Když se sloni zdraví, dělají to s nadšením. Podle nového výzkumu mají tato gesta nečekaně složitou povahu a možná pomáhají i v rozpoznávání společenských rolí.
Sloni patří podle řady výzkumů mezi nejchytřejší zvířata na světě. Odhaduje se, že se inteligencí řadí hned za primáty po bok delfínů. Proto vědce zajímá, jak mezi sebou sloni komunikují. Tentokrát se za nimi vydali do Zimbabwe, kde celý měsíc v rezervaci Jafuta sledovali, jak se chobotnatci zdraví.
Proč je sloní pozdrav tak důležitý
Sloní stáda mají podle starších výzkumů nečekaně složitou společenskou strukturu. Je matriarchální a uvnitř panuje rovnou několik úrovní vztahů. Od jiných zvířat, která mají podobně komplexní společnost, se ví, že právě v okamžiku kontaktu a tedy pozdravu se tyto rozdíly jasně ukazují.
Přírodovědcům se podařilo pozorovat 1014 pozdravů, které se projevovaly nějakými pohyby těla a dalších 268, kdy se chobotnatci zdravili pomocí hlasových projevů. Ukázalo se, že sloni kladou na vzájemné pozdravy velký důraz. Když se setkají dva jedinci, kteří se delší dobu neviděli, oba se chovají tak, jako by prožívali silné emoce a projevují to výraznými gesty. Mezi tato gesta patřilo nejčastěji máchání chobotem nebo jeho používání k dotekům. Dalšími silnými signály bylo mávání ušima a jejich roztahování. Hlasové projevy slonů při pozdravech nejčastěji připomínaly hučení nebo dunění.
Složitá struktura pozdravu
U některých lidských skupin jsou při setkání dvou známých typická složitá gesta – spojená s propletením prstů, plácáním a až tanečními pohyby paží a těla:
Výzkumníci si všimli, že u slonů se děje něco podobného, také u nich jsou pozdravy dlouhé a složené z mnoha gest. Sloni na rozdíl od lidí nemají jako tak dominantní smysl zrak – proto do pozdravu zapojují signály pro více smyslů. Chování během pozdravů totiž kromě pohybů chobotu a uší také zahrnovalo močení, defekaci a vylučování potu ve žláze, která vypouští pachy do vzduchu.
Vědci také zjistili, že typ chování se lišil v závislosti na tom, jestl se na sebe oba sloni dívali – většina se častěji zapojovala do gest, když věděla, že se na ně druhý slon dívá. A aby upoutali pozornost těch, kteří si jich nevšimli, zapojili také mávání ušima, což vytváří velký hluk.
Vědci tvrdí, že že gesta i vokalizace používané slony jsou zřejmě součástí složitého komunikačního systému, který věda zatím dostatečně nepopsala a nezná ho. Budou ho sledovat dál a budou se snažit také tento systém lépe rozluštit a interpretovat. Doufají, že tak pochopí lépe nejen „slonštinu“, ale také pravidla společenského uspořádání těchto tvorů. To by mohlo v praxi pomoci například v lepší péči o tato ohrožená zvířata.
