Ruská média informovala, že zemřel bývalý příslušník sovětské armády Stanislav Petrov. Roku 1983 zabránil tomu, aby vypukla jaderná apokalypsa.
Roku 1983 byly vztahy mezi východním a západním blokem velmi napjaté – došlo k několika mezinárodním incidentům, americký prezident Ronald Reagan nazval sovětský blok říší zla. Ve skutečnosti se ale dokonce svět ocitl nejblíže globální jaderné válce za celou dobu existence atomových zbraní. Mezi stisknutím „červeného tlačítka“ a apokalypsou stál jediný muž.
„Američané by v Rusku vyhladili 100 milionů lidí. I my bychom vygumovali nejméně polovinu amerického obyvatelstva. S jediným rozdílem: Kdo by byl zaútočil jako první, žil by o 20 minut déle,“ komentoval později situaci podplukovník Stanislav Jevgrafovič Petrov – obyčejný voják, který jen plnil své úkoly.
Dělal to i 26. září 1983, když velel směně na velitelském stanovišti Serpuchov-15. Tato stanice na tehdy přísně utajovaném místě necelých 100 kilometrů od Moskvy sloužila k vyhodnocování zpráv o riziku z území NATO.
Čtyři minuty po půlnoci se rozezněl alarm. „Podali jsme hlášení a najednou třetí, čtvrtá, pátá. Jedna za druhou, pět raket,“ vzpomínal Petrov, který musel rozhodnout, zda odpálí stovky jaderných hlavic.
„Analyzoval jsem data z počítače. Sbíhaly se u mě všechny informace a já jsem musel rozhodnout, jestli se nejedná o falešný poplach. Navíc jsem musel informovat vedení armády v Moskvě. V předpisech se nepsalo, kdy přesně mám útok hlásit, ale věděl jsem, že mi nezbývá mnoho času, jen pár minut. Trvalo by méně než půl hodiny, než by raketa dorazila na naše území. A já musel velení nechat dostatek času k odvetnému útoku,“ vzpomínal Petrov na noc z 25. na 26. září.
Petrov se rozhodoval „nekonečných“ osmnáct minut
Na monitoru se satelitními snímky se ovšem neobjevila žádná raketa putující k sovětskému území. Petrov začal pochybovat - po osmnácti nejtěžších minutách ve svém životě vyhodnotil, že šlo o falešný poplach. Později se ukázalo, že družice zmátly sluneční paprsky odražené od vysoké oblačnosti.
- Zřejmě nejblíže celosvětovému válečnému konfliktu se svět ocitl v rámci tzv. karibské krize v roce 1962, kdy Sovětský svaz rozmístil na Kubě rakety středního doletu (v reakci na podobný krok Spojených států v Turecku). Washington vyhlásil blokádu Kuby a po horkých jednáních došly nakonec obě země ke kompromisu a k oboustrannému stažení raket.
- Podobně vypjatá situace proběhla i rok předtím v důsledku tzv. druhé berlínské krize, kdy NDR za noc rozdělila východní a západní část německé metropole. Na hraničním přechodu Checkpoint Charlie v centru města tehdy proti sobě stály sovětské a americké tanky. O třetí světové válce prý uvažoval i Stalin a konflikt se Západem plánoval na rok 1955, v důsledku čehož také po celou první polovinu 50. let militarizoval státy východního bloku. Přípravy odvrátila jeho smrt v roce 1953.
„Mohla za to zvláštní konstelace Slunce a satelitů. Paprsky se od zemského povrchu odrazily tak nešťastně, že to vypadalo jako start jaderné rakety. A bohužel se to stalo zrovna v místech, kde stojí americká vojenská základna,“ uvedl Petrov.
Neznámý hrdina
Až do roku 1990 se o příběhu Stanislava Petrova nic netušilo, teprve po pádu východního bloku se o něm začalo více mluvit. Stejně nenápadně odešel ze světa. Většinu stáří žil sám s rodinou v malém městě nedaleko Moskvy a s médii ani veřejností příliš nekomunikoval. Na začátku září mu telefonoval německý aktivista Karl Schumacher, který v minulosti pomáhal s popularizací jeho příběhu.
Chtěl mu popřát k narozeninám, ale k telefonu dostal jen Petrovova syna Dimitrije, který Schumacherovi oznámil, že jeho otec zemřel již 19. května 2017.
