Rozpraskané ulice, vysklená okna, rozpadlé střechy, opadané zdi. V Itálii nezůstávají po zemětřeseních jen trosky, ale často i celá opuštěná města. Kvůli otřesům půdy, erozi a dalším jevům je po celé zemi zhruba 20 tisíc „měst duchů“.
Zemětřesení udělala z tisíců italských sídel „města duchů“
Zemětřesení jsou v Itálii poměrně častá. Jen od roku 2000 jich 16 dosáhlo síly větší než 4,5 stupně Richterovy škály. Tento jev, vyvolaný pohybem zemských desek, má také na svědomí přesuny obyvatel z často postižených oblastí do nových měst nebo dokonce do jiných italských provincií.
Možná nejznámějším „městem duchů“ je Craco v jihoitalské Basilicatě, které bylo opuštěno kvůli častým zemětřesením, sesuvům půdy a neúrodné půdě. Obyvatelé z velké části emigrovali do USA, zbytek definitivně město opustil v roce 1963 a založil nové na bezpečnějším místě v blízkém údolí.
Původní Craco dnes zůstává v dezolátním stavu, používá se jen pro občasné kulturní akce a jako kulisa pro filmová natáčení.
GALERIE
Craco
Pentidattilo
Kalábrijské Pentedattilo bylo založeno jako řecká kolonie, v roce 1783 ho poškodilo vážné zemětřesení a obyvatelé ho raději opustili. Podobně je na tom i Balestrino v severoitalské Ligurii. Zemětřesení v roce 1887 tam způsobilo zásadní pokles populace zhruba na polovinu. Sesuvy půdy, geologická nestabilita a další otřesy země pak byly také důvody, proč z města o 60 let později odešli i zbývající obyvatelé.
Bussana Vecchia
Bussana Vecchia v severoitalské Ligurii je pak příkladem příběhu s relativně šťastným koncem. Otřesy půdy zástavbu zničily v roce 1887 a zemětřesení mělo být jedním z prvních, které zaznamenal seizmograf. Na začátku 60. let minulého století se do poškozených budov nastěhovala skupina umělců. Bez elektřiny a zavedené vody začali město renovovat a postupně vybudovali umělecké dílny, jež slouží jako atrakce pro turisty.
Jako turistická atrakce dnes slouží i Cività di Bagnoregio ve střední Itálii. Původně etruské sídliště bylo známé jako „Umírající město“. Kvůli erozi a častým zemětřesením se z něho stal doslova ostrov – celé domy a okrajové části některých čtvrtí se zřítily spolu s erodujícím útesem, na němž město stálo. Definitivně ho obyvatelé opustili poté, co byl most, který ho spojoval s okolím, během války zničen. Nyní město s okolím spojuje známá a často fotografovaná lávka.
Cività di Bagnoregio