Marihuana se stala ve Spojených státech rozsáhlým odvětvím, ve kterém se ročně protočí 13 miliard dolarů. Vědci nyní upozorňují na to, že tento byznys má ale neviditelnou ekologickou daň v podobě emisí skleníkových plynů, které pocházejí z komerčního pěstování konopí.
O emisních dopadech pěstíren konopí dosud existovala jen nejasná představa. Experti z Coloradské státní univerzity nyní upozorňují, že se s nimi do budoucna bude muset počítat – poptávka po konopí je v současnosti obrovská a nevykazuje žádné známky toho, že by měla ustat. Spíše naopak, protože stále více amerických států přistupuje k legalizaci této drogy.
Coloradskou studii, publikovanou v časopise Nature Sustainability, vedla Hailey Summersová. Její tým vypracoval hodnocení životního cyklu pěstování a konzumace konopí po celých Spojených státech; v této práci analyzovali energii a materiály potřebné k jeho pěstování a vypočítali z nich odpovídající emise skleníkových plynů.
Zjistili, že emise skleníkových plynů z produkce konopí pocházejí z velké části z výroby elektřiny a spotřeby zemního plynu v pěstírnách. Jedná se zejména o svícení, topení a další úkony, které jsou k rychlému a rozsáhlému pěstování konopí zapotřebí.
„Věděli jsme, že emise budou velké, ale protože nebyly předtím plně kvantifikovány, byla to pro nás úžasná příležitost,“ řekla Summersová. V USA se pěstování marihuany legalizuje teprve v několika posledních letech – první studie na toto téma pocházejí jen z malých vzorků, protože prvním státem, který konopí povolil, bylo Colorado roku 2012. V současné době už legalizovalo lékařské využití konopí 36 států a rekreační užívání 15 států USA.
Klimatické dopady se značně liší
Výzkum ukazuje, že pěstování konopí ve vnitřních prostorách USA má za následek emise skleníkových plynů mezi 2283 a 5184 kilogramy oxidu uhličitého na kilogram sušených rostlin. Pokud se pěstuje ve venkovních prostorách nebo sklenících, pak je uhlíková stopa mnohem nižší – podle zprávy New Frontier Data 2018 o spotřebě konopí činí mezi 22,7 a 326,6 kilogramů oxidu uhličitého.
Největší část emisí jde na úkor tří systémů: vytápění, větrání a klimatizace. Poměr se přitom liší podle oblastí a jejich lokálního klimatu: na vlhké Floridě je vyšší spotřeba za větrání, v Coloradu je zase větší spotřeba energie kvůli nutnosti topit.
Tým se snaží získat více finančních prostředků na další práci v oblasti modelování a doufá, že ji rozšíří i na detailnější srovnání mezi pěstováním marihuany v interiéru a exteriéru. V konečném důsledku by rádi pomohli průmyslu řešit otázky životního prostředí. „Rádi bychom se pokusili zlepšit dopady na životní prostředí co nejdříve, aby se daly zahrnout do tohoto podnikání,“ dodávají vědci.
