Neandertálci nebyli schopní osvojit si technologii střelby na dálku. První evropští homo sapiens sapiens, tedy naši přímí předkové, to podle nového objevu ale dokázali. Vědci spekulují, že právě to mohl být klíčový rozdíl, kvůli němuž jedni přežili, ale druzí vymřeli.
Technologie, která proklela neandertálce. Za jejich vymření mohly luky, naznačuje nález
Byli silní. Byli chytří. Byli přizpůsobiví. A přesto všechno neandertálci vymřeli. Moderním lidem se ale přežít podařilo – a vědci už desítky let řeší, jak je to možné. Nový výzkum ukazuje, že možná v tom hrály klíčovou roli luky a šípy.
Jak najít věc, která se nemohla zachovat
Luk je kus dřeva spojený s tětivou, která byla tvořená nejčastěji zvířecími šlachami nebo nějakým rostlinným materiálem. Pro vědce to znamená dost velký problém – protože tyto materiály podléhají rychle poškození a zániku. Najít tedy pravěké luky je věc nemožná.
Hrot, který mohl patřit šípu
Jedinou možnou stopou, po které se mohou vydat, když hledají luky ve vzdálenější minulosti, jsou tedy hroty šípů. Jenže ty zase mohou být hodně podobné jiným kamenným nástrojů, které se využívaly k jiným účelům. Hledání důkazů o těchto zbraních je tedy složité a dost často i marné.
Začalo to v Africe
Nejstarší stopy vedou do Afriky. Tam se našly kamenné artefakty, jež vědci považují za hroty šípů, z doby před přibližně 70 tisíci lety. V Evropě je to složitější. Spekuluje se o tom, že by se za hroty daly považovat kusy jeleního parohu starého 35 tisíc let, ale důkazy jsou relativně slabé. Ze starší doby kamenné (neboli paleolitu) tedy v Evropě o lucích neví věda nic. Ty nejstarší nálezy pocházejí z rašelinišť na severu Evropy, například německého Stellmooru, ale ty pocházejí až ze dvanáctého tisíciletí před naším letopočtem, tedy z mezolitu, střední doby kamenné.
Srovnání podoby Homo sapiens (vlevo) a Homo neanderthalensis (vpravo)
Jenže to všechno teď možná změní jeden nový nález. Archeologové v odborném žurnálu Science Advances popsali, co našli v jeskyni Mandrin na středomořském pobřeží Francie. Zdá se totiž, že objev posunul první známé použití luku v Evropě o dobrých čtyřicet tisíc let.
Vědci v této studii analyzovali tisíce kamenných artefaktů, jež se zde našly a patřily nejstarší známé kultuře moderních lidí v Evropě – ti zde žili 54 tisíciletí před naším letopočtem. Ještě před nimi ale stejný prostor opakovaně obývali neandertálci, kteří se sem také vrátili poté, co byl lidmi opuštěn.
- Starší doba kamenná – paleolit (cca do 11. tisíciletí př. n. l.)
- Střední doba kamenná – mezolit (cca do 8. tisíciletí př. n. l.)
- Mladší doba kamenná – neolit (cca do roku 5000 př. n. l.)
- Pozdní doba kamenná – eneolit (doba měděná – chalkolit, na Předním východě cca do roku 3500 př. n. l.)
Těchto hrotů bylo asi 1500. Analýza ukázala, že značný počet z nich sloužil jako hroty pro šípy. Důsledky tohoto objevu jsou potenciálně zásadní. Přestože se vědci pokoušeli najít důkazy o používání luků u neandertálců mnohokrát, nepodařilo se to. A to naznačuje, že si tuto technologii nikdy neosvojili a dál používali své tradiční zbraně. Tedy kopí a oštěpy s masivními hroty, které ale maximálně metali pomocí rukou. Museli se tak, na rozdíl od moderních lidí, přiblížit ke své kořisti velmi blízko – což snižovalo šance na úspěch.
Tradice a technologie, které tyto dvě příbuzné skupiny pravěkých lidí ovládaly, se tedy zásadně lišily. Naši předkové získali technologický náskok, který mohl pomoci při jejich expanzi do Evropy – a eventuálně i s vytlačením méně pokročilých neandertálců.