Přírodovědci vyfotili v indonéském národním parku mládě nosorožce jávského. Protože jde o jednoho z nejohroženějších savců na Zemi, jsou ochránci přírody nadšení; mládě je pro ně symbolem toho, že snaha o ochranu tohoto tlustokožce má stále smysl.
Přírodovědci vyfotili mládě vymírajícího nosorožce, je nadějí pro celý druh
„Díky Bohu, tohle je skvělá zpráva a důkaz, že nosorožci jávští, kteří se vyskytují pouze v Ujung Kulonu, se mohou normálně rozmnožovat,“ uvedl v sobotním prohlášení vysoký úředník indonéského ministerstva životního prostředí Satyawan Pudyatmoko.
Jeho radost je pochopitelná. Nosorožec jávský se v zoologických zahradách nechová. A ve volné přírodě zbývá posledních několik desítek těchto zvířat, všechna ve výše uvedené oblasti.
Mláděti je asi čtvrt roku, jeho pohlaví zatím vědci nezjistili. Zachytila ho jedna ze 126 fotopastí, jež jsou v parku Ujung Kulon ukryté. Nosorožče se procházelo hustým podrostem pralesa společně se svou matkou. Dlouhé roky populace nosorožců jávských jen klesala, příchod nového mláděte může podle vědců naznačovat, že se podařilo stabilizovat jejich ekosystém, a zvířata tak mají konečně možnost se v klidu množit.
Úřady se domnívají, že uvnitř rezervace o rozloze přibližně 120 tisíc hektarů, kterou tvoří bujný deštný prales a sladkovodní toky, žije 82 vzácných nosorožců. Ještě před několika lety jich v parku žilo šedesát. Problém je, že se tím podle expertů naplnila kapacita tohoto místa a mělo by se začít hledat nějaké další, kam by ohrožené tlustokožce mohli přemístit. Udržovat celou populaci na jednom místě není podle vědců rozumné i kvůli možným katastrofám – kdyby se v regionu něco stalo, byla by ohrožená celá populace druhu naráz.
Neléčivý roh
V relativně nedávné minulosti byl tento menší druh nosorožce rozšířený od severu Indie přes jižní Čínu až na Sumatru a Jávu. Postupně byl ale loven a zabíjen, hlavně kvůli svému rohu. Ten byl důležitou přísadou pro přípravky přírodní medicíny, přičemž měl léčit mimo jiné srdeční choroby či problémy s potencí.
Významný podíl na velkém ohrožení hraničícím s vymřením tohoto nosorožce mají kromě milovníků tradiční medicíny i Evropané. Když do této části Asie poprvé ve větším počtu dorazili, oblíbili si totiž nosorožce jako trofejní zvíře – hlavně mezi lety 1700 a 1800.
Poslední ranou byly pro tohoto tlustokožce dynamické změny ve dvacátém století, které způsobily kácení pralesů a zánik přirozených biotopů těchto zvířat.