Žraloci bílí se v posledních letech objevují celé stovky kilometrů severněji, než bývalo zvykem. Vědci teď popsali, jak rozsáhlá je tato změna a také to, co je její příčinou.
„Obrovská ryba neslyšně proplouvala noční vodou. Kupředu ji poháněly jen krátké údery srpkovitě modelovaného ocasu,“ je první věta románu Čelisti později zfilmovaného Stevenem Spielbergem. Hlavní zápletkou knihy je to, že se lidožravý žralok bílý objeví mnohem severněji, než je běžné. Od té doby se ale svět změnil: letos totiž začali američtí rybáři narážet na tyto predátory už i u státu Maine, tedy asi 300 kilometrů severněji od dějiště Čelistí.
Tito žraloci mohou měřit až šest metrů, jejich nejoblíbenější kořistí jsou tuleni. A právě ti je lákají stále více na sever, tvrdí vědci. Až donedávna byla bílá trojúhelníková ploutev rozřezávající hladinu v místech, jako je Maine, zcela výjimečnou podívanou, teď se ale tamní obyvatelé musí učit s „velkými bílými“ žít.
Vědci spojují častější pozorování těchto žraloků právě se zvýšenou dostupností tuleňů, kterými se žraloci živí, a současně tvrdí, že návštěvníci pláží jsou před žraločími útoky velmi dobře chránění a nehrozí jim větší nebezpečí.
Napadení člověka se ale nedá vyloučit. První zaznamenaný smrtelný útok velkého bílého žraloka v Maine se stal v roce 2020, kdy zabil 63letou Julie Dimperio Holowachovou u Bailey Island.
Proč se velcí bílí žraloci stěhují na sever?
Trend posunu žraloků bílých směrem k severu je v posledních letech zcela jasný, tvrdí Greg Skomal z Massachusetts Department of Marine Fisheries, který výzkumu těchto paryb zasvětil většinu života. Skomal se zabýval výskytem žraloků v Novém Skotsku v nové studii, která vyšla v odborném časopise Marine Ecology Progress Series.
Podle ní se během pouhých čtyř let zvýšil počet těchto predátorů v některých místech dvaapůlkrát, na jiných dokonce až čtyřikrát. Čím severněji, tím rychleji tam žraloků přibývalo. Podle Skomala se zvýšila i průměrná doba pobytu žraloků v těchto vodách: ze 48 na 70 dní.
Hlavním důvodem této změny v tomto případě nejsou klimatické změny, jež mají jinak na migrace zvířat významný vliv. Podle Skomala je hlavní příčinou úspěšná ochrana tuleňů u pobřeží Nové Anglie a Kanady prostřednictvím zákonů, jako je zákon o ochraně mořských savců, což významně zvýšilo počet těchto zvířat. Ale současně to otevřelo lákavou možnost kořisti pro žraloky.
Žraloci s imunitou
Žraloci to samozřejmě nevědí, ale těží i z toho, že velcí bílí žraloci nesmí být ve federálních vodách lovení. To platí už od roku 1997. Nedodržuje se to ale vždy a všude – například vloni se rybáři v Massachusetts rozhodli, že tento zákaz budou vědomě ignorovat a žraloky začnou zabíjet. Stát to lovcům zkomplikoval tím, že zakázal používat v pobřežních vodách těžké vybavení, jež je pro lov „velkých bílých“ nutné.
Nevyprovokované žraločí útoky se dají rozdělit na tři druhy. Tím prvním a zdaleka nejčastějším jsou „přepadení“. Tak zní přezdívka pro útoky, kdy žralok ukousne z plavce nebo surfaře kus masa a pak se k němu už nevrátí. V těchto případech se žralok nejspíš špatně zorientuje ve vodě a musí se rychle rozhodnout, zda zaútočí, nebo ne. Člověka si vybere omylem. To se nejčastěji děje na místech, kde je větší množství lidí, typicky u pláží. Lidé mohou v takových případech, zejména je-li zhoršená viditelnost, žraloky vyprovokovat například příliš pestrým oblečením, blýskavými šperky nebo příliš kontrastním opálením. Žralok si velmi rychle uvědomí, že člověk je příliš velká kořist a už se neodváží k němu vrátit. I jedno takové kousnutí však může způsobit smrt.
Druhý a třetí typ útoku je typický pro hlubší vody poblíž mělčin. Jsou mnohem nebezpečnější v tom, že žralok se v tomto případě ke své kořisti vrací. Často začínají tím, co všichni dobře znají z filmů. Žralok několikrát člověka obepluje, dobře si ho prohlédne a teprve pak útočí. Tyto dva typy se liší tím, že při prvním zaútočí bez varování, při druhém žralok do člověka nejprve narazí čumákem.
Úřady argumentovaly tím, že tito žraloci sice vypadají hrůzostrašně, ale jejich útoky na lidi jsou velmi výjimečné. Podle Mezinárodního archivu útoků žraloků (International Shark Attack File) Floridského muzea přírodní historie bylo v minulosti zaznamenáno méně než šedesát smrtelných útoků bílých žraloků na člověka. Pro srovnání: jen v České republice připravily v letech 2008–2018 včely, vosy a sršni o život 44 lidí.
