Světový fond na ochranu přírody (WWF) vydal pravidelnou zprávu o stavu planety. Biodiverzita Země podle ní upadá alarmující rychlostí. Studie také přichází s návrhy řešení problému.
Zpráva nazvaná Living Planet Index (neboli Index živé planety) vychází ze zatím nejpřesnějších dat, která se podařilo po celém světě nasbírat. Podle ní počet divoce žijících zvířat poklesl mezi roky 1970 a 2012 o 58 procent, do konce roku 2020 odhadují vědci propad až 67 procent.
Autoři zprávy, biologové z WWF a Londýnské zoologické společnosti, popsali i příčiny, kvůli nimž divoká zvířata tak rychle mizí. Tou nejčastější je ničení přirozeného životního prostředí zvířat, na dalších místech lov a znečištění planety. Ohrožená zvířata pocházejí ze všech oblastí Země, týká se to všech druhů ze všech prostředí. Mezi ohrožené tvory patří jak velká známá zvířata (sloni, gorily), tak ta menší, jako jsou stovky druhů žab nebo mloci.
Kolaps ekosystémů, který vědci pozorují, je podle zprávy jasným projevem nástupu antropocénu, tedy epochy, v níž je dominantní přírodní silou člověk. „Už nejsme malý svět na velké planetě. Teď jsme velký svět na malé planetě,“ uvedl v předmluvě ke zprávě profesor Johan Rockström.
Co je Index živé planety? Zásadní dokument o Zemi
Ukazatelem vypovídajícím o biodiverzitě, který zkoumá environmentální i sociální prostředí na Zemi, je takzvaný Index živé planety. Má značnou vypovídající hodnotu o snižující se biologické rozmanitosti, tedy o zmenšujícím se přírodním kapitálu. Zpracovává se již čtyřicet let, a to stejnou metodikou, která sleduje velké množství přírodních druhů. Ukazatel mapuje 3 700 populací, 1300 obratlovců, 695 suchozemských druhů, 274 mořských a 344 sladkovodních druhů (přičemž se sbírají data z celého světa).
Ke zdaleka největšímu úbytku přitom došlo v tropické oblasti, kde je biologická rozmanitost největší. Nejenže poklesla rozmanitost známých druhů, ale vědci podle osvědčených metod výzkumu předpokládají, že masivně mizí i druhy dosud neobjevené. Ty, které člověk dosud nespatřil a už je ani neuvidí. Úbytek biodiverzity je podle tohoto indexu přímo úměrný narůstajícímu zatěžování ekosystémů – ekologické stopě.
„Bohatství a diverzita života na Zemi je zásadní pro fungování celého komplexního systému života. I my lidé jsme součástí této rovnice. Když ztratíme biodiverzitu, systémy podporující život v podobě, v jaké je dnes známe, zkolabují,“ varoval ředitel WWF Marco Lambertini.
Podle Lambertiniho je lidstvo na divočině zcela závislé nejen fyzicky (tedy jako na zdroji vzduchu, potravy a materiálů), ale také duševně – jako zdroji štěstí a inspirace.
Černá čísla
Letošní výsledky ukazují, že největším nebezpečím pro zvířata je ničení divočiny. Ta se mění na farmy nebo je využívána pro dřevo. Chráněná před takovými zásahy je jen drobná část planety – pouhých 15 procent. Menší, ale stále významný je také vliv pytláctví a pašeráctví; kvůli nim vymírá v současné době 300 druhů savců.
Znečištění má zásadní dopad především na obojživelníky. Například žáby mají propustnou kůži, která vstřebává veškeré škodliviny z okolí. Právě obojživelníky nejvíc ze všech druhů zvířat ohrožují navíc i mykózy, které se šíří po stále více globalizované planetě.
Nejohroženějšími ekosystémy jsou řeky a jezera. V nich populace zvířat od roku 1970 poklesla o 81 procent. Hlavní vliv má intenzivní odebírání vody z těchto systémů a také výstavba přehrad.
Všechny tyto faktory jsou v posledních letech ještě znásobeny stále se zrychlujícím globálním oteplováním planety.
Dobré zprávy existují, je jich však málo
Zpráva také uvádí, že v některých oblastech světa se již začíná situace zlepšovat – především díky intenzivní práci ochránců přírody a zejména tam, kde byly uzavřené mezinárodní dohody, které chrání některá území.
Typickým příkladem jsou populace tygrů, které rok od roku přibývají; pozitivní zprávou bylo také odstranění pandy velké ze seznamu ohrožených zvířat. Její populace je již natolik stabilní a početná, že se na takový seznam nehodí. V Evropě se zase daří pomáhat rysům. Oblast, kde se mohou bezpečně rozmnožovat, se od roku 1960 pětinásobně zvětšila.
Co s tím?
Autoři zprávy naznačují i cestu z problémů: lidé by měli konzumovat méně masa – nejen proto, že bývá lovené v divočině, ale také proto, že pastviny pro dobytek vznikají až příliš často na místě vykácených pralesů a za cenu likvidace divočiny. Důležité také je sledovat, z jakých zdrojů pochází dřevo, které se spotřebovává, zda je z udržitelných zdrojů.
Česká republika je na tom ohledně dřeva velmi dobře. V současnosti je zalesněno 34 procent plochy republiky, přičemž od roku 1990 kromě let 2006 a 2007 po likvidaci škod po orkánu Kyrill byl vždy vyšší přírůstek lesa než těžba. Proti období první republiky vzrostla hmota stromů na dvojnásobek. Ve čtvrtek to uvedl ředitel Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse nad Labem Jaromír Vašíček.
