Covid je v Česku už rok. Za tu dobu ho lépe známe, umíme se mu bránit a máme i účinné zbraně

Přesně před rokem, prvního března 2020, zaznamenala Česká republika první případ nemocného člověka nakaženého virem SARS-CoV-2. Od té doby s covidem-19 zemřelo v Česku přes 20 tisíc lidí, ale také se výrazně zlepšilo poznání tohoto protivníka.

První tři případy covidu-19 na českém území laboratoře potvdily prvního března 2020. Šlo o nakažené osoby, které pobývaly v severní Itálii, ale velmi rychle se nemoc začala šířit i komunitně. Během prvního měsíce bylo v republice potvrzeno celkem 3257 případů covidu-19.

V té době se o covidu-19 téměř nic nevědělo, z Číny i Itálie přicházely zlověstné náznaky mluvící o smrtnosti v desítkách procent, o snadném šíření viru, ale také se objevovalo jeho podceňování ve formě srovnání s rýmou. Od té doby, za rok, co zde nemoc je, už víme mnohem více.

Jak se změnilo naše poznání viru

První informace o šíření viru nazývaného tehdy ještě „wuchanský koronavirus“ byly i kvůli čínské cenzuře značně kusé. Zpočátku vypadala čísla velmi hrozivě, protože čínské úřady tajily počty nakažených, zdálo se, že je smrtnost nemoci velmi vysoká – odhady se na začátku února pohybovaly mezi pěti až patnácti procenty.

Na začátku března už sice byly informace optimističtější, stále ale chyběly ty pravdivé. První reálná čísla přišla z Číny shodou okolností ve stejný den, kdy Světová zdravotnická organizace (WHO) virus i nemoc pojmenovala. Choroba covid-19 způsobená virem SARS-CoV-2 měla mít podle čínských úřadů smrtnost těsně pod pěti procenty, přičemž na jednotkách intenzivní péče měla skončit asi čtvrtina všech nakažených. 

Již v době, kdy se choroba do Česka dostala, experti věděli, že ji nakažení mohou šířit ještě předtím, než se u nich objeví jakékoliv příznaky – právě proto se od počátku pandemie prosazovala ochrana úst pro všechny.

Ohledně příznaků ale ještě panovala spousta nejasností. Obecně byl tehdy covid považován především za respirační onemocnění a spojovaly se s ním tedy jen příznaky typické právě pro tyto nemoci.

„S kolegy studujeme příznaky, kterými se koronavirus projevoval v čínské populaci. Mezi ty hlavní patří kašel, horečka a dušnost. Promýšlíme, jak podle příznaků a nálezu odlišit tuto infekci od běžných viróz. Občas se objeví informace, že část pacientů má jako hlavní příznak rýmu nebo bolest v krku. Doufáme, že to nebude pravda, v takovém případě by odlišení podle klinického stavu nebylo možné. Že tento virus bude solidní průšvih už nám začíná být jasné,“ řekl tehdy praktický lékař Tomáš Jílek z Humpolce.

Až během dubna a května začalo přibývat důkazů, že covid-19 je nejen respirační onemocnění, ale také cévní. A ukázalo se, že se s ním pojí i mnohé další příznaky, které jsou typické jen pro covid, takže se dal snadněji rozeznat, než na počátku pandemie. Tím úplně nejtypičtějším je ztráta čichu, ale třeba i známé covidové prsty.

Jejich četnost lékaři pozorovali zejména během podzimní vlny. Jak uvedl brněnský virolog Omar Šerý: „Ztrátu čichu popisuje více než 60 % pacientů nakažených koronavirem SARS-CoV-2, ztrátu chuti popisuje 50 % pacientů. Ztráta čichu může být brána jako důležitý diagnostický ukazatel nákazy virem SARS-CoV-2. Dochází k ní dříve, než pacient dostane teploty a kašel.“

Dlouhý covid

Mnoho evropských zemí na základě prvních informací covid považovalo za obdobu chřipky, což vedlo ke značnému podcenění dlouhodobých důsledků prodělání nemoci. Například tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula uvedl šestého dubna: „Pokud se podaří ochránit rizikové skupiny, měla by velká část zdravé populace nemoc covid-19 prodělat nebo se s ní setkat.“

Tento názor na promořenost společnosti změnil poté, co zjistil, že Čína poskytuje nekorektní a zřejmě vyfabulovaná data o počtu lidí nakažených novým typem koronaviru. Později také uvedl, že ke změně pohledu ho vedly právě údaje o dlouhém covidu, tedy dlouhodobých dopadech choroby.

Přelomová v tom byla německá studie ze začátku léta, která zjistila, že téměř u osmdesáti procent zkoumaných pacientů došlo k nějakému poškození srdce. Vědci v ní vyšetřovali pacienty, kteří přežili nákazu tímto virem – jen 33 procent z nich se léčilo v nemocnici, zbytek doma. V této skupině mělo 78 procent známky toho, že srdce bylo nějak virem ovlivněno, 60 procent pak mělo v srdečním svalu zánět.

Podobně velký výzkum provedli také Italové, kteří zkoumali jen pacienty s vážným průběhem vyžadujícím hospitalizaci. Jeho výsledky zveřejněné v odborném časopise JAMA ukazují, že ještě šedesát dnů od nemoci pociťuje 53 procent lidí únavu, 43 procent má potíže s dýcháním a 27 procent cítí bolest kloubů a hrudníku.

Jak se šíří covid

Během první vlny, kdy covid vtrhnul na jaře do Česka, se velká pozornost zaměřovala na šíření viru skrze povrchy. Panovaly tehdy velké obavy, že právě tato forma infekce může být dominantí, zejména díky schopnosti viru přežívat dlouhou dobu na nejrůznějších typech povrchů.

Vědci zjistili, že koronavirus SARS-CoV-2 byl zjistitelný v aerosolech až tři hodiny, na mědi až čtyři hodiny, na kartonu až 24 hodin a dva až tři dny na plastu a nerezové oceli. Nejnovější studie ale ukazují, že tato forma přenosu je poměrně nepravděpodobná. Starší práce totiž nezjišťovaly, zda je virus tak dlouhou dobu schopný opravdu přežít, nebo se uchovávají jen jeho zbytky neschopné již množení. Současně ale vědci upozorňují, že v zemích, kde se ukázal nízký přenos skrze povrchy, mají také velmi dobrou hygienu a umývání rukou tam patří k těm nejvíce dodržovaným opatřením.

Právě proto stále platí, že v prevenci onemocnění zůstává mimo jiné důležitým opatřením hygiena rukou mýdlem a vodou nebo používání dezinfekčních virucidních (zneškodňujících viry) prostředků na bázi alkoholu, zejména při přímém kontaktu s nemocnými nebo v jejich okolí. Také pak před jídlem, pitím nebo kouřením a po fyzickém kontaktu s často dotýkanými předměty, včetně bankovek a mincí. Dobré je rovněž nedotýkat se obličeje, očí a úst, uvádí Státní zdravotní ústav.

Jak odhalit covid 

Vzhledem k podobnosti příznaků covidu s chřipkou a dalšími běžnými a méně nebezpečnými respiračními problémy se od počátku pandemie ukázalo jako klíčové najít nemocné.

Inkubační doba tohoto onemocnění (od okamžiku nákazy do projevu klinických příznaků) se pohybuje v rozmezí dvou až 14 dní, u většiny osob se onemocnění projeví pátý až šestý den. Virus ale může infikovaná osoba vylučovat již jeden až dva dny před nástupem příznaků. Pozitivitu na jeho přítomnost u osoby v inkubační době nedokázaly v březnu 2020 běžné testy zachytit.

Proto se staly klíčovou zbraní proti covidu dnes už dobře známé PCR testy. Už 23. ledna berlínský virolog Christian Drosten zveřejnil metodu, jak tento druh testů může virus SARS-CoV-2 odhalit. Stala se úspěšným řešením pro včasné a přesné rozpoznání nakaženého, i toho, který ještě neprojevuje žádné příznaky.

Už na jaře se začaly objevovat i jiné formy testů. Během plošného zkoumání, které proběhlo v Česku na přelomu dubna a května, se používaly takzvané protilátkové testy. Ty ale neumí rozpoznat nakaženého člověka, ale jen toho, který už covid prodělal a během té doby u něj vznikly proti této chorobě protilátky.

Třetím druhem testu, který se někdy s protilátkovým zaměňuje, je ten antigenní. Je méně citlivý k nízkému množství viru a z toho důvodu je použitelný hlavně v době, kdy pacient produkuje velké množství viru a je nejvíce infekční. Je tedy testem pro rozpoznání vysoce infekčního pacienta a méně spolehlivý než PCR, zato o něco levnější a většinou se dá snadněji vyhodnocovat.

Od počátku pandemie byl velkým problémem způsob odběru, který je s PCR i antigenními testy spojený – tedy výtěr z nosohltanu, jenž je většině lidí nepříjemný. I to mělo dopad na skutečnost, že řada lidí s testy otálela a naopak se jim pokoušela vyhnout. A tak vědci už od jara pracovali na testech, které jsou schopné podobné přesnosti, ale mají příjemnější formy odběru. Řada takových už vznikla, po roce od začátku pandemie v Česku s nimi již proběhla řada experimentů , jde o testy buď plivací nebo kloktací.

Testování bylo obecně oblastí, kde došlo za rok k nejmenšímu relativnímu pokroku, zejména proto, že tyto technologie už na začátku pandemie existovaly a byly značně pokročilé. Jejich změny jsou v podstatě kosmetické, kdy se stávají rychlejšími, levnějšími a také méně nepříjemnými.

Vakcíny nebudou, báli se vědci

Okamžitě poté, co čínští vědci poprvé sekvenovali genom nového koronaviru, se v březnu začalo pracovat na vakcínách. Vývoj nových očkovacích látek byl až doposud časově velmi náročnou záležitostí, zejména fáze testování trvala kvůli administrativě s tím spojené nejméně několik let.

Už v březnu deklaroval generální tajemník OSN António Guterres, že vývoj vakcíny proti covidu-19 je jedinou cestou pro návrat k normálnímu životu. „Jsou tu viry, proti kterým stále nemáme vakcíny,“ varoval ale epidemiolog David Nabarro, který je expertem Světové zdravotnické organizace na covid-19. „Nemůžeme se stoprocentně spolehnout na to, že se vakcína objeví, a pokud ano, tak jestli projde všemi testy účinnosti a bezpečnosti.“

Většina vědců počítala s tím, že očkování proti covidu-19 vznikne, ale téměř žádný nevěřil, že by se tak mohlo stát ještě během loňského roku. Na jaře 2020 například hlavní americký epidemiolog Anthony Fauci uvedl, že věří, že očkování přijde nejdříve do 18 měsíců. Jeho britský protějšek Chris Whitty byl ještě skeptičtější,⁠ podle něj měly být vývoj a otestování vakcíny během jednoho roku zcela nepravděpodobné.

„Nikdy jsme neurychlili vývoj očkování na rok až 18 měsíců,“ varoval před přehnaným optimismem také Pete Hotez, expert na exotické nemoci z Houstonu. „Neznamená to, že je to nemožné, ale byl by to opravdu hrdinský čin.“

Skeptický byl také Roman Prymula. V polovině dubna uvedl pro Českou televizi: „Pokud se najde vakcína, proočkuje se celý svět a koronavirus zmizí. V tom jsem ale skeptický. Vývoj vakcíny není tak rychlý, jak se čekalo. Bohužel tu máme zkušenosti například s virem HIV, kde se vakcína hledá už třicet let a zatím se nenašla.“

Ve skutečnosti už tehdy byly první vakcíny prakticky hotové a čekalo se jen na testy jejich účinnosti. Například společnost Moderna vytvořila svou vakcínu na principu mRNA už během ledna. Trvalo jí to jen dva dny, začala na ní totiž pracovat okamžitě poté, co čínští vědci poprvé sekvenovali virus. Už 10. ledna 2020 začala na očkování pracovat i německá firma BioNTech, která později spojila síly s firmou Pfizer.

V březnu 2020 sice vypadalo očkování proti covidu jako nedostižný sen, ve skutečnosti už ale některé společnosti měly v tu dobu dokončené plány testování a vyjednávaly s úřady o tom, jak co nejlépe zkrátit dobu potřebnou pro nutná potvrzení a další byrokracii.

Vývoj očkovacích látek byl tak rychlý i díky vládním podporám. Americká operace WarpSpeed zahájená v polovině května 2020 dala společnosti Moderna 1,5 miliardy dolarů, společnosti AstraZeneca 1,2 miliardy, Novavaxu 1,6 miliardy a korporaci Johnson & Johnson miliardu dolarů. Německá vláda zase podpořila spolupráci Pfizeru a BioNTechu částkou 350 milionů eur, dalších sto milionů přidala Evropská unie.

Vlastní vakcínu se pokusila vyvinout i Česká republika, do jejího vzniku investovala 4,3 milionu korun. Na začátku prosince 2020 oznámilo ministerstvo zdravotnictví, že první fáze výzkumu je dokončena: „Během pěti měsíců se vědcům pod vedením českého vakcinologa a emeritního ředitele pro výrobu a výzkum společnosti Sevac Marka Petráše podařilo nejen vybrat vhodný virový kmen, ale i navrhnout, vyrobit a otestovat prototyp emergentní vakcíny proti covidu-19. Výsledkem první ze tří etap je ověření postupu přípravy virového antigenu a bezpečné a účinné testování na laboratorních hlodavcích.“

V současné době, pouhý rok od případu prvního prokázaného pacienta s covidem v Česku, jsou pro tuzemské občany k dispozici rovnou tři vakcíny: Moderna, Pfizer/ BioNTech a „oxfordská“ AstraZeneca. Všechny jsou dvoudávkové.

K 27. únoru 2020 dostalo očkování oběma dávkami 239 094 Čechů a Češek, alespoň jednou dávkou pak 410 774 lidí.

Nemoc, proti které není lék?

Když se nový koronavirus objevil v Číně, první znepokojivé zprávy z tamních nemocnic říkaly, že proti viru neexistuje žádná přímá léčba. Žádný přípravek tehdy proti nemoci přímo nefungoval, lékařům nezbývalo nic jiného než léčit jen symptomaticky, tedy snažit se maximimálně podporovat organismus v tom, aby se s chorobou vypořádal sám.

Zpočátku čínští vědci nasazovali proti covidu antivirotika lopinavir a ritonavir, která se používají při léčbě AIDS, ta ale neprokázala žádnou účinnost. Vývoj nových léků je velmi drahá, složitá a dlouhodobá záležitost, proto se testovala zejména jiná antivirotika.

Drtivá většina z nich se ale také ukázala jako neúčinná, a to přes mnohdy velmi nadějné první informace. Typickým příkladem byl přípravek hydroxychlorochin, který prosazoval i americký prezident Donald Trump. Podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv procházelo klinickými hodnoceními k léčbě covidu přes pět stovek látek.

Našlo se ale také několik, které prokazatelně účinné jsou a jsou také schválené. Prvním z nich byl remdesivir, jímž byl první český pacient léčen už na konci března. Tento preparát vyvinula společnost Gilead a vznikal původně proti ebole v týmu českého lékaře Tomáše Cihláře. Přípravek ale není žádnou zázračnou zbraní, která by pomohla všem nemocným, dá se používat jen ve specifických případech.

Jednou z nejúčinnějších látek se ukázal být dexamethason, který byl v Česku schválen v září 2020. Levný přípravek s cenou asi deset korun za tabletu prošel rozsáhlým testováním a jeho účinek je prokázaný.

„Publikovaná data ze studie RECOVERY ukázala, že u osob na invazivní mechanické ventilaci zemřelo 29 % pacientů léčených dexamethasonem do 28 dnů od zahájení léčby ve srovnání s 41 % pacientů, kteří dostávali obvyklou péči. To znamená relativní snížení úmrtnosti (mortality) přibližně o 35 %,“ uvádí Státní ústav pro kontrolu léčiv.

Nejnovějším příspěvky k léčbě jsou protilátkové koktejly, které se do České republiky dostávají od konce února 2020. Jedná se o přípravky s léčivými látkami kasirivimab/imdevimab a bamlavinimab. Jsou velmi účinné a vhodné pro pacienty s onemocněním covid-19 s vysokým rizikem těžkého průběhu klinického stavu.

Obě látky by mohly pomoci pacientům s mírným průběhem, aby se jejich stav dál nezhoršoval. Riziko hospitalizace a tedy vážného průběhu se v klinických testech snížilo téměř o tři čtvrtiny.

Tyto přípravky obsahují takzvané monoklonální – neboli uměle vytvořené protilátky. Ty cílí na S protein na povrchu viru. Navážou se na něj, a zabrání tak jeho vstupu do buněk. Podobně fungují protilátky, které si tělo vyvine po prodělání nemoci. Ty umělé jsou ale přesnější.

„Monoklonální protilátky si můžete vybrat v laboratorních studiích a zvolit si tu, která funguje nejlépe a potom ji masivně produkovat,“ vysvětluje biochemik Zdeněk Hostomský z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.

Experimentálně se používají i další léky, Společnost infekčního lékařství uvádí Favipiravir (Avigan) a Isoprinosin.

Nejen léky léčí

Stejně důležité jako léky se ukázaly i přesné klinické postupy, tedy způsob, jak nakládat s nemocnými, kteří potřebují hospitalizaci. V březnu 2020 existovaly jen kusé informace, čeští lékaři neměli s covidem žádné osobní zkušenosti, takže vycházeli z doporučení WHO a zkušeností zejména italských lékařů.

Postupně ale vznikaly detailní postupy, které radí lékařům, jak sladit různé terapie, jak přistupovat k různým formám onemocnění, kdy a jak nasazovat podpůrnou léčbu a mnoho dalších faktorů, které zásadním způsobem zvyšují pravděpodobnost úspěšné léčby.