Komáři dokáží svou kořist, ke které patří i člověk, vycítit díky jejímu pachu. Vědci ale zatím nevěděli, co přesně je přitahuje, tedy proč na někoho komáři jdou, ale na jiného ne. Je to přitom důležité nejen pro větší pohodu lidí, ale zejména proto, že komáři přenášejí nemoci jako zika, dengue, malárie nebo žlutá zimnice.
Oxid uhličitý. Tato látka nejen že způsobuje změny klimatu, ale také láká komáry k lidem. A protože plyn každý člověk vydechuje, jde o hlavní lákadlo, které citlivé smysly hmyzu sledují. Tohle ví vědci už dlouho. Ale teď přišli i na konkrétní chemické látky, které vyvolávají pozornost krvelačných tvorečků a tedy hrají důležitou roli v tom, kdo je častějším cílem.
Tým vedený Kalifornskou univerzitou v Riverside (UCR) zjistil, že kombinace oxidu uhličitého a dvou chemických látek, kyseliny mléčné a takzvaného 2-oxoglutarátu (neboli α-ketoglutarátu), vyvolává pach, který způsobuje, že komár najde svou oběť a přistane na ní. Podle nové studie se zdá, že tato chemická směs prokazatelně přitahuje samičky komárů Aedes aegypti, přenašeče viru zika a virů chikungunya, dengue a žluté zimnice. Tento komár pochází z Afriky, ale rozšířil se do tropických a subtropických oblastí po celém světě, včetně USA.
Vědci to popsali v časopise Scientific Reports. „Už jiní vědci identifikovali některé chemické sloučeniny, které komáry přitahují, ale ty nevyvolávají u hmyzu silný ani rychlý účinek. Ta naše však ano,“ řekl Ring Cardé, entomolog z UCR.
Komáři využívají k vyhledávání svých obětí zrak i řadu signálů, včetně oxidu uhličitého, teploty a vlhkosti. Cardého nedávný výzkum ale ukázal, že mnohem důležitější pro výběr konkrétního místa sání jsou právě chemické signály. „Prokázali jsme, že komáři přistávají na vizuálně nezřetelné cíle prosycené těmito dvěma pachy, přičemž tyto cíle nejsou spojeny s teplem nebo vlhkostí,“ doplnil Cardé. „Klíčovým faktorem tak zůstává pach kůže.“
Na stopě komářích smyslů
Část této rovnice, kyselina mléčná, byla identifikována jako jeden z chemických prvků v koktejlu pachů zásadních pro komáry již v roce 1968. Od té doby bylo několika studiemi zjištěno, že další součást tohoto neodolatelného lákadla tvoří oxid uhličitý v kombinaci s amoniakem a dalšími chemickými látkami, které vznikají v lidském těle. Jejich role ale byla podceňovaná – chyby se dopustil i Cardé, který komáry studoval 26 let. I on uvěřil tomu, že tyto další chemické látky hrají jen malou roli.
„Měl jsem ale podezření, že v chemii pachů lákajících komáry nám pořád ještě něco chybí,“ uvedl Cardé. „A chtěl jsem zjistit přesnou směs.“ Jenže problém se ukázal v tom, že konvenční metody na 2-oxoglutarát nefungovaly – tuto kyselinu v nesmírném množství látek přítomných v lidském pachu přehlédly. Podle autorů studie se navíc vyskytuje u člověka jen v nepatrném množství, takže byla prakticky neviditelná.
Nakonec pomohl experiment. Jeden z vědců využil pot z vlastních nohou – naplnil si ponožky skleněnými kuličkami a čtyři hodiny chodil s kuličkami v ponožkách. Tak získal velmi silný vzorek vlastního pachu. „Nošení kuliček bylo téměř jako masáž, jako když mačkáte stresové kuličky plné písku, ale nohama,“ popsal vědec. „Nejvíce frustrující na dlouhém nošení bylo to, že se mi kuličky zasekávaly mezi prsty, takže to bylo po nějaké době nepříjemné.“
Nepohodlí za tu investici stálo. Z kuliček se totiž podařilo skvěle získat chemikálie přítomné v potu a pak už jen vědci sledovali reakce komárů na jednotlivé látky. Autoři plánují v dalších experimentech zjistit, jestli je stejná sloučenina účinná i pro jiné komáry a proč existují takové rozdíly v tom, jak jsou jedinci náchylní k pokousání. „Někteří lidé jsou pro tyto komáry atraktivnější než jiní, ale nikdo zatím nezjistil, proč tomu tak je,“ dodal Cardé. Věří, že jsou tomu teď na stopě.
