základní, jedinečná a bezkonkurenční a kteří věříme v práva univerzální, nikoli skupinová, a v práva zajišťující svobody, nikoli nároky“.