Pompeje byly po dva tisíce let symbolem ničivosti přírodních sil a pomíjivosti lidských snah dát světu řád. Nyní se staly pokladem pro archeology a historiky, kterým nabízí možnost, jak detailně prozkoumat už dávno neexistující svět.
Velká interaktivní mapa Pompejí ukazuje, jak se žilo před dvěma tisíci roky ve městě popraveném sopkou
Nejdřív přišlo zemětřesení 5. února roku 62 našeho letopočtu, vážně poničilo budovy dvou antických měst, Pompejí a Herculanea. Země se doznívajícími otřesy třásla ještě několik dní. O sedmnáct let později, když se obě do té doby prosperující města vzpamatovávala z utrpěných škod a obyvatelé opravovali své domovy, zasáhla Neapolský záliv další katastrofa. Sopečná erupce Vesuvu.
Malá zemětřesení tu byla obvyklá a lidé na ně byli zvyklí – ostatně právě blízkost sopky pro ně byla životodárná; díky ní byla místní pole tak úrodná. Na začátku října v Pompejích nečekaně vyschly studny, lidé to cítili jako varování. Pak přišly slabší otřesy půdy a na Vesuvu se začaly objevovat malé trhliny a sloupy kouře. Nakonec sopka začala náhle chrlit mračna sopečného popela, pemzy a zplodin. Kameny padající na střechy obyvatele vyděsily, po pár hodinách se ale situace uklidnila.
Skutečná erupce nastala o pár hodin později. Město zasáhla pyroklastická vlna – smrtící mrak popela, horkého vzduchu, kamenů a roztavené horniny. Vlna dosahovala výšky až 33 kilometrů a město se ocitlo v naprosté tmě. Jícen sopky se erupcí zhroutil a po svahu začala vytékat žhavá hmota. Pyroklastická vlna zanechala bližší Herculaneum pod 25metrovou vrstvou sopečné hmoty. Za úsvitu pak zasáhla i Pompeje. Ty zůstaly pohřbené pod až šestimetrovou vrstvou popela.
Antické Pompeje zničené při erupci sopky Vesuv v roce 79 našeho letopočtu dlouhodobě patří mezi nejnavštěvovanější místa v Itálii. Ani po dvou tisících let ale tato lokalita nepřestává překvapovat svět novými objevy a archeologickými nálezy. Podívejte se na velkou interaktivní mapu Pompejí, kterou redakce ČT24 připravila:
Až v roce 2018 bylo zjištěno, že datum výbuchu Vesuvu je možná jiné, než se dosud myslelo. Doposud byl co do historie Pompejí autoritou římský spisovatel a právník Plinius mladší, který při erupci Vesuvu přišel o svého strýce, Plinia staršího. Ten se snažil svými loďmi evakuovat obyvatelstvo přímořských sídlišť ohrožených erupcí sopky, snahu ovšem zaplatil životem.
- Výbuch Vesuvu v roce 79 n. l. byl první pozorovanou a popsanou erupcí sopky tohoto typu. Vyskytují se velmi zřídka, další pozorovanou takovou erupcí byl výbuch sopky Saint Helen v roce 1980 nebo na Santorini kolem roku 1500 př. n. l. Typický je vysoký sloup kouře, velké množství vyvrhovaného materiálu, jako je popel a pemza, občas se vyskytují i pyroklastické proudy – žhavé sopečné plyny, magma a sopečný popel, které se po svazích pohybují velkou rychlostí dosahující až 700 kilometrů za hodinu. Časté je také typické následné zhroucení sopky do sebe a vytvoření kráteru.
Z Pliniových dopisů se jako datum zkázy města tradičně vyvozoval 24. srpen roku 79. Údaj ovšem nebyl zcela ověřený, název měsíce se v jeho spisech doslova nevyskytoval a mohl tak být doplněn až pozdějším opisováním textu, díky kterému se spisy dochovaly.
- Čínský umělec Cai Guo-Qiang plánuje svou doposud nejpozoruhodnější pyrotechnickou instalací – inspirovanou osudem antického římského města, které bylo pohřbeno výbuchem sopky před dvěma tisíci lety – zahájit výstavu v Archeologickém muzeu v Neapoli. Výstava poběží od 23. února do 20. května 2019.
Zkáza přišla v říjnu, trvala několik dní
Až nyní se v dosud odkrývané části Pompejí našel nápis, vyvedený na jedné ze zdí kusem uhlu, který ale nese datum 17. října. Tým archeologů má za to, že Vesuv město pohřbil s největší pravděpodobností až týden po vzniku tohoto nápisu – tedy kolem 24. října roku 79 našeho letopočtu.
Nápis uhlem by mohl změnit klasickou dataci erupce Vesuvu, která zničila Pompeje. Datum spolu s žertovným nápisem mohl napsat „na zeď tehdy opravované místnosti nějaký žoviální dělník“, uvedl tehdy ředitel archeologického areálu v Pompejích Massimo Osanna. Dodal, že o datu se pochybovalo už v 19. století kvůli nálezům granátových jablek, topenišť a větví s bobulemi, které rostou až na podzim.
Archeologové na nápis narazili v domě, v němž badatelé našli i místnost domácího oltáře, takzvaného lalária. Místu se pro bohatě malovaný výjev přezdívá „kouzelná zahrada“. Celý dům procházel v době sopečné erupce rekonstrukcí. Vedle místností s freskami a dlažbou tam proto archeologové našli místnosti pouze omítnuté a nevydlážděné. Na zdech atria a chodby zmíněného domu se dochovala celá řada nápisů a kreseb, někdy obscénních, vyhotovených vápnem, sádrou nebo uhlem. Právě mezi nimi figuruje i žertovný nápis se zlomovým datem.
obrázek
V ložnici stejného domu, kde byl nápis objeven, se o pár měsíců později našly ostatky dalších pěti lidí – pravděpodobně jde o ostatky dvou žen a tří dětí. Skupina zemřela, když se snažila ukrýt před přívalem vulkanických kamenů.
V únoru 2018 překvapil archeology nález kostry dítěte. Šlo o první dětské ostatky nalezené v Pompejích zhruba po padesáti letech, a překvapivě byly nalezeny v centrálních lázních – místě, o kterém se do té doby tradovalo, že je kompletně probádané.
Na kostru ale podle Osanny pravděpodobně narazili už archeologové v 19. století, což vysvětluje tím, že kosti dolních končetin byly vyrovnány u pánve. Z nejasných důvodů ale ostatky nechali na místě. Dítě podle odborníků nezabily padající sutiny, ale udusilo se v mračnu sopečného popela, které přístav v Neapolském zálivu pohltilo.
Rozsah výbuchu sopky Vesuv v roce 79
Objevy postupně vydává také severní část Pompejí blíže Vesuvu, která nese název Regio V. Právě zde na konci minulého roku archeologové narazili na kostru koně, který podle nich patřil vysoce postavenému římskému vojákovi nebo generálovi. Soudí tak na základě nalezených postrojů a „moderního“ sedla ze dřeva a bronzu.
Ve stejné oblasti při vykopávkách odhalili kostru muže uvězněného pod kamenným kvádrem. Podle prvotních pozorování se zdálo, že kamenný sokl mu při útěku patrně srazil hlavu, odborníci se nicméně domnívají, že dotyčný, zhruba třicetiletý muž, který trpěl bolestivým zánětem v noze a patrně kulhal, se udusil zplodinami a balvan jej zavalil až později.
GALERIE
Letecký pohled na starobylé město Pompeje zachované ve vulkanickém popelu před téměř 2 000 lety.
Na 14. února 2019 připadl také objev fresky v bohatě zdobeném domě – šlo o dobře zachovanou fresku bájného Narcise, který zamilovaně pozoruje svůj odraz na vodní hladině. V ložnici stejného domu byla přitom v listopadu 2018 nalezena smyslná freska Lédy, kterou podle antického mýtu oplodnil Zeus (v římské verzi Jupiter), proměněný v labuť.
„Krása místností nás vedla k tomu, že jsme změnili plán a budeme pokračovat ve vykopávkách,“ uvedla dočasná ředitelka archeologického areálu Alfonsina Russová. „To nám umožní v budoucnosti zpřístupnit přinejmenším části tohoto domu veřejnosti,“ dodala.
Kdo utekl, přežil
Spolu s Pompejemi byly zasypány popelem či zavaleny bahnem také římská města Herculaneum, Stabie a Oplontis a další menší vily na pobřeží neapolského zálivu. Pompeje a Herculaneum měly tehdy podle některých zdrojů zhruba 20 tisíc obyvatel. Kolik lidí při erupci Vesuvu zemřelo, ale není přesně známo. Archeologové zatím našli ostatky asi 1500 z nich. Sopka dýmala a chrlila popel už několik dní před ničivou erupcí a řada lidí stihla z města utéct včas.
V okolí známého italského vulkánu žijí v současné době tři miliony lidí; jde tak o nejhustěji obydlenou vulkanickou oblast na světě. Ačkoliv podle odborníků výbuch sopky bezprostředně nehrozí, začaly po téměř 2000 letech od nejznámější sopečné erupce v historii lidstva úřady okolních měst připravovat plán pro evakuaci obyvatel pro případ, že sopka Vesuv znovu vybuchne. Obyvatele města a jeho okolí budou záchranáři převážet loděmi na zhruba 500 kilometrů vzdálený ostrov Sardinie.
Nový plán pro evakuaci obyvatel se začal projednávat v reakci na stále častější seismickou aktivitu v oblasti. Odborníci z vesuvské observatoře sídlící v Neapoli zaznamenali v oblasti zvýšenou seismickou aktivitu, ta je podle nich ale normálním jevem.
Nedávné výzkumy prokázaly, že se „středně silné“ erupce sopek, jako je Vesuv, objevují jednou za čtyři až pět století. Poslední středně silná erupce Vesuvu se stala v roce 1631 – byla nejsilnější od roku 79 a zemřelo při ní několik tisíc lidí.