Program OSN pro životní prostředí oznámil, že na světě už neexistuje jediná země, která by ještě používala olovnatý benzin pro osobní nebo nákladní automobily. Tou poslední bylo Alžírsko.
Svět skoncoval s olovnatým benzinem. Poslední stát ho přestal používat
Olovnatý benzin bylo běžně používané palivo, které se používalo přibližně sto let . Mělo ale negativní dopad na životní prostředí i lidské zdraví. Kontaminovalo vzduch, půdu i vodu, ale škodilo i přímo člověku, protože způsobovalo srdeční choroby, rakovinu a mozkovou mrtvici. Navíc je spojováno s problémy vývoje mozku u dětí.
Studio ČT24: Vědec Pavel Šimíček o konci olovnatého benzinu (zdroj: ČT24)
Většina bohatých zemí začala olovnatý benzin zakazovat už v osmdesátých letech dvacátého století, postupně se přidávaly i chudší státy. Teprve v červenci ho ale přestalo používat Alžírsko – poslední země, která ho ještě spalovala.
Generální tajemník OSN António Guterres mluví o důležitém mezinárodním úspěchu. „Ukončení používání olovnatého benzinu zabrání každoročně více než milionu předčasných úmrtí na srdeční choroby, mrtvice a rakovinu a ochrání děti, jimž vystavení olovu poškozuje inteligenci,“ řekl.
Příběh olovnatého benzinu
Olovo se začalo přidávat do benzinu na počátku dvacátých let dvacátého století, aby se zlepšil výkon motorů. Vymyslel ho americký strojní inženýr a chemik Thomas Midgley, který už tehdy alespoň částečně rizika znal. Objevil totiž aditivum tetraethylolovo, které zabraňovalo samovolnému vznícení benzinu před plánovaným zažehnutím. Nebyl to mimochodem jediný Midgleyho kontroverzní čin, byl také v týmu, který vymyslel freony – jejich používání způsobilo vznik ozonové díry…
První problémy s olovnatým benzinem se každopádně objevily velmi rychle, už roku 1924, když v rafinerii společnosti Standard Oil po pouhých několika měsících provozu kvůli otravě zemřelo pět dělníků a další desítky byly hospitalizovány.
Když se tam Thomas Midgley snažil uklidňovat situaci, na tiskové konferenci si nalil tetra-ethyl na ruce a pak minutu chemikálii vdechoval. Přestože před novináři tvrdil, že by tuto domonstraci mohl opakovat klidně každý den, závod byl úřady rychle uzavřen.
Výhody olovnatého paliva ale byly tak velké, že se vyplatilo zavádět přísnější pravidla a spalovat ho dál. Teprve v průběhu dalších desetiletí vědci prokázali všechna další výše popsaná rizika spojená s touto látkou, a tak ho vlády začaly různě omezovat.
Mezi prvními státy, které s úplným zákazem přišly, bylo Japonsko roku 1986. Jeho příkladu rychle následovaly další země. Přesto ještě na začátku roku 2000 stále olovnatý benzin používalo šestaosmdesát zemí světa.
Olovnatý benzin v Česku
Byla mezi nimi i Česká republika. Palivo se v tuzemsku prodávalo pod označením Super a Special. Jejich prodej byl ukončen od 1. ledna 2001; potom byly nahrazeny palivem Special s přísadou draselných solí, které bylo zrušeno bez náhrady v květnu 2010.
Některé země ale pokračovaly v užívání tohoto paliva i poté – Severní Korea, Myanmar a Afghánistán přestaly olovnatý benzin prodávat do roku 2016 a v druhé polovině minulého desetiletí toto toxické palivo dál používala jen hrstka zemí, včetně Iráku, Jemenu a Alžírska.
O to, aby se přestal používat, usilovala OSN skrze svůj orgán UNEP od roku 2002 – spolupracovala na tom s vládami, soukromými společnostmi i občanskými skupinami.
„Olovnaté palivo v kostce ilustruje, jakých chyb se lidstvo dopouští na všech úrovních naší společnosti,“ uvedla Inger Andersenová, výkonná ředitelka UNEP. Dodala ale, že vymýcení tohoto paliva současně ukazuje, že „lidstvo se dokáže poučit z chyb, které udělalo, a napravit je“.