Asi před třiceti lety objevili archeologové v Peru velmi pozoruhodnou hrobku. Uprostřed ní se nacházela sedící kostra muže, jehož tvář byla zakrytá zlatou pohřební maskou. Kosti i maska byly pokryty jasnou, krvavě rudou barvou. Letos vědci tento přes tisíc let starý artefakt analyzovali pomocí nejmodernějších metod a zjistili, že tato barva není náhodná – kromě rudého pigmentu a ptačích vajec na ni byla využita lidská krev.
Zlatá pohřební maska nabarvená lidskou krví překvapila archeology v Peru
Archeologové popsali výsledky svého výzkumu v odborném časopise Journal of Proteome. Hrobka patřila asi pětačtyřicetiletému muži, který musel pocházet z nejvyšších vrstev tehdejší společnosti. Patřil do takzvané Sicánské kultury, která předcházela nástupu Inků. Severní části dnešního Peru dominovala mezi devátým a čtrnáctým stoletím našeho letopočtu, dokázala skvěle zpracovávat kovy, zejména zlato a ovládala také pokročilé zemědělství.
Spousta zlatých artefaktů se nachází v hrobkách společenské elity této pozoruhodné kultury, kterou vědci začali detailněji poznávat teprve na konci dvacátého století. Právě v té době také tým vedený Izumi Šimadou odkryl výše popsanou hrobku.
V jejím srdci seděla rudá kostra vládce, kolem něj byly naaranžované dvě kostry mladých žen, jedna v rodící, druhá v kojící pozici. Kromě nich se v hrobce našly také dvě kostry malých dětí, které byly stočené do klubíčka.
Z předmětů vědce nejvíc zaujala rudě nabarvená zlatá maska připevněná k lebce vládce, jež byla oddělená od jeho těla. Původně se vědci domnívali, že byla nabarvená rumělkou, ale to nedávalo úplně smysl – barvivo totiž drželo na masce pozoruhodně pevně po víc než tisíc let.
Cesta do hlubin krve
Muselo na něj být využito nějaké výjimečně pevné pojivo. Aby vědci poznali jeho podstatu, odebrali z masky maličký kousek barvy a využili na něj metodu, která se jmenuje infračervená spektroskopie s Fourierovou transformací. Pomocí ní zjistili, že ve vzorku jsou obsažené proteiny a pojidlo tedy muselo být biologického původu. Další analýzy se zaměřily na původ proteinů: ukázalo se, že šest z nich pochází z lidské krve a několik dalších z vaječného bílku.
Proteiny byly bohužel ve velmi špatném stavu, takže se nepovedlo určit, z jakého ptačího druhu vejce pocházela – hlavním podezřelým je ale v tomto případě jihoamerická domestikovaná kachna pižmovka velká.
Pižmovka velká
Autoři výzkumu se domnívají, že krev byla použitá nejen z důvodů barvy a přilnavosti, ale také jako symbol – naznačovala vitální sílu dnes již zapomenutého vládce Sicánské kultury.