Nová umělá inteligence je schopná jen z fotografie na internetu rozpoznat, je-li člověk homosexuál nebo heterosexuál. Podle vědců ze Stanfordovy univerzity, kteří ji naprogramovali, je úspěšná až v 91 procentech případů.
Počítačový program se naučil rozpoznávat sexuální orientaci lidí jen podle jejich tváře, stačí mu k tomu pouze fotografie na sociálních sítích, konkrétně na on-line seznamkách.
Umělá inteligence, která se to naučila, pochází z klávesnic programátorů a inženýrů na slavné americké univerzitě Stanford. Podle nich rozpozná homosexualitu u mužů s úspěšností 81 procent, u žen je úspěšná méně – „pouze“ na 74 procent.
Vědci vycházeli z dat na seznamkách, měli k dispozici 35 000 profilů, které mohli analyzovat; šlo o homosexuální i heterosexuální muže i ženy. Program, jenž se učil na principu takzvané „hluboké neuronové sítě“, našel u fotografií homosexuálů celou řadu abnormalit, které je odlišovaly od heterosexuálů. Výsledky vědci zveřejnili v odborném časopise Journal of Personality and Social Psychology.
Neuronové sítě jsou dnes mezi experty na umělé inteligence velkým hitem, ze všech existujících systémů jsou v současné době nejúspěšnější. Právě ony momentálně dosahují nejlepších výsledků při rozeznávání řeči, obrazu a dalších klasifikačních úloh.
Rozdíly v sexuální orientaci jsou vidět
Program si všiml, že homosexuální muži i ženy měli pravděpodobněji „genderově atypické výrazy“ a účesy – což znamená ve zkratce jen jedno: homosexuální muži vypadali více žensky a homosexuální ženy více mužsky. Umělá inteligence zaznamenala i několik trendů čistě biologické povahy: homosexuální muži měli užší brady, delší nosy a protáhlejší čela než muži s většinovou sexuální orientací. Naopak homosexuální ženy měly mohutnější bradu a menší čela ve srovnání s ženami heterosexuálními.
Aby vědci zjistili, jak dobře si program vedl ve srovnání s člověkem, nechali podstoupit stejný test srovnávání tváří i lidské dobrovolníky. Ti byli mnohem méně úspěšní: u mužů uspěli průměrně v 61 procentu případů, u žen dokonce jen v 54 procentech případů.
Počítač byl zdaleka nejlepší, pokud měl k dispozici více snímků jednoho člověka. Zatímco u lidských „soudců“ to nemělo na jejich úspěch příliš významný vliv, výkon stroje to zlepšilo výrazně: měl-li možnost analyzovat pět fotek jednoho člověka, uspěl u mužů v 91 procentu tváří, u žen v 84 procentech.
Vědci, kteří se na výzkumu podíleli, říkají, že ve tvářích si neseme zřejmě mnohem více informací o své sexuální orientaci, než si uvědomujeme. Paradoxní je, že ji zřejmě nedokážeme snadno rozklíčovat. Autoři v práci také píší, že tyto výsledky silně naznačují, že sexuální orientace je výsledkem vystavení člověka jistým druhům hormonů ještě v době, než se narodil – což vlastně znamená, že lidé se už většinou rodí homosexuály nebo heterosexuály. Dalším výsledkem studie je domněnka, že ženská sexuální orientace je mnohem volnější než ta mužská.
Britský deník Guardian zdůrazňuje, že existence takového programu je značně znepokojivá – už jen proto, že díky němu může být například pro vlády, které neuznávají homosexuální orientaci jako správnou nebo dokonce legální, nyní velmi snadné identifikovat sexuální menšiny.
