Američtí lékaři před šedesáti lety, 11. ledna 1964, vydali první studii spojující zlozvyk kouření s rakovinou plic. Čtyřsetstránkový dokument tehdy vyvolal senzaci. Odstartoval kampaň, která Spojené státy jako tabákovou velmoc změnila k nepoznání. Protikuřáckou kampaň ve Spojených státech dnes experti označují za nejúspěšnější program na ochranu veřejného zdraví v dějinách země, který zachránil miliony životů. Zatímco před šedesáti lety v USA kouřilo 42 procent obyvatel, aktuálně je to podle údajů amerického Střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) 11,5 procenta.
Luther Terry si pro zveřejnění studie vybral sobotu, aby minimalizoval dopad na burzu, a naopak maximalizoval pokrytí v nedělních novinách. Zpráva podle něj „zasáhla zemi jako bomba.“ Dostala se na titulní strany většiny tisku, poprask vyvolala i v rozhlasových a televizních stanicích nejen ve Spojených státech, ale i v zahraničí.
Terry byl v té době šéfem amerického federálního úřadu pro veřejné zdraví. Ve vydané zprávě netvrdil jen to, že kouření má jasný vliv na rozvoj rakoviny plic, ale také to, že kouření cigaret je zodpovědné za sedmdesátiprocentní nárůst úmrtnosti kuřáků oproti nekuřákům. Zpráva také odhadovala, že průměrní kuřáci mají devíti- až desetinásobné riziko vzniku rakoviny plic ve srovnání s nekuřáky, silní kuřáci pak nejméně dvacetinásobné.
Navíc dokument konstatoval, že existuje příčinná souvislost mezi kouřením, rozedmou plic a srdečními chorobami a že cigaretový kouř je hlavní příčinou chronické bronchitidy.
Dlouhá cesta za poznáním
Lékaři a vědci v USA se dopady kouření na lidské zdraví začali vážněji zabývat od 30. let minulého století. Rozsáhlými výzkumy potvrdili vztah kouření s rakovinou plic i dalšími závažnými onemocněními, jako jsou bronchitida, rozedma plic nebo ischemická choroba srdeční. Z těchto průzkumů také podle CDC překvapivě vyplynulo, že hlavní příčinou nárůstu rakoviny plic ve dvacátém století bylo kouření, a nikoli znečištění ovzduší, kontaminace azbestem nebo radioaktivní materiály, jak se do té doby předpokládalo.
V roce 1961 se tak řada odborných institucí obrátila na prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho s dopisem, v němž vyzvaly k vytvoření národní komise pro kouření, jejímž úkolem by bylo „hledat takové řešení tohoto zdravotního problému, které by co nejméně zasahovalo do svobody průmyslu nebo štěstí jednotlivců“.
Zpráva zásadně změnila přístup úřadů ke kouření. V roce 1965 americký Kongres nařídil, aby byly všechny krabičky cigaret distribuované ve Spojených státech opatřeny varováním před zdravotními riziky kouření. Od roku 1967 měly rozhlasové a televizní stanice povinnost vysílat protikuřácké spoty, zákaz propagace tabákových výrobků v USA platí od roku 1971. Na veřejných místech americké státy postupně zakazovaly kouření v 70. letech. V roce 1990 Spojené státy zakázaly kouření na vnitrostátních leteckých linkách, jejichž cesta trvala méně než šest hodin, postupně se zákaz rozšířil i na mezistátní spoje amerických leteckých společností, ke kterým se přidaly postupně i další světové aerolinky.
Výrobci cigaret a tabákových výrobků se zároveň stali terčem mnoha žalob. Nejznámější z nich byla kauza, v níž čtyřicet amerických států žádalo kompenzaci nákladů na léčbu nemocí způsobených tabákem. Výsledkem byl kompromis z roku 1998, kdy tabákové firmy vyplatily kompenzaci 200 miliard dolarů (podle aktuálního kurzu čtyři biliony korun).
Od té doby také začaly dramaticky stoupat náklady tabákového průmyslu na reklamu, kterou začal cílit na stále širší publikum. Od roku 1975 do roku 2003 vzrostly výdaje tabákového průmyslu na reklamu a propagaci ze 491 milionů dolarů (11 miliard korun) na 15,5 miliardy dolarů (asi 348 miliard korun), dokládá studie Jennifer Ibrahimové, která vyšla v odborném časopise American Journal of Public Health před sedmnácti lety.
Přichází falešná věda
Podle studie Allana Brandta z roku 2012 začal také americký tabákový průmysl v konfrontaci s přesvědčivými vědeckými důkazy o škodlivosti kouření používat sofistikovanější metody pro styk s veřejností. Cílem bylo podkopání a zkreslení vědeckých poznatků.
Brandt v žurnálu Am J Public Health popisuje, že kampaň tabákového průmyslu se snažila vyvolat vědeckou kontroverzi prostřednictvím programu, který závisel na vytváření střetu zájmů mezi průmyslem a akademickou obcí. Tato strategie, která se snažila znevěrohodnit vědecké poznání, významně podkopávala úsilí o ochranu veřejného zdraví a regulační zásahy, jejichž cílem bylo snížit škodlivost kouření.
Tohoto úkolu se pro pět největších tabákových společností ujal John W. Hill (sám byl nekuřák) ze společnosti Hill & Knowlton. Přišel se strategií, která se zaměřila na vytvoření falešných autorit. Našel skupiny vědců, kteří se byli ochotní podílet na snaze znevěrohodnit výzkum o škodlivosti kouření. Vznikla tak „The Tobacco Industry Research Committee“, komise, která dodávala pseudo-odborné články a komentáře pro média a zásobovala noviny i televize experty, kteří napadali jednotlivé body studie. Po dobu více než čtyřiceti let se snažili prosazovat tyto tři (nepravdivé) teze:
- Neexistuje žádný přesvědčivý vědecký důkaz o souvislosti mezi kouřením a rakovinou.
- Lékařský výzkum poukazuje na mnoho možných příčin vzniku rakoviny.
- Miliony lidí, kterým kouření přináší potěšení a uspokojení, mohou být ujištěny, že budou použity všechny vědecké prostředky, aby se co nejdříve zjistila všechna fakta.
Kouření zůstává hrozbou
Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo na následky kouření ve 20. století na sto milionů lidí. V současnosti zemře ročně podle WHO kolem osmi milionů lidí, včetně více než milionu pasivních kuřáků. Kolem 80 procent z celkového počtu kuřáků, který WHO odhaduje na 1,3 miliardy, žije v zemích s nízkými a středními příjmy.
Řada států po celém světě v posledních letech začala omezovat kouření ve veřejných prostorách. Průkopníkem se na tomto poli stalo Irsko, které v roce 2004 zavedlo jako první země světa celostátní zákaz na všech uzavřených pracovištích. Česko se v květnu 2017 stalo 23. zemí Evropy, kde začal částečný zákaz kouření platit. V roce 2004 se Bhútán stal první zemí světa, která kouření prakticky zakázala.
