Věk lidí, u kterých je zaznamenán nesoulad mezi biologickým pohlavím a pohlavní identitou, se neustále snižuje, ukazuje výzkum zveřejněný v časopise General Psychiatry s tím, že také rostl počet případů. Takzvaná genderová dysforie je zjednodušeně fenomén, kdy se člověk s mužským tělem cítí ženou a člověk s ženským tělem se považuje za muže.
Nedávné studie naznačují, že genderová dysforie je v posledních letech stále častější, a to zejména u lidí, kteří se rodí s ženským tělem. Problém je, že tyto výzkumy sledují celý fenomén jen krátkou dobu, anebo pracují s příliš malým vzorkem lidí. A samozřejmě je problémem i citlivost a kontroverze tohoto tématu.
Vědci se pokusili tato omezení obejít tím, že po použitelných údajích pátrali v jiných databázích. Našli je v TriNetXu, cože je síť, kam posílá data 49 zdravotnických organizací. Celkem autoři využili data 42 milionů lidí z let 2017 až 2022. Většina, asi osmdesát procent osob, v této databázi žije v USA.
Z analýzy vyplynulo, že množství lidí s diagnózou genderové dysforie mezi lety 2017 a 2021 výrazně vzrostlo. A současně klesal průměrný věk osob s touto diagnózou: ze 31 let v roce 2017 na 26 let v roce 2021. Výraznější byl růst nových případů u „mužů v ženském těle“. Ti hlásí tento nesoulad už od jedenácti let věku, vůbec nejčastěji se diagnostikuje mezi sedmnácti a devatenácti lety.
- Systematický přehled z roku 2018, zveřejněný v magazínu PLOS Global Public Health, zjistil, že genderová dysforie není spojena se sexuální orientací a přitažlivostí.
- Studie z roku 2021, publikovaná magazínem Dialogues in Clinical Neuroscience, také nenalezla žádný vztah a uvedla, že historicky byly tyto dvě věci často chybně spojovány.
- Podle britské Národní zdravotnické služby (NHS) genderová dysforie nesouvisí se sexuální orientací.
To je podle autorů srovnatelné s dysforiky s mužským tělem – u nich jsou první zaznamenané případy ve věku třinácti let, nejvíc jich přichází kolem věku třiadvaceti let a poté množství postupně klesá.
Čím to je?
Podle vědců není příčina tohoto rozdílu stoprocentně jasná, ale věří, že ji docela dobře vysvětluje rozdílné načasování puberty. U dívek přichází dříve než u chlapců, takže je logické, že si také dříve uvědomují, jak nekomfortně se se svým tělem cítí. Dříve potom také vyhledávají odbornou lékařskou pomoc.
Určitou roli mohou hrát i společenské postoje, protože dívky ve školním věku s mužskou pohlavní dysforií mají větší šanci, že je jejich vrstevníci přijmou – chlapci s ženskou pohlavní dysforií se ale ve stejné situaci častěji setkávají s odmítáním, někdy dokonce i se šikanou.
Co se týče nárůstu počtu zaznamenaných osob s dysforií, tak je příčin zřejmě více. Jedním z vysvětlení podle autorů je širší dostupnost specializovaných klinik a specialistů. Důležitou roli ale může mít také to, že se o tomto fenoménu více mluví, je o něm dostatek informací a také jsou tito lidé lépe přijímáni než v minulosti.
„Vývoj pohlavní identity se do značné míry opírá o sociální procesy, včetně zkoumání a experimentování s vnější zpětnou vazbou. V současné době se stále více přijímají genderově neutrální zájmena a od genderu neodvislá vybraná jména,“ uvádí autoři.
Přiznávají současně zásadní slabinu výzkumu – jen dvacet procent zkoumaných pocházelo z jiných zemí než z USA, takže vypovídá hlavně o stavu ve Spojených státech.
