Část odborníků se domnívá, že přílišná dezinfekce povrchů je v boji s koronavirem přeceňovaná. Než se bát, že se nakazíme po kontaktu s poštovní zásilkou, telefonem či bankovkami, raději bychom se měli soustředit na mytí rukou a ochranu nosu, úst a očí, píše list The Guardian. Podle epidemiologa z univerzity La Trobe v Melbourne Hassana Vallyho je více než po roce života s koronavirem jasné, že přenos skrze povrchy není tak zásadní v šíření infekce, jak se prve myslelo.
Riziko nákazy koronavirem z povrchů se přeceňuje. Mytí rukou je přesto klíčové
„Není třeba úzkostlivě dvacetkrát denně mýt každý povrch, místo toho se můžeme jednoduše soustředit na mytí rukou, dodržování rozestupů a zůstávat doma, když jsme nemocní, což by mělo být víc než dostačující, abychom virus nešířili,“ uvádí Vally.
Hlavní způsob přenosu viru SARS-CoV-2 je aerosol, a to hlavně v případě, kdy je infikovaná osoba v blízkém kontaktu s dalším člověkem a například kýchne nebo zakašle. Kapičky aerosolu se pak mohou dostat do nosu, úst či očí poblíž stojících lidí, připomíná The Guardian.
„Neříkám, že přenos skrze povrch je nemožný a že v určitých situacích nepředstavuje určité riziko, nebo že bychom ho měli úplně ignorovat. Ale měli bychom vzít v potaz, že riziko takového přenosu je relativně malé,“ dodává Vally.
Neprůkazná studie
K obavám veřejnosti o nákazu skrze displej telefonu, bankovky a další povrchy přispěla studie australské Organizace pro vědecký a průmyslový výzkum Commonwealthu (CSIRO), podle které může koronavirus na takovém povrchu zůstat infekční až 28 dní. Závěry už tehdy kritizoval například mikrobiolog Emanuel Goldman z americké Rutgersovy univerzity. Expert v článku v odborném časopise Lancet píše, že studie varující před nákazou z povrchů byly provedeny v laboratořích a „jen málo se podobají podmínkám v reálném životě“.
„Podle mého názoru je pravděpodobnost přenosu skrze neživé předměty velmi malá, a to jen v případech, kdy nakažená osoba na povrch nakašle nebo kýchne a někdo jiný se ho brzy (do jedné až dvou hodin) dotkne,“ píše Goldman.
Opakované dezinfikování povrchů a nošení rukavic podle něj dává smysl například v nemocnicích, v méně rizikovém prostředí je zbytečné. Podobně jako Vally připomíná, že bychom však měli dbát na jiná preventivní hygienická opatření.
The Guardian podotýká, že zmíněná studie od CSIRO počítala s podmínkami, ve kterých nebylo ultrafialové záření, jež pomáhá virus zabít. V laboratoři je také kontrolovaná teplota a vlhkost vzduchu, jejichž kolísání rovněž ovlivňuje chování viru.
Vědecká práce vedoucí ke zmíněné studii nebyla špatná, ale interpretace a vysvětlení závěrů jsou chybné, říká Vally a varuje, že lidé se při dodržování příliš mnoha opatření brzy unaví, a proto je zásadní soustředit se na to, co je opravdu důležité – mytí rukou a dodržování rozestupů, a nikoli neustálá dezinfekce věcí kolem nás.
K podobným závěrům dospěli i vědci, kteří se této otázce věnovali v odborném časopise Nature. Podle nich je dostatečnou ochranou pravidelné mytí rukou, které je ale v západních společnostech natolik rozšířené a bylo běžné i před pandemií, že se snadno dodržuje a nevyvolává také žádné kontroverze.
