Ze sovětské ponorky ztroskotané u Norska stále uniká radiace

Reaktor ponorky Komsomolec, kterou v roce 1989 postihl požár a potopila se, pořád uvolňuje do okolního moře radioaktivní částice, popsali norští vědci, kteří vrak opakovaně studovali. Výsledky nejnovější studie vydali v březnu. Současně prokazuje, že to nepředstavuje pro okolní životní prostředí žádné riziko, hlavně díky tomu, jak dobře byla ponorka po havárii zajištěna.

Roku 1989 skončily komunistické režimy v Evropě napojené na Sovětský svaz. Jejich pád předznamenala tragédie jaderné ponorky Komsomolec, která naznačila, v jakém rozkladu je bývalá supervelmoc.

Ponorka se plavila na začátku dubna pod velením kapitána 1. třídy Evgenije Vanina pod hladinou v hloubce 335 metrů asi 180 kilometrů jihozápadně od norského Medvědího ostrova. Mise probíhala bez problémů až do 7. dubna, kdy kvůli zkratu ve strojovně došlo k požáru.

Posádka zareagovala velmi rychle a profesionálně. Uzavřela vodotěsné dveře, ale nestačilo to: plameny se rozšířily kabely v přepážkách. Nedařilo se je dostat pod kontrolu, takže se loď musela vynořit a muži na palubě se pokusili evakuovat. Většině se to sice podařilo, ale pak zemřeli na podchlazení ve vodě, než dorazila záchrana. Komsomolec mezitím prohořel natolik, že klesl ke dnu.

Radioaktivní vrak u Norska

Tato katastrofa byla důležitá především proto, že Komsomolec byl jadernou ponorkou. Naštěstí se kapitánovi podařilo reaktor odstavit, sám ale zahynul. Jenže to nebyl jediný zdroj radioaktivity na palubě – ponorka totiž byla vybavená deseti torpédy, z nichž dvě byla jaderná.

Sovětská ponorka třídy Mike, kam patřil i Komsomolec
Zdroj: DoD/volné dílo

Jak Rusové, tak i Norové vrak opakovaně zkoumali a hledali možné úniky radioaktivity a další rizika, která by s tím mohla souviset. Ten největší výzkum proběhl roku 2021, kdy k němu norští experti vyslali moderní robotické miniponorky.

Podmořský dron Aegir 6000 tehdy naměřil kolem vraku zvýšenou koncentraci radiace. Některé odebrané vzorky vykazovaly až 800tisíckrát vyšší úroveň radioaktivity, než je běžné. Jiné odebrané vzorky ale tak vysoké hodnoty nevykazovaly. Zatímco jinde v Norském moři je úroveň radioaktivity zhruba 0,001 becquerelu na litr, u ponorky se pohybovala většinou kolem sta becquerelů na litr.

Řadu naměřených dat se ale nepodařilo zcela vyhodnotit. To teď vědci napravili, když představili zatím nejpřesnější výsledky výzkumu Komsomolce. Studie, která podrobně zdokumentovala rozsah poškození vnějšího pláště potopené jaderné ponorky, potvrdila, že dřívější sanační opatření provedená Ruskem stále působí.

Autonomní ponorka, která zkoumala vrak sovětské ponorky
Zdroj: HI/Stine Hommedal

V bezprostředním okolí poškozené přední části ponorky se nenašly žádné stopy plutonia pocházejícího z jaderných hlavic, které měly být podle zpráv součástí výzbroje ponorky Komsomolec. K únikům z reaktoru sice stále dochází, ale ne nepřetržitě. Našly se zvýšené koncentrace několika izotopů, což podle vědců naznačuje, že jaderné palivo v reaktoru koroduje.

Vědci doporučují další výzkum

Přestože k únikům z reaktoru dochází už víc než třicet let, existuje jenom málo důkazů o tom, že by se tyto radioaktivní částice ukládaly a hromadily v bezprostředním okolí ponorky. Jak je to možné? Zdá se, že uvolněné radionuklidy se rychle ředí v okolní mořské vodě.

„Dá se očekávat, že úniky z reaktoru v ponorce Komsomolec budou pokračovat, proto by měly být provedeny další průzkumy s cílem určit mechanismy pozorovaných úniků a popsat korozní procesy probíhající uvnitř reaktoru a jejich důsledky pro další úniky a osud zbývajícího jaderného materiálu v reaktoru,“ doporučují vědci.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Věda

Fyzici se pokusili rozříznout foton. Vznikla podivnost

Když polobožský hrdina Herkules bojoval s lernskou hydrou, zjistil, že ji přes svou nepřekonatelnou sílu nedokáže zabít. Za každou hlavu, kterou usekl, narostly dvě nové. Podobně, ale ještě mnohem hůř, se chovají podle odborného časopisu New Scientist fotony – těch totiž při každém rozseknutí vznikne rovnou nekonečno.
před 14 hhodinami

Šakali se šíří i kvůli úbytku vlků, mohou osídlit až tři čtvrtiny Evropy

Za šířením šakalů po Evropě stojí podle nového výzkumu kombinace změn klimatu a krajiny i dlouhodobý úbytek velkých predátorů, především vlků. Důležitou roli hraje člověk, jehož sídla poskytují bezpečnější prostor pro život. Výzkum, na kterém se podíleli vědci z brněnského Ústavu biologie obratlovců Akademie věd, zároveň naznačuje, že by šakali mohli v budoucnu osídlit až 75 procent evropského kontinentu, tedy téměř šestinásobek současné plochy výskytu. Studii publikoval časopis Nature Ecology & Evolution.
před 16 hhodinami

Mlha je živá. Obsahuje oceány bakterií, které pomáhají lidem

Mlha je mokrý vzduch, říká její definice. Ale co kdyby se na ni dalo pohlédnout jinak? Co kdyby při detailním pohledu připomínala spíš bublající oceán plný forem života, jež spolu divoce, byť krátce, interagují, množí se a umírají, a to všechno těsně na dosah lidí, kteří o tomto pozoruhodném mikrokosmu ani netuší? Přesně tuto představu mlhy popsala ve své studii doktorandka z Arizonské státní univerzity Thi Thuong Thuong Caová.
před 18 hhodinami

Gram měsíčního prachu patří Akademii věd, potvrdil soud

Měsíční prach náleží Akademii věd, potvrdil Nejvyšší soud (NS) v neobvyklém sporu. Vzorky měsíčního prachu se do Československa dostaly v 70. letech díky mezinárodní vědecké spolupráci se Sovětským svazem. Zůstaly v držení rodiny výzkumnice, která je tehdy od sovětských kolegů jménem Akademie převzala. Akademie se o tom dozvěděla v roce 2020 v souvislosti s žádostí o vývozní povolení. Podala žalobu a pražské soudy jí vyhověly. Dovolání podané dcerou vědkyně NS odmítl.
před 20 hhodinami
Načítání...