Vědci z Centra polymerních systémů zlínské Univerzity Tomáše Bati zkoumají, jak nanotechnologie využívající cigaretové nedopalky může pomoci při odstraňování hormonů z odpadních vod.
Zlínští vědci zkoumají využití cigaretových nedopalků k odstraňování hormonů z vod
„Deriváty celulózy jsou hojně využívány v mnoha aplikacích. Zjistili jsme, že některé z nich mají schopnost zachytávat nežádoucí látky včetně zbytkových hormonů z vody. Shodou okolností se chemickým složením jedná o stejnou látku, jaká se používá pro výrobu cigaretových filtrů. Uvádí se, že cigaretové filtry tvoří významnou část odpadu nalezeného v mořích a oceánech, a každý z nás se bohužel s pohozenými nedopalky setkává denně na ulicích. To nás přivedlo k myšlence prozkoumat využití tohoto odpadu,“ uvedl ředitel centra Vladimír Sedlařík.
Zlínští vědci se zabývali tím, jak cigaretové filtry využít. „Vyvíjíme polymerní nanovlákna připravená z acetátu celulózy, tedy polymeru získaného recyklací nedopalků cigaret. Tato nanovlákna mají schopnost během filtrace vody zachytit velmi malé částice včetně hormonů,“ popsal Muhammad Yasir, který se tím zabýval ve své disertační práci pod vedením Sedlaříka.
Nedopalky bylo třeba vyčistit a rozpustit. „Nepoužíváme na to nějakou těžkou chemii nebo rozpouštědla, která jsou nebezpečná pro životní prostředí. Materiál se po vyčistění rozpustí a polymerní roztok se dále zpracovává jako standardní čistý materiál, který bychom třeba zakoupili od dodavatele,“ uvedl Sedlařík. Na filtr o průměru deset centimetrů byla použita asi stovka nedopalků.
Od technologie k řešení je dlouhá cesta
„Ověřili jsme si, že tahle technologie je aplikovatelná pro recyklaci nedopalků, a v případě, že nalezneme partnera, pro kterého by to bylo zajímavé, budeme na tom rádi dále spolupracovat. Důležité je, že je tady znalost, že technologie existuje a že funguje,“ uvedl Sedlařík.
„Během svého studia publikoval kolega Muhammad Yasir sedm prací v prestižních vědeckých periodikách a jeho výsledky byly prezentovány na pěti mezinárodních konferencích, což je velký úspěch. Mimo to jsme na teoretické výstupy navázali projektem ve spolupráci s průmyslovým partnerem, což je ideální příklad využití výsledků bádání pro praxi,“ doplnil Sedlařík.
V budoucnu se bude projekt zaměřovat na zdokonalování technologického procesu záchytu hormonů z vod. „Jednou z možností je úprava sorbentů za použití takzvané fotokatalýzy, kdy by byly zachycené škodliviny rozloženy působením světla,“ uzavřel spoluřešitel projektu Dušan Kimmer.