Mezinárodní vědecký tým našel důkazy, že dentální péče byla překvapivě pokročilá už v době kamenné. Mezi nálezy byly například zuby vyvrtané pomocí ostrých nástrojů a zaplněné plombou z hmoty podobné asfaltu.
Zuby, které vědci studovali, pocházejí z Itálie; byly nalezeny v hornaté části Toskánska před asi 20 lety. Při detailním rozboru, na němž se podíleli vědci z mnoha oborů, se ukázalo, že díry v zubu nevytvořil kaz, ale nástroje zubaře.
Ten je do zubů vyvrtal pomocí ostrých, zřejmě kamenných nástrojů – celá procedura musela být výjimečně bolestivá. Neznámý pravěký zubař se dostal vrtákem až k nervu. Ze škrábanců nalezených uvnitř zubu se povedlo zjistit, že zákroků na zubu muselo být více, tyto stopy nemohly vzniknout pouhým žvýkáním.
První plomba, nebo něco jiného?
Vědci prokázali, že dutina v zubu byla vyplněna živicí, nějakou její organickou variantou. Výraz živice je označení pro organické kapaliny černé barvy a vysoké viskozity – jejich nejčastějšími formami jsou dehet a asfalt. Není náhodou, že živice se nazývala dříve i bitumen, což je slovo, ze které vznikl dnešní výraz beton. Živice mají totiž schopnost „vybetonovat“ jakékoliv místo – podobně jako dnešní plomby.
Tato práce vyšla v odborném časopise American Journal of Physical Anthropology. Majitel zubu musel žít v době před asi 13 000 lety, tedy v době kamenné. Kromě živice byly v zubu nalezeny zbytky slámy a vlasů nebo žíní. Co přesně na tom místě dělaly, není jasné – mohly však hrát nějakou roli jako antiseptická látka anebo anestetikum.
Vědci nevědí, proč otvor v zubu vznikl. Základní hypotézou je, že šlo o odstranění zkažené části zubu, ale nemohou vyloučit ani další možnosti – například tu, že byl vyvrtán úmyslně, aby se do zubu daly implantovat nějaké ozdoby. Majitelem zubu byl muž, s velkou pravděpodobností starší muž významného postavení. Teorii o zubu jako místě pro šperk podporuje i fakt, že tento nález pocházel z doby, kdy ještě lidé nepřešli ke stravě založené na obilí, která kvůli vysokému obsahu sacharidů přinesla lidstvu problémy s chrupem a kazy.
Jediný nález je samozřejmě jen velmi malý vzorek, ale v archeologii může i jediný nález znamenat přelom; v tomto případu jde o jedinečný doklad toho, že lidé i v tak vzdálené minulosti již dokázali i s velmi primitivními nástroji provádět poměrně náročné zákroky, jako je právě vrtání zubů.
