Rokovaly zde špičky tehdejší světské a církevní moci. Nikdy předtím se na podobné akci nesešlo tolik účastníků a žádný z církevních koncilů netrval tak dlouho. Kostnický koncil, během kterého byl odsouzen a upálen Jan Hus a Jeroným Pražský, trval tři a půl roku a počet obyvatel městečka na březích Bodamského jezera se rozrostl z asi 8000 nejméně na trojnásobek.
Koncil, který skončil před 600 lety, 22. dubna 1418, vyřešil 40 let trvající papežské schizma, nepovedlo se ale vypořádat se s kacířstvím, ani provést zásadní reformy církve. Rozsudky smrti nad českými reformátory pak vyvolaly husitské války, které jako války pro víru znejistěly celou střední Evropu.
Koncil v tehdejším biskupském městě na jihozápadě Německa na hranici se Švýcarskem zinscenoval v roce 1414 římský a český král Zikmund, který chtěl ukončit rozdělení církve a také toužil po císařské koruně. Tu ale nemohl získat bez požehnání papeže. Tento titul si nárokovali hned tři duchovní vůdci, v Římě Řehoř XII., v Avignonu Benedikt XIII. a od roku 1410 ještě Jan XXIII.
Papež proti papeži
Jak k tomu došlo? Schizma vypuklo v září 1378. Tehdy kardinálové, nespokojení s návratem papeže Řehoře XI. z Avignonu do Říma a s autokratickou osobností jeho nástupce Urbana VI., zvolili kardinála Roberta ze Ženevy jako protipapeže Klementa VII. Ten se vrátil do Avignonu do ochrany francouzského království; od té doby proti sobě stáli dva papežové se svými přívrženci.
Když se dlouho nedařily přímé pokusy o dorozumění mezi papeži (v Římě od roku 1389 Neapolec Bonifác IX., v Avignonu od roku 1394 Španěl Benedikt XIII.), dohodlo se 13 kardinálů, kteří odešli i od římského papeže Řehoře XII. (1406–1415), že svolají na březen 1409 koncil do Pisy, aby učinili konec osudnému schizmatu.
Římský Řehoř XII. ani avignonský Benedikt XIII. se ale na koncil nedostavili, proto byli v červnu 1409 sesazeni. Kardinálové pak v červnu zvolili františkána Petra Filarghiho papežem Alexandrem V., kterého o rok později nahradil Jan XXIII., původně Baldassare Cossa z Neapole, který byl údajně dříve pirátem.
Místo „bezbožného dualismu“, jak se pravilo v jednom soudobém traktátu, nastoupila „prokletá trojice“. Neboť jak Řehoř XII., tak Benedikt XIII. se považovali za právoplatné papeže – první pokus znovuzřídit jednotu církve koncilní cestou tedy skončil neúspěchem.
Zikmund proti Osmanům
Svolání kostnického koncilu bylo pak zásluhou krále Zikmunda, který se spojil s papežem Janem XXIII. Zikmund totiž potřeboval jednotné křesťanstvo, aby mohl lépe čelit rozpínající se Osmanské říši. Uspořádání koncilu ohlásil v dopise 30. října 1413. Zástupci tureckého sultána se koncilu zúčastnili také – každý den se účastnili zasedání a královských porad. Další východní mocnost reprezentoval kyjevský arcibiskup Jurij, který tu působil s pověřením byzantského císaře a patriarchy.
Shromáždění se konalo poprvé v historii severně od Alp. Kostnice byla pro římskou i avignonskou větev rozštěpené církve neutrální půdou. Pro město na Bodamském jezeře navíc hovořila politická stabilita a příznivé dopravní a zásobovací podmínky.
Průběh tohoto vrcholného shromáždění, které zasedalo od 5. listopadu 1414 v kostnické katedrále, byl ale dramatický. Se Zikmundovou podporou koncil rozhodl, aby všichni tři papežové abdikovali. Jan XXIII. to ale odmítl a z Kostnice dokonce tajně a v převlečení za pacholka uprchl. Zikmundovi zbrojnoši jej ale dopadli. Abdikoval Řehoř XII., poslední z trojice, avignonský papež Benedikt XIII., odstoupil až v roce 1417.
V létě 1415 pak došla s průtahy koncilu trpělivost i Zikmundovi, který odjel do Überlingenu na protilehlý břeh jezera, avšak po týdnu se do Kostnice zase vrátil. Jeho touha po sjednocené církvi se naplnila o dva roky později, když se kardinálové sešli na konkláve v tehdejším kupeckém domě v přístavišti a po třech dnech dohadování zvolili 11. listopadu 1417 v 11 hodin 206. papežem kardinála Oda z Colonny, jenž přijal jméno Martin V. A Zikmund byl pak císařem Svaté říše římské korunován 31. května 1433.
Koncil proti Husovi
Souběžně se koncil zabýval též dalšími záležitostmi církve. Jan Hus byl koncilem odsouzen a upálen na hranici 6. července 1415, pro zastávání Husova učení byl 30. dubna 1416 odsouzen a popraven též Jeroným Pražský.
V Kostnici se tehdy sešlo přes 300 kardinálů, biskupů a opatů, dvůr Zikmundův i mnoho knížat s doprovodem, odhadem celkem až 20 000 cizinců. Ve městě rychle stouply ceny, což jeden z německých minnesengrů Oswald von Wolkenstein komentoval: „Myslím-li na Bodamské jezero, hned mne bolí peněženka.“
