Mořští ďasové jsou jedni z nejpozoruhodnějších a nejméně známých obyvatelů oceánů. Tyto ryby jsou fascinující a současně děsivé svým vzhledem, záhadné svým chováním. Žijí hluboko v oceánech, kam se člověk dostane jen výjimečně. Vědcům se nyní poprvé podařilo zaznamenat jejich páření.
Mořští biologové, kteří se potápěli v okolí Azorských ostrovů, byli naprosto nadšení, když si všimli samice ďasa, která se vznášela ve vodě nedaleko nich. Byla velká jako mužská pěst, svítila díky bioluminiscenci a z jejího těla vybíhaly bičovité výběžky. Podívejte se na video:
Když se vědci podívali na rybu blíže, uviděli něco ještě zajímavějšího: na jejím těle visel přivěšený sameček, řádově menší než samice. Samečci se podle toho, co o ďasech věda ví, k samici při páření přichytí permanentně a už nikdy ji neopustí – slouží jí jako zásobárna spermatu. V obrovské rozloze temných oceánských hlubin by totiž jinak hrozilo, že by samice už nikdy v životě na samce nemusela narazit.
„Studoval jsem tato zvířata většinu svého života, ale nikdy jsem něco takového neviděl,“ prohlásil Ted Pietsch, expert na hlubokomořský život z Washingtonské univerzity v Seattlu pro vědecký časopis Science. Ten také rybu identifikoval – česky se jí říká čertovník Jordanův, její latinské jméno je Caulophryne jordani.
Pohled do světa temnoty
Pro mořské biology je video podkladem, díky kterému mohou studovat velmi podivný mechanismus, jímž probíhá páření ďasů. Většina informací, které o nich víme, totiž pochází z mrtvých zvířat, jež byla nalezená v sítích nebo vyplavená na pevninu. Víme, že existuje asi 160 druhů těchto ryb, ale videa živých exemplářů by se dala spočítat na prstech. A až doposud nikdo nepořídil video, na němž by byl vidět pohlavně spojený pár.
„Chápete, jak důležité to je? Pro mě osobně to bylo šokující,“ komentoval objev Pietsch. Video bylo natočené v hloubce osmi set metrů pod hladinou; jeho autory jsou manželé Kirsten a Joachim Jakobsenovi, kteří ho pořídili z miniponorky – potápěč by v takové hloubce už plavat nemohl. Ryby sledovali pětadvacet minut. Ocenili především to, jak elegantně tento ďas ve svém přirozeném prostředí vypadal.
Zatímco mrtvá těla ďasů působí nevzhledně, živá samice se pohybovala velice elegantně a slovy vědců „byla krásná“. Vědce zaskočilo, jak mobilní a pružný byl sameček, projevoval značnou míru samostatnosti – něco takového se z mrtvého těla nedá ani odhadnout.
