Ostrov Kos byl v dějinách postižený zemětřeseními mnohokrát. Před osmdesáti lety ho jedno málem zničilo, tentokrát stavby vydržely. Egejské moře totiž leží mezi třemi deskami – a to z něj dělá zemětřeseními nejohroženější moře Evropy.
V pátek ráno zasáhlo Egejské moře silné zěmětřesení, největší následky byly na ostrově Kos, kde zemřeli dva lidé a bylo poškozeno mnoho staveb. Proč právě tato oblast?
- Nejméně dva lidské životy a 120 zraněných si na řeckém ostrově Kos v Egejském moři vyžádalo zemětřesení o síle 6,7 stupně, které v noci na dnešek zasáhlo oblast poblíž ostrova. Podle místních úřadů citovaných agenturou DPA jsou oběti z Turecka a Švédska. Podle starosty Kosu otřesy způsobily i značné materiální škody na budovách a v přístavu. Zemětřesení zasáhlo rovněž ostrov Rhodos a postiženo je i turecké letovisko Bodrum, kde zdravotníci podle agentury AP ošetřili okolo 350 většinou lehce zraněných.
Toto zemětřesení bylo velmi mělké, to znamená, že napětí se hromadilo v hlouce jen asi deset kilometrů, takže když se uvolnilo, dostalo se velmi rychle a vlastně nezeslabeně na povrch. Probíhalo tak, že jeden z bloků vůči druhému poklesl - právě to způsobilo vznik vlny tsunami.
Kos leží v oblasti takzvané Egejské desky, což je tektonický blok sevřený mezi Africkou deskou, která se z jihu podsunuje pod Krétu, a euroasijskou deskou na severu. Navíc na východě je Anatolská deska. „Tyto desky se vůči sobě pohybují rychlostí centimetrů za rok a důsledkem jsou příležitostně zemětřesení,“ uvádí seismolog Jan Zedník z Geofyzikálního ústavu Akademie věd.
Pravděpodobnost, že někde na Zemi dojde k zemětřesení, není spravedlivá. Přes 75 procent jich proběhne v Tichomoří, v oblasti nazývané jako Ohnivý kruh. Až 15–20 procent dalších je v pásu, do něhož spadá i Středomoří.
Tato oblast byla geologicky aktivní celou existenci lidstva, vzpomínky na to se odráží v řeckých mýtech i legendách dalších národů. Středomoří je totiž velmi rizikovou oblastí.
Jak vzniká zemětřesení
Otřesy vznikají, pokud dojde k náhlému uvolnění energie v zemském tělese. Ta se pod povrchem hromadí v důsledku silových pochodů, které v horninách zemské kůry a pláště neustále vytvářejí napěťové stavy. Desky se horizontálně pohybují po plastické vrstvě ve svrchním plášti – takzvané astenosféře, která se nachází v hloubce 100 až 200 kilometrů pod povrchem.
Když se rozhraní těchto desek při pohybech zadrhnou, po nějaké době povolí. Nahromaděný tlak se pak uvolní a bloky se proti sobě posunou – obrovskou rychlostí a silou. Energie se uvolní, a to vede k zemětřesení.
Proč právě Kos
Řecký ostrov Kos leží u tureckého pobřeží v Egejském moři. Turecko je přitom jednou ze zemí, které jsou na Zemi ohroženy zemětřeseními zdaleka nejvíce, seismicitou je přímo ohroženo asi 92 % jeho území, na němž žije až 95 procent obyvatelstva. Co do počtu zemětřesení (s magnitudem větším než pět), zaznamenaných ve světě během 20. století, se Turecko řadí na druhé místo, hned za Čínu.
Zemětřesení tu vznikají rovnou kvůli několika zlomům. Tím zdaleka nejhorším z hlediska katastrof je severoanatolský zlom na východě: kvůli němu za posledních šest desetiletí proběhlo dvanáct velkých zemětřesení majících hodnotu magnituda od 6,5 do 7,9. Bez nebezpečí ale není ani oblast Egejského moře.
Jde o geologicky značně komplikovavou oblast, kde působí mnoho sil a procesy zde nejdou popsat jen jako střet dvou desek – a to přesto, že největší tlaky jsou způsobené vlivem střetu Africké, Anatolské a Evropské desky. Egejské moře je v Evropě vůbec geologicky nejaktivnějším.
Život ve stínu zemětřesení
Ostrov Kos měl se zemětřeseními problémy v dějinách už mnohokrát. Jedním z prvních prokázaných bylo to, které ho postihlo roku 469, kdy srovnalo se zemí starověké tržiště, do té doby jednu z dominant ostrova. Ta největší ho zasáhla především v letech 1493, kdy byly poškozené hradby a další obranné struktury, a také v roce 1933, kdy otřesy půdy téměř zničily město Kos, z jehož centra zbylo jen málo. Ve zprávách z té doby se dokonce píše, že byl pobořený téměř celý ostrov. Tehdejší zemětřesení bylo velmi podobně silné tomu dnešnímu, bylo zřejmě také podobně mělké. Dnešní podoba ostrova je dána právě přestavbou, k níž došlo pod vedením Italů právě po roce 1933.
Řekové jsou si těchto faktů velmi dobře vědomí, celá oblast Egejského moře je pokryta seismologickými stanicemi, takže když k zemětřesení dojde, jsou schopní velmi rychle získat všechna důležitá fakta.
Co bude dál?
Otřesů bylo zatím asi 170, pokračovat budou nejméně měsíc a dá se odhadovat, že dojde k dalšímu velkému otřesu, podobně velkému, jako byl ten, k němuž došlo v pátek 21. července. Do budoucna čím dál důležitější, aby stavby v této oblasti dodržovaly normy, které by je proti silným otřesům půdy měly bránit.
Ty existují, zejména moderní stavby určené pro turisty jsou již takto navrženy, větší rizika jsou spojena se stavbami staršími, zejména s domy z 19. století. Tyto, většinou kamenné objekty se snadno hroutí, a je tedy nutné, aby se podnikly kroky potřebné pro jejich zpevnění.
