Z nemocnice v Rusku utekli čtyři pacienti nakažení antraxem. Mohou být infekční

V ruské Tuvinské republice se několik osob nakazilo antraxem neboli snětí slezinnou. Čtyři z pěti léčených pacientů ale utekli z nemocnice, kde se léčili, uvedlo podle agentury TASS regionální ministerstvo zdravotnictví.

„Čtyři pacienti hospitalizovaní s antraxem odmítli léčbu v krajské infekční nemocnici a opustili zdravotnické zařízení bez povolení. Jeden pacient pokračuje v ústavní léčbě,“ uvádí se v prohlášení.

O situaci byla okamžitě informována regionální pobočka Rospotrebnadzoru, ruského federálního úřadu pro dohled nad veřejným zdravím.

Podle představitelů veřejného zdravotnictví je všech pět nakažených v uspokojivém stavu, nicméně podle hygienických pravidel a předpisů mohou být propuštěni až potom, co se jim zahojí všechny projevy této nemoci na kůži. „Přenos infekce z člověka na člověka je sice poměrně vzácný, ale možný, zejména pokud se pacientovy kožní vředy zcela nezhojily,“ uvedl Rospotrebnadzor.

Návštěva v pasteveckém táboře

Generální prokuratura Tuvinské oblasti 30. června oznámila, že ve vesnici Bižiktig Chaja v Barunsko-chemčickém okrese byl hospitalizován místní obyvatel s antraxem poté, co navštívil pastevecký tábor, kde bylo více než sto neočkovaných zvířat. V této osadě trvale žije šest osob, včetně čtyř dětí.

Dne 6. července byla diagnóza antraxu potvrzena u dalších čtyř osob, všechny byly převezeny do regionální nemocnice, odkud pak většina uprchla. TASS o události informoval 18. července, přičemž od té doby žádné další informace o vývoji situace nepřinesl.

Antrax
Zdroj: Khsstc.cz

Nebezpečná nemoc

Antrax je infekce způsobená bakterií Bacillus anthracis, kterou přenáší nejčastěji dobytek. Průběh onemocnění je rychlý a projevuje se zpočátku jako chřipka. Nejhorší průběh a největší úmrtnost má plicní forma nákazy, bez lékařského zákroku končí téměř vždy smrtí. U střevní formy – po požití nakaženého masa – je úmrtnost okolo 25 až 40 procent. Nejnižší úmrtnost je u formy kožní, kterou lze snadno identifikovat, protože se na těle tvoří nekrotické černé tkáně. 

Antrax patří mezi šest nejnebezpečnějších biologických zbraní. Tyto bakterie totiž dokáží přežít velmi extrémní podmínky, var, vysoké teploty nebo formaldehyd. A jsou aktivní po velmi dlouhou dobu. Onemocnění se vyskytuje hlavně v pasteveckých oblastech Střední a Jižní Ameriky, Afriky a Asie. V Evropě bylo díky velmi účinnému očkování zvířat vymýceno. 

Biologický Černobyl

Na začátku dubna 1979 došlo v tehdejším Sovětském svazu k takzvanému sverdlovskému incidentu přezdívanému také „biologický Černobyl“.

Z vojenské laboratoře v „Táboře 19“ ve městě Sverdlovsk (dnes Jekatěrinburg), kde se vyvíjely biologické zbraně, tehdy uniklo do okolí několik kilogramů antraxových spor.  Kolik lidí v důsledku havárie zemřelo, se přesně neví. Oficiálně se mluví o 66 obětech. Sovětské úřady pak celé roky tvrdily, že propuknutí epidemie antraxu v oblasti bylo způsobeno nakaženým masem, které lidé snědli. 

Studio 6 s odbornicí Zuzanou Kročovou o antraxu jako biologické zbrani (zdroj: ČT24)

„Stalo se to v zařízení, které sloužilo k výrobě biologických zbraní v tehdejším Sovětském svazu. Jeden z techniků klimatizace v sušičce antraxových spor odstranil hepa filtr, který kromě vzduchu nepropouští ven nic. Tuto informaci předal veliteli, ale velitel ji nezaznamenal do provozní knihy, takže noční směna zahájila běžný provoz. Kvůli uvolněné ventilaci se do okolí dostalo několik kilogramů antraxových spor,“ popsala vznik katastrofy vedoucí katedry molekulární patologie a biologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Zuzana Kročová.

Kromě tohoto incidentu byl historicky antrax prokazatelně použitý jako biologická zbraň i během druhé světové války. „Použili jej Japonci na okupovaném území Číny v Mandžusku,“ připomněla Kročová.

V průběhu podzimu 2001 Spojené státy zase řešily kauzu rozesílání dopisů s antraxem. Vývoj i výroba biologických zbraní je od podpisu příslušné úmluvy v roce 1972 zakázaná.