Inženýři americké vesmírné agentury NASA se snaží obnovit normální fungování sondy Voyager 2, která už druhým rokem putuje mezihvězdným prostorem. Provoz aparátu zřejmě přerušilo automatické spuštění ochranného softwaru. Na svém webu o tom informovala Laboratoř tryskových pohonů (JPL) NASA, která řídí misi sond Voyager 1 a Voyager 2, vzdalujících se od Sluneční soustavy.
„Vzdálená podpora“ v podání NASA: na vzdálenost 18 miliard kilometrů se snaží rozchodit funkce Voyageru 2
Obě sondy vyslaly Spojené státy do hlubokého vesmíru v roce 1977, každou jiným směrem. Nejprve 20. srpna Voyager 2 a pak 5. září Voyager 1. Druhý vypuštěný aparát se pohybuje vyšší rychlostí, a proto je nyní dále od Země než jeho „dvojče“ a do mezihvězdného prostoru se dostal o několik let dříve.
Podle informace JPL se ve Voyageru 2 spustil jeden z autonomních protokolů pro ochranu při výskytu nějakého problému. Voyager 1 a 2 mají naprogramováno více bezpečnostních postupů, které jim umožňují učinit automaticky kroky k vlastní ochraně, pokud nastanou okolnosti, jež mohou vést k poškození.
Experti Laboratoře tryskových pohonů v Pasadeně podle NASA s Voyagerem 2 stále komunikují a dostávají od něj telemetrické údaje. Jejich analýza také ukázala, že nevysvětlené zpoždění v realizaci manévrovacích příkazů nechtěně způsobilo současnou činnost dvou energeticky relativně náročných systémů. To způsobilo, že sonda překročila mez dostupné energie.
Ochranný software je navržený k automatickému zvládnutí takových událostí a zřejmě vypnul vědecká zařízení Voyageru 2, aby se deficit energie srovnal. Inženýrům JPL se podařilo vypnout jeden z energeticky náročných systémů sondy a poté vědecká zařízení znovu zapnout, ale zatím ještě od kosmického aparátu žádná data nedostali. Prověřují proto stav ostatních částí sondy a snaží se obnovit běžný provoz.
Světlo k sondě poletí 17 hodin
Voyager 2 je nyní podle NASA přibližně 18,5 miliardy kilometrů daleko od Země. Při komunikaci rychlostí světla se signál k sondě dostane zhruba za 17 hodin a stejně dlouho trvá, než se vrátí odpověď. Vědci tak musejí čekat kolem 34 hodin, než zjistí, zda jejich povely měly na sondě žádoucí účinek.
Obě sondy Voyager se sice už nacházejí v mezihvězdném prostoru, ale Sluneční soustavu ještě dlouho neopustí, upozornila NASA. Podle vědců se totiž hranice našeho solárního systému nachází za vnějším okrajem Oortova oblaku, který tvoří množství malých objektů, jež jsou stále pod vlivem gravitace Slunce.
Šíře Oortova oblaku není přesně známa, ale odhaduje se, že začíná zhruba ve vzdálenosti kolem 1000 astronomických jednotek (AU), tedy téměř 150 miliard kilometrů od Slunce, a dosahuje až do 100 tisíc AU. Jedna astronomická jednotka je vzdálenost Země ke Slunci. Voyageru 2 tak teoreticky zřejmě potrvá ještě 300 let, než se dostane na vnitřní okraj Oortova oblaku, a dalších 30 tisíc let, než z Oortova oblaku vyletí, uvedla NASA.