Schopnost rozeznat různé druhy dětského pláče není vrozená, ale lidé se ji učí. To je podle agentury EFE výsledek studie francouzských vědců, kterou v srpnu vydal odborný časopis Current Biology. Výzkum zkoumal schopnost různých lidí identifikovat příčinu pláče u kojence. Nejlepších výsledků dosáhli rodiče nejmenších dětí.
Badatelé přehrávali účastníkům průzkumu nahrávky pláče dětí pořízené v situacích, kdy dítě cítilo bolest nebo kdy zažívalo nepohodlí. V prvním případě se jednalo o situaci, kdy dítě dostávalo očkovaní, ve druhém případě se koupalo, či ho někdo oblékal či svlékal. Některé zvukové záznamy pocházely od dítěte, kterého účastník průzkumu už slyšel plakat, a další od neznámého dítěte.
Účastníci pak měli určit, z jaké příčiny dítě pláče, zda kvůli bolesti, nebo nepohodlí. Výsledky se mezi různými skupinami lidí velmi lišily.
Důvod pláče prakticky nedokázali rozlišit lidé, kteří neměli předchozí zkušenosti s péčí o malé děti. Mírně lepších výsledků dosahovali lidé s občasnou zkušeností, například ti, kteří hlídají děti cizím lidem. „Rodiče velmi malých dětí dokázali rozeznat pláč z bolesti i u dětí, které vůbec neznali,“ uvádí autoři výzkumu. Naopak rodiče starších dětí tuto schopnost částečně ztratili.
Obranné mechanismy sester
Podle autorů se pláč z bolesti liší od toho v nepohodlí. Brekot kvůli bolesti je podle nich u kojenců „delší, hlasitější a s proměnlivější výškou tónu“. Výsledky srovnání podle autorů dokazují, že schopnost rozeznat druhy pláče není vrozená, ale že se ji lidé učí, když jsou pláči často vystaveni. Průzkum také ukázal, že podobných výsledků dosahovali posluchači nezávisle na svém pohlaví.
Zajímavé výsledky vykázala skupina lidí, kteří často slýchají pláč dětí mimo domácnost, například zdravotní sestry. Tato skupina vykazovala o něco horší schopnost rozeznat příčinu pláče než rodiče malých dětí, což by mohlo být v rozporu se závěry studie. Podle autorů se to dá vysvětlit tím, že si tito lidé vytvořili obranný mechanismus, kvůli kterému kojenecký pláč vnímají méně i méně přesně.
