V konžském národním parku Nouabalé-Ndoki objevili přírodovědci mrtvé tělo obrovské gorily. Na první pohled poznali, že jde o Kinga – šedohřbetého samce, díky němuž se podařilo tuto chráněnou oblast udržet.
Zemřel král. Gorilí samec Kingo zachránil v Kongu celou rezervaci
Šedohřbetý samec Kingo, který se proslavil v mnoha kampaních na ochranu přírody, byl nalezen mrtvý na konci prosince. Podle organizace Wildlife Conservation Society (WVS) se dožil věku asi 45 let, což je pro zvíře žijící ve volné přírodě značně nadprůměrné. Kingo zřejmě zemřel právě na komplikace spojené s výjimečně vysokým věkem.
„I na gorilí poměry byl Kingo fyzicky impozantní stříbrohřbetý samec s mohutnými pažemi a širokými rameny, který se s jistotou prodíral hustými lesy Konžské pánve,“ popsal vládce pralesa David Morgan, ředitel projektu Goualougo Triangle Ape Project. „Tytéž stromy navštěvovaly po stovky let celé generace stříbrohřbetých samců, ale je nepravděpodobné, že by některý z nich byl ve svém působení tak úspěšný jako Kingo.“
Stříbrohřbetý samec (anglicky Silverback) je gorilí samec, kterému se přibližně ve dvanácti letech objeví viditelný pruh stříbrné srsti na hřbetu. Tito samci mívají výrazné špičáky, které se jim vyvíjejí i během dospělosti. Stříbrohřbetí samci bývají fyzicky nesmírně zdatní a mívají dominantní sklony, díky nimž většinou vedou tlupu.
Samec byl jedním z nejslavnějších zástupců kriticky ohrožené gorily nížinné několik desítek let; objevil se v reportážích National Geographic, BBC a dalších médií, stal se objektem asi desítky dokumentů, ale také o něm vzniklo asi padesát vědeckých studií. Největší podíl na tom měl tým slavné primatoložky Diane Doranové,
Kingo
Právě Kingo a jeho ikonický (a fotogenický) vzhled pomohl získat v devadesátých letech dvacátého století podporu pro výzkum goril nížinných západních, které tehdy patřily k těm nejméně známým primátům. A tím Kingo také přispěl k jejich ochraně a záchraně v konžském národním parku Nouabalé-Ndoki.
Hlasitý král
Jeho jméno sice připomíná anglický výraz pro krále, ale ve skutečnosti je odvozené od domorodého výrazu „kingo ya bolé“, což znamená „ten, kdo má silný hlas“. Ostatně, právě jeho řev vědce přiměl Kinga studovat. Vědci dokázali jeho tlupu najít hned v počátcích výzkumu díky charakteristickému hlasu, jenž jim připomínal psí štěkání. „Kingův odkaz je obrovský,“ říká Jancy Boungouová z WCS, která Kinga sledovala až do jeho posledních dnů.
Kingo
Kingovým domovem byl národní park Nouabalé-Ndoki – chráněná oblast o rozloze 4238 kilometrů čtverečních, kterou WCS spravuje společně s konžskou vládou. Je domovem nejen goril, ale také pralesních slonů, šimpanzů, antilop bongo a sitatunga a dalších mnohdy ohrožených zvířat. Dlouhodobá přítomnost WCS v parku ve spolupráci s vládou a domorodým obyvatelstvem dokázala tento unikátní prostor jednak ochránit před těžbou i pytláky, ale současně vědcům umožnila získat nové poznatky o životě goril, které se jinak před lidmi skrývají.
Kingo byl potom tím, kdo dokázal pro park získat finance. Byl natolik atraktivní, že se kolem něj začaly budovat programy ekologické turistiky. „Kingo umožnil lépe porozumět ekologii a chování západních goril nížinných a díky cestovnímu ruchu vytvořil cestu k udržitelnému živobytí pro domorodé obyvatelstvo a místní komunity v oblasti,“ doplnil Ben Evans, ředitel národního parku Nouabalé-Ndoki.