Nový výzkum, jehož výsledky byly zveřejněné v odborném časopise Journal of Heritage, odhaluje, že existují tři poddruhy sněžného leoparda. Až doposud přitom vědci předpokládali, že tento druh kočkovité šelmy žádné poddruhy nemá.
Vědci k tomuto závěru došli na základě několikaletého výzkumu výkalů na různých místech Asie. Popsali tři primární genetické skupiny, které se liší podle toho, z jakého místa pocházejí.
Severní skupina nazvaná Panthera uncia irbis pochází z oblasti Altaje, centrální skupina nazvaná Panthera uncia uncioides žije v Himálajích a Tibetu a západní skupina Panthera uncia Uncia byla nalezená v oblastech pohoří Ťan-šan a Pamír. Jedná se o první rozsáhlou genetickou analýzu populací divoce žijících sněžných levhartů.
Sněžný leopard neboli irbis je považován za nejhůře studovatelnou velkou kočkovitou šelmu na světě. Obývá rozsáhlou oblast velkou asi 1,6 milionu kilometrů čtverečních – jeho teritorium pokrývá celkem 12 zemí v Asii.
Jedná se o zvíře specializované na život ve vysokých nadmořských výškách, nejčastěji nad 3000 metrů nad mořem. V těchto místech je již nižší koncentrace kyslíku, žije tam jen málo zvířat, která by irbisové mohli lovit. Sněžný levhart je ve většině míst, kde žije, vrcholovým a současně největší predátorem, je tedy ohrožen jakýmikoliv změnami, které tam probíhají.
Neznámí irbisové
Z pěti existujících druhů velkých kočkovitých šelem je irbis posledním, který ještě nebyl komplexně zmapován, co se týká jeho poddruhů. Tato mezera ve výzkumu je přímým důsledkem tří problémů: Tím hlavním je fakt, jak obtížně dosažitelné jsou oblasti, kde žijí. Navíc jde o nesmírně plachá a opatrná zvířata, která se dají jen těžko ulovit, aby jim někdo připevnil GPSku, pomocí níž by je mohli vědci sledovat. Posledním problémem je, že zatím neznáme přímé genetické předchůdce irbisů – veškeré výzkumy jsou tedy složité.
Jednou z mála cest, jak se dostat k nějakým genetickým informacím o irbisech, je sbírání výkalů podél stezek. Vědci našli spolehlivé metody, jak exkrementy odebírat i analyzovat – je to mnohem funkčnější než starší metody založené na analýze z ulovených zvířat nebo těch žijících v zoologických zahradách.
Výrazné rozdíly mezi třemi popsanými poddruhy sněžných levhartů naznačují „bariérový efekt“. To znamená, že populace irbisů jsou od sebe oddělené překážkami – dříve byly tyto bariéry průchozí, ale kvůli různým změnám se staly nepřekonatelnými. Jednu z nich tvoří poušť Gobi, která se stále zvětšuje.
Tato studie je důležitá, protože poskytuje základní informace o tom, jak jsou populace sněžných leopardů strukturovány a spojeny, respektive rozděleny. Proč? Populace spojené s jinými populacemi jsou totiž stabilnější, a mají tedy větší šanci na přežití ve stále složitějším světě. Současně nám přináší lepší pochopení evolučního původu těchto šelem.
