Nový výzkum upozorňuje, že v budoucnosti bude stále složitější nakrmit lidstvo. Zvyšování teploty totiž negativně ovlivní fyzické schopnosti a možnosti zemědělců, ukazuje model.
Do konce století by produktivita práce v klíčových zemědělských oblastech planety, jako je Pákistán a Indie, mohla klesnout až na čtyřicet procent současného stavu. V dalších důležitých oblastech pěstování plodin v jihovýchodní a jižní Asii, západní a střední Africe a na severu Jižní Ameriky se očekává snížení fyzické pracovní kapacity na 70 procent.
„Z hodnocení shodně vyplývá, že změna klimatu sníží výnosy plodin, což zase zhorší problémy v oblasti potravinové bezpečnosti,“ komentoval výsledky Gerald Nelson z Illinoiské univerzity, který výzkum vedl. „Postižené ale nejsou jenom plodiny a hospodářská zvířata. Kvůli horku budou trpět také samotní zemědělci, kteří sázejí, obdělávají půdu a sklízejí většinu potravin, jež potřebujeme. A to sníží jejich schopnost vykonávat práci na poli.“
Nelsonův tým vydal výsledky v odborném žurnálu Global Change Biology. Studie se věnovala pracovní schopnosti lidí vzhledem k tepelnému stresu. Vědci modelovali, jak moc se bude měnit schopnost zemědělců věnovat se jejich práci při různých předpokládaných scénářích změny klimatu.
Autoři mají přitom vlastní modely toho, jak se při vyšších teplotách zhoršuje schopnost lidí pracovat. Vycházejí z více než sedmi stovek měření tepelného stresu, kdy vědci pozorovali lidi při práci v širokém rozmezí teplot a vlhkosti vzduchu a za různých povětrnostních podmínek, včetně slunečního svitu a větru.
Snížení kapacity znamená, že lidem se snižuje schopnost fyzicky pracovat, i když tu práci dělat chtějí. Může se to projevit tak, že zemědělci například potřebují na výpomoc další pracovníky, aby mohli vykonávat stejnou práci, anebo – pokud tuto možnost nemají – nesklízejí tak velkou úrodu.
Strach z horka
Studie ukazuje, že zemědělci už změny k horšímu pociťují. Asi polovina světových zemědělců na obdělávané půdě pracuje v klimatických podmínkách na úrovni přelomu tisíciletí pod 86 procent jejich kapacity. To znamená, že se jejich schopnost pracovat snižovala už v době, kdy se ještě nezačaly hromadit teplotně extrémní roky tak jako v druhé dekádě 21. století.
Vědce nejvíc zajímalo, co se s tím dá vlastně dělat. Znát problém je jen první krok k tomu problém vyřešit – a tak dosadili do svých modelů různé možnosti, jež by mohly pracovní efektivitu zase zvýšit. Ukázalo se, že přechod na noční práci nebo práci ve stínu, který by snížil přímé sluneční záření, by vedl ke zvýšení produktivity pracovníků o pět až 10 procent.
Druhou zkoumanou možností je zvýšit celosvětové využívání mechanických strojů a zařízení, která mohou práci ulehčit, hlavně u extrémně těžké činnosti. V Evropě se může zdát, že to je něco zcela běžného, ale zejména v rozvojových zemích je mechanizace stále spíše výjimkou než pravidlem. Tam modely ukazují, že aby se podařilo udržet sklizně na současné úrovni, musela by se celková mechanizace zvýšit asi o čtvrtinu.
