Rozsáhlý vědecký výzkum našel další rizikový faktor, který je spojený se syndromem náhlého úmrtí kojence. U mnoha zemřelých dětí se našla genetická odchylka od normálu.
Syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS) straší spoustu rodiček. Je to sice výjimečný problém, ale existuje: zjevně zdravý kojenec zemře do jednoho roku života – a jeho smrt se nedá vysvětlit žádným způsobem. K úmrtí obvykle dojde, když kojenci spí.
Tento syndrom je sice vzácný, ale přesto se jedná o nejčastější příčinu úmrtí kojenců ve Spojených státech. Ročně se objeví u 103 ze 100 tisíc živě narozených dětí. Neexistuje zatím žádná spolehlivá obrana, jen řada více či méně spolehlivých rad, které se věnují například více či méně vhodným polohám dětí ve spánku.
V nové studii lékaři shromáždili tkáně kojenců, kteří zemřeli v San Diegu v letech 2004 až 2011. Jsou uložené v tamním úřadu soudního lékaře. Poté tyto tkáně od sedmdesáti kojenců testovali – hledali v nich jakékoliv abnormality. A opravdu našli odlišnost od normálu, která se u zesnulých dětí opakovala.
Zjistili, že serotoninový receptor 2A/C je v případech náhlého úmrtí kojenců poněkud odlišný. Ze starších studií, které se tomuto receptoru věnovaly u hlodavců, vyplývá, že přispívá k probuzení a pomáhá udržovat stabilní úroveň kyslíku v mozku během spánku. Tento nový výzkum podporuje myšlenku, že právě tato biologická abnormalita u některých kojenců způsobuje, že mohou během spánku zemřít.
Tři rizikové faktory se musí sejít
Vědci na základě tohoto výzkumu tvrdí, že k syndromu náhlého úmrtí kojenců může docházet, když se sejdou tři věci: dítě se nachází v kritickém období kardiorespiračního vývoje v prvním roce života, zároveň čelí vnějšímu stresoru, jako je poloha při spánku obličejem dolů nebo sdílení postele s rodičem, a současně má tuto biologickou abnormalitu, která ho dělá zranitelnějším vůči respiračním problémům během spánku.
„Naše práce navazuje na předchozí studie naší laboratoře a dalších laboratoří, které ukázaly abnormality v serotonergním systému některých dětí postižených SIDS,“ říká hlavní autorka článku Robin Haynesová. „Našli jsme sice abnormality v serotoninovém receptoru 2A/C u SIDS, vztah mezi těmito abnormalitami a příčinou smrti ale zůstává neznámý,“ varuje současně vědkyně před předčasnými závěry.
Podle ní je zapotřebí ještě spousta práce, aby se povedlo odhalit důsledky této nově objevené abnormality. Problém je, že výsledky zatím nemohou vést k nějaké diagnostice, která by mohla třeba najít děti, u nichž je riziko SIDS vyšší. V současné době totiž nemá věda žádné prostředky, jak identifikovat kojence s biologickými abnormalitami v serotonergním systému. „Kriticky důležité tak i nadále zůstává dodržování zásad bezpečného spánku,“ doplňuje vědkyně.
