Větší masakr ještě vědci nikdy nepozorovali. Během několika hodin pohltily hladové tlamy predátorů přibližně deset milionů zvířat. Událost, která se odehrála roku 2014 v oceánu, teď popsal mezinárodní vědecký tým.
Norští mořští biologové sledovali v únoru roku 2014 oceán nedaleko pobřeží Norska pomocí přístroje OAWRS. Získali tehdy obrovské množství dat, která je vzhledem k jejich povaze i kvantitě náročné analyzovat. Výzkum proto trval deset let. Teď zveřejnili ve spolupráci s vědci z americké univerzity MIT výsledky v odborném časopisu Nature Communications.
Tato zkratka označuje přístroj, který se jmenuje Ocean Acoustic Waveguide Remote Sensing. Jeho principem je vysílání zvukových vln do vody. Ty se šíří různými vrstvami oceánu a odrážejí se od různých objektů nebo vrstev, jako jsou ryby, plankton nebo dno.
Systém zachycuje odražené vlny a analyzuje je. Na základě změn v frekvenci a intenzitě vln umí zjistit, co se ve vodě nachází a jaké jsou vlastnosti vody. OAWRS díky tomu umožňuje mapovat oceánské ekosystémy, sledovat změny v prostředí a studovat biologické a fyzikální procesy v oceánech.
Popsali, že v datech odhalili zřejmě nejrozsáhlejší zabíjení, jaké kdy vědci mohli sledovat.
Hejno huňáčků severních obsahovalo podle vědců asi 23 milionů ryb. Tyto asi dvacet centimetrů dlouhé stříbřité rybky jsou v tuzemsku známé víc jako kapelíni nebo polární korušky. Normálně se pohybují v menších hejnech a ve větší hloubce, k norskému pobřeží je přilákalo tření. Několik menších hejn se tak spojilo do jednoho obřího. To se pak chovalo jako jeden organismus – takové chování má řadu evolučních výhod.
V tomto případě se ale huňáčci jen více vystavili svým nepřátelům. Aktivita kapelínů totiž přilákala i jejich predátory – tresky. Až dva metry velcí predátoři se shromáždili do jednoho hejna a nečekaně koordinovaně začali menší rybky lovit.
Z dat vyplývá, že lov trval asi čtyři hodiny. Za tu dobu se treskám povedlo zmenšit hejno kapelínů téměř na polovinu: ulovily jich asi deset milionů.
Dopady
U jiného druhu by mohlo deset milionů mrtvých exemplářů znamenat jeho ohrožení – ne tak v tomto případě. Dotyčné rybky se totiž dokáží velmi rychle a účinně rozmnožovat. Během tření může jediná samice snést až 12 tisíc jiker. Díky tomu se jim podařilo už v minulosti mnohokrát obnovit svou populaci, když trpěla nadměrným lovem nebo jiným problémem.
Autoři studie odhadují, že tresky zlikvidovaly při tomto masakru asi 414 tun huňáčků. To je pouze 0,1 procenta dospělé populace těchto rybek v Barentsově moři, ta se odhaduje na asi 500 tisíc tun.
Mnohem větší význam má tento výzkum pro ekology, kteří se snaží popsat, jaký vliv mají populace huňáčků na ekosystémy. Tyto rybky totiž tvoří v severních vodách důležitou část potravního řetězce, přičemž jejich konec je často na talířích v evropských restauracích.
Vědce zajímá, jaký vliv má úbytek podobných základních částí ekosystémů na větší organismy a jestli existují i nějaké zpětné vazby. Metoda měření OAWRS se v tomto případě ukázala jako velmi účinná a měla by se podle autorů využívat rozsáhle i v budoucnosti.
