Hospodářská krize, centrální plánování, ztráta sovětské podpory a potravinová nesamostatnost – pár okolností, které by samy o sobě stačily, aby Severní Korea v půlce 90. let měla zásobovací problémy. Ale v létě roku 1995 ještě navíc přišly katastrofální záplavy. O tom, jak svět pomáhá této zemi, mluvila v Hyde Parku Civilizace humanitární pracovnice Katharina Zellwegerová.
V severokorejských učebnicích o obchodu se nemohlo objevit slovo zisk. Tamní hladomor si vyžádal miliony mrtvých
Hyde Park Civilizace: Katharina Zellwegerová (zdroj: ČT24)
Podle expertních odhadů zasáhly povodně roku 1995 až třetinu KLDR. Vedle zemědělské půdy zničily i sýpky a dokonce i nouzové zásoby potravin. Kvůli poškozeným vodním elektrárnám a zatopeným dolům se k nedostatku jídla připojil i nedostatek elektřiny.
Severní Korea začala hladovět. Země byla od té doby závislá na potravinových dodávkách z jiných zemí. V situaci, kdy šlo o životy statisíců a možná i milionů lidí, tam pomohly humanitární organizace. Pracovala pro ně i Katharina Zellwegerová – Severní Koreu navštívila od té doby více než sedmdesátkrát. Byla hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Severokorejskou humanitární krizi zavinilo počasí – po vlně záplav přišla v dalších letech sucha, střídaná navíc dalšími povodněmi. I přes rostoucí dodávky potravin ze zahraničí nebylo dost jídla pro všechny. „Také kvůli slabinám režimu vázla distribuce. Trpěli a umírali proto lidé na venkově, kam se pomoc nedostala, ale i lidé z měst, kteří si nemohli přilepšit na zahrádkách – a hlavně pak staří a děti,“ uvedla Zellwegerová.
„Navštívili jsme třeba školy a viděli děti, z nichž některé byly velmi čilé, ale jiné naprosto otupělé a další doslova podvyživené. Dokonce i sami úředníci říkali, že do konce března nebo začátku dubna jídlo dojde,“ dodala.
Vedle OSN na krizi reagovaly i světové charitativní organizace; za jednu z nich, švýcarskou Caritas, do Pchjongjangu přijela právě i Katherine Zellwegerová. Poprvé na jaře roku 1995 a v dalších letech se neustále vracela. A viděla, jak se v Severní Koreji týden po týdnu, měsíc po měsíci humanitární krize mění v hladomor.
Čtvrt milionu versus 3,5 milionu mrtvých
Hladomor, který Severní Koreu mezi roky 1994 až 1998 postihl, si podle nejvyšších odhadů vyžádal až 3,5 milionu obětí. Oficiální severokorejské zdroje udávají odlišné údaje – „jen“ čtvrt milionu lidských životů. Zemi samotnou zcela proměnil, třeba jen tím, že v pevně svázané ekonomice se objevil černý trh, ze kterého je dnes drobné podnikání a další zárodky kapitalismu.
„V roce 1995 ještě situace nebyla tak špatná, na jaře, když jsem tam přijela, to ještě nebylo tak zoufalé.“ V létě se ale vše velmi rychle zhoršilo, Korejci přišli o skoro všechnu úrodu i zásoby, uvědomili si, že sami situaci nezvládnou.
Vnější svět rozměrům této humanitární katastrofy dlouho nevěřil, takže Zellwegerová musela v OSN situaci názorně popisovat a dokládat.
Nejhorší pro ni byla setkání s hladovějícími dětmi – „někam jsme přišli, byla tam místnost plná dětí, které hladověly,“ popsala Zellwegerová. „Bylo mi jasné, že když se tam vrátím za tři týdny později, mohou už být mrtvé.“
Hladomor byl podle ní skrytý – Severokorejci se totiž styděli za to, že se jim něco takového stalo. „Měli pocit, že v jejich zemi by se něco podobného nemělo stát – jsou na ni nesmírně hrdí a bylo pro ně nesmírně těžké skousnout, že se něco takového stalo.“
Bezmocnost sytých?
Humanitární pracovníci jídlo měli, o to horší bylo pozorovat, jak děti i dospělí potravu nemají. Situace se od doby těch nejhorších hladomorů samozřejmě mnohokrát zlepšila, ale podle zkušené terénní pracovnice je v Koreji stále spousta lidí, kteří mají problém se nějak protlouct – takových jsou dle Zellwegerové miliony.
GALERIE
Provincie Severní Pchjongjang, Severní Korea 2007. Každá nádražní budova v KLDR je hlídaná armádou. Obyvatelé se tu rozdělují do 51 kategorií podle věrnosti režimu.
Mají nevyváženou stravu, která je založená hlavně na kukuřici, bramborách a rýži – nedostávají téměř žádné tuky a minerály, ani vitaminy. „Právě proto v Koreji stavíme skleníky,“ doplňuje Zellwegerová – v nich se pěstuje zelenina, která se pak může dostat třeba k dětem.
Obchod bez zisku
Roku 2011 rozběhla Zellwegerová projekt, který se zaměřil na vybudování obchodní školy. Součástí byl i vznik učebnice na toto téma: pozoruhodné ale bylo, že v učebnici o obchodování se nemohlo objevit slovo „zisk“. Proč? „Tehdy tam ten koncept prostě neexistoval,“ vysvětlila Katharina Zellwegerová. „To slovo nebylo v jejich slovníku.“
Naštěstí na projektu spolupracovali Číňané z Hongkongu, kteří pomohli najít správné parafráze a pokusili se v učebnici vysvětlit principy obchodování bez použití slova zisk. „Nahradil ho v knížce pojem efektivita,“ vzpomíná Zellwegerová.