V jazycích napříč světem se u slov, která popisují drsné povrchy, s velkou pravděpodobností vyskytuje hláska R. Ukázala to nová studie, jejíž autoři současně upozorňují na to, že tento jazykový zákon platí po dobu už nejméně šesti tisíc let.
V drsných slovech je skoro vždy hláska R. Platí to napříč jazyky celého světa
Jazykovědci ze tří univerzit spojili své síly a analyzovali slova pro „drsný“ a „hladký“ v celosvětovém vzorku 332 mluvených jazyků. Při své práci objevili nečekaně silnou vazbu mezi zvuky řeči a hmatovým vjemem, která pak ovlivnila i strukturu moderních jazyků. Výsledky popsali v odborném časopise Scientific Reports.
V porovnání se slovy s významem „hladký“ obsahovala slova s významem „drsný“ téměř čtyřikrát častěji znělé R. A platilo to v jazycích napříč celým světem, od baskického „zakarra“ a mongolského „barzgar“ až po nizozemské „ruw“, maďarské „durva“ – a samozřejmě české „drsný“.
Experti dále zjistili, že toto pravidlo platí ve slovech spojených se smyslovým vnímáním ve 38 současných indoevropských jazycích a dá se dokonce vysledovat až k rekonstruovaným kořenům praindoevropštiny – tedy původního společného jazyka Indoevropanů. To naznačuje, že tento vzorec pravděpodobně existuje v této velké jazykové rodině již více než šest tisíciletí.
Zajímavé ale bylo, že přítomnost hlásky R se často objevuje i v jazycích, které nemají indoevropský původ, jako je například ugrofinská maďarština. Vědci srovnávali právě maďarštinu s angličtinou, tedy dvě řeči, které si vůbec nejsou příbuzné. Zjistili, že v obou jazycích přibližně 60 procent slov pro drsnější textury, jako jsou „hrubý“, „drsný“ nebo „hrbolatý“ (tedy „durva“, „érdes“ a „göcsörtös“) obsahuje zvuk R – více než dvakrát častěji než u slov pro hladší a jemnější textury.
Asociace a vzory
„Každý z těchto vzorců by byl sám o sobě docela nápadný, ale dohromady dokazují hluboce zakořeněnou a rozšířenou asociaci mezi zvuky řeči a naším smyslem pro hmat,“ komentoval výsledky studie její spoluautor Mark Dingemanse. „Naše zjištění ukazují, že spojení mezi R a drsností je pro nás přirozené, takže je pravděpodobnější, že se toto spojení vynoří a udrží se i v průběhu vývoje slov.“
Podle spoluautora studie Bodo Wintera z Birminghamské univerzity se jedná o jeden z dosud nejrozšířenějších příkladů o důkazu propojení zvuků lidské řeči se smyslem pro hmat. „Takové asociace mohou hrát významnou roli při utváření forem mluvených slov v přirozených jazycích – ukazují, že mnoho aspektů struktury jazyka je utvářeno lidskou schopností rozpoznat a používat analogie, které vytvářejí vazby mezi formou a významem.“
Přibližně tři čtvrtiny světových mluvených jazyků mají hlásku R, přičemž nejčastější variantou je takzvaná alveorální vibranta – tedy podoba, kterou v češtině známe jako slabikotvorné R.