Roku 2016 představila Francie ambiciózní plán postavit tisíc kilometrů „solární dálnice“, jejíž povrch měl být tvořený fotovoltaickými panely. Autoři tohoto projektu věřili, že bude schopný zásobovat energií asi pět milionů domů. Aby realizovatelnost vyhodnotili, postavili před třemi roky v Normandii kilometrový koncept. Nyní byla vyhodnocena jeho úspěšnost – byl označený jako selhání.
Solární silnice nikam nevedou. Jsou drahé a nic nevydrží, ukazuje příklad z Francie
Projekt solární dálnice Wattway se skládá z 2800 fotovoltaických panelů, které pokrývají silnici na okraji normandského městečka Tourouvre-au-Perche. Vytvořili ho inženýři ze společnosti Colas, kteří panely pokryli speciální pryskyřicí, díky níž měly vydržet jízdu osmnáctikolového nákladního automobilu.
Podle francouzského tisku byl ovšem koncept „prokletý od začátku“. Jeho základním problémem spočívalo v tom, že vznikl na tom nejméně vhodném místě ve Francii. Tato oblast je totiž známá jako ta nejméně slunečná v zemi, slunce zde svítí jen čtyřiačtyřicet dnů v roce.
Dálnice měla vypadat takto:
Od začátku stavby bylo zřejmé, že panely neunesou provoz a řada se jich rozbíjela, jakmile na ně najelo první těžší auto. Už v květnu 2018 bylo zničených devadesát metrů silnice. V odborném žurnálu Global Construction Review pak vyšla zpráva, která neúspěch analyzuje do větší hloubky.
Popisuje, že inženýři nevzali v úvazu téměř žádný z druhů možných hrozeb, které mohly panely poškodit: od bouřek přes plísně až po přejíždění traktorů. Během prvních několika měsíců po instalaci se dostal výkon na 150 tisíc kilowatthodin, což byla asi polovina plánovaného výkonu, poté výroba elektřiny klesla v roce na 78 tisíc kilowatthodin – a na začátku roku 2019 dokonce na pouhých 38 tisíc kilowatthodin.
Projekt odepsal i prezident asociace négaWatt, sdružení specializovaného na síť fotovoltaických elektráren. „Technické i ekonomické prvky nebyly dostatečně pochopené. Bylo by úplně absurdní inovovat tímto způsobem, místo řešení, jež už existují a jsou mnohem výnosnější – jako jsou třeba fotovoltaické panely na střechách,“ sdělil.
Aktuální detailní výzkum navazuje na dřívější odsouzení projektů, které se pokoušely realizovat solární silnice jinde ve světě. Už před rokem se ukázalo, že podobně neúspěšně dopadly také experimenty v Nizozemí a ve Spojených státech. Oba se ukázaly jako příliš drahé a nedostatečně výkonné.
Typickým příkladem nepovedeného solárního projektu se stala solární cesta v americkém Idahu u města Sandpoint, kterou vybudovala společnost Solar Roadways. Budovala se šest a půl roku, stála kolem čtyř milionů dolarů – a od začátku ji provázely problémy.
Během prvního týdne testovacího provozu se rozbilo pětadvacet ze třiceti solárních panelů, i po opravách se ale ukázalo, že projekt trpí množstvím chyb. Projekt je totiž schopný přes enormní náklady vyrobit jen 0,62 kilowatthodiny elektřiny za den, což stačí tak na provoz jedné mikrovlnné trouby.
Kde solární cesty fungují
Více úspěchů než v USA nebo ve Francii mají se solárními panely na cestách například v Asii, ale tam na nich nenechávají jezdit auta. Experimentální solární cesty fungují například v čínském Ťi-nanu, kde je místo skla použitý průsvitný beton a mohou se po něm pohybovat jen chodci nebo jízdní kola. Jediným větším problémem tohoto projektu byla krádež několika panelů v prvních dnech fungování solárního chodníku.
V Jižní Koreji zase vyzkoušeli solární panely jako zastřešení pro cyklostezku, které vede mezi dvěma pruhy dálnice:
V nizozemském městě Krommenie zase už od roku 2014 funguje solární cyklostezka SolaRoad, která měří 70 metrů. Podle města je projekt úspěšný, za první rok provozu stezka vyrobila dostatek energie pro tři domácnosti. Videa z poslední doby ale ukazují, že i na ní se už začíná projevovat zub času a nadměrné poškození, které brání tomu, aby se dala označit za úspěch:
Také novější experimentální projekty Wattway se zaměřují spíše na cyklostezky a drobnější solární instalace na vhodnějších místech, například v regionu Auvergne nebo v nizozemské vesnici Kockengen.
