Megasucho, ke kterému došlo před 4200 lety, mělo katastrofální dopady, které mohly vést k zániku starověkých říší a rozsáhlým změnám po celém světě. Bylo tak významné, že dokonce znamenalo zlom v geologické historii Země, tvrdili historici. Nový výzkum ale tuto hypotézu vyvrací.
Výzkum: Megasucho před 4200 lety nebylo globální a civilizace neničilo
Nový výzkum Severoarizonské univerzity ukazuje, že k obřímu suchu před desítkami století sice skutečně došlo, jeho dopady ale nemusely být globálně katastrofální, jak se dříve předpokládalo. Ve skutečnosti se mohlo jednat pouze o jednu z mnoha událostí v rozmanitém klimatu holocénní éry, která začala přibližně před 11 700 lety.
Studie publikovaná v časopise Nature Communications je unikátní nejen svými zjištěními, ale i způsobem, jakým vznikla – přes tisícovku datových souborů totiž vytvořila speciální třída postgraduálních studentů.
„Roku 2018 byla tato událost použita jako nová geologická značka pro rozdělení naší současné geologické epochy, holocénu,“ uvedl hlavní autor práce Nicholas McKay, docent na School of Earth and Sustainability. „To byla dobrá motivace k tomu, abychom se hlouběji zabývali rozsáhlými důkazy o této události, protože jsme si ani nebyli jistí, jestli to globálně proběhlo, natož jestli se jednalo o něco, co by se mělo používat jako globální ukazatel,“ doplnil.
Nový příběh
Odpovědi, které badatelé potřebovali, se skrývají ve dvanáct tisíc let starých klimatických datech z celého světa. Vědci vyvinuli zdokonalenou metodu pro objektivní zjišťování a hodnocení významu klimatických událostí v paleoklimatických datech, která umožnila komplexní zkoumání změn teploty a vod v průběhu holocénu.
Když data procházeli, objevil se nový příběh – na některých zkoumaných místech se projevily důsledky megasuchého období, ne ale na všech. Dokonce i tam, kde výzkumníci viděli dopady, které by mohly být přičítány této události, vypadaly tyto efekty rozdílně.
Vědci totiž v datech neviděli jednu obrovskou událost, která by vše změnila, ale spíše řadu menších epizod, které ovlivnily lokální klima. Podle McKaye došlo v tomto období na mnoha místech ke změnám klimatu, ale tyto změny nebyly rozsáhlejší nebo významnější než ty, ke kterým došlo v jiných obdobích holocénu.
Tým našel v datech i několik významných momentů mimo zkoumané období. Byla to například událost stará 8,2 tisíce let, tedy výrazné chladné a suché období s centrem v severním Atlantiku. K výrazným teplotním změnám došlo také během takzvané středověké klimatické anomálie.
Hlavním poznatkem bylo, že náhlé změny teploty a srážek byly v průběhu holocénu běžné v místním měřítku, ale globálně souvislé události byly vzácné.
Význam pro budoucnost
„Tento výzkum zpochybňuje používání události označované jako 4,2 jako globálního geologického ukazatele a poskytuje varování při interpretaci lokálních klimatických změn jako globálně významných,“ zdůraznila spoluautorka práce Leah Marshallová. „Naše výsledky ukazují, že k výkyvům klimatu docházelo v průběhu celého holocénu, a lepší pochopení načasování, vzorců a příčin těchto náhlých změn je důležité pro budoucí projekty klimatických modelů,“ míní.
Cílem tohoto výzkumu bylo lépe porozumět minulosti, ale jeho výsledky jsou mnohem rozsáhlejší – znalost toho, jak se klima měnilo po tisíciletí, by mohla vědcům pomoci pochopit, jak se bude měnit v budoucnu.
„Tato studie naznačuje, že k přirozeným změnám klimatu může docházet v časovém měřítku jednoho století v regionech, aniž by se tyto vyskytovaly na celé planetě,“ dodal McKay. „Tyto přirozené změny se liší od těch masivních, které jsou nyní způsobovány emisemi oxidu uhličitého způsobenými člověkem. Ale budoucí klima bude kombinací těchto přirozených změn a těch způsobených člověkem a je důležité, abychom pochopili obojí,“ uzavřel výzkumník.
