Sonda Voyager 2 je skoro dvacet miliard kilometrů daleko od Země a vědcům slouží přesně pětačtyřicet let. Během své cesty mimo jiné zblízka prozkoumala dvě nejvzdálenější planety Sluneční soustavy, Uran a Neptun. Data ze své vesmírné plavby posílá dodnes.
Před 45 lety odstartovala sonda Voyager 2. Data posílá dodnes, dvacet miliard kilometrů od Země
Voyager 2 nejdříve proletěl Sluneční soustavou, poté začal putovat mezihvězdným prostorem. Dosud jako jediná sonda navštívil naráz čtyři nejvzdálenější planety Sluneční soustavy a zcela změnil představy o tom, jak vypadají nejen ony samotné, ale i jejich měsíce.
Jedno z největších překvapení si pro vědce připravil měsíc Jupitera, Io. „To bylo první svědectví, že to je nejvíc vulkanicky aktivní těleso ve Sluneční soustavě, stokrát aktivnější než Země,“ říká projektový vědec programu Voyager Ed Stone.
Těžko představitelné vzdálenosti
Voyager 2 je nejen nejdéle sloužící sonda, kterou kdy lidstvo vypustilo, je také druhá nejvzdálenější od Země, hned po své sesterské jedničce.
Kdybychom Sluneční soustavu zmenšili tak, že by Slunce bylo velké jako špendlík, Země by byla půl metru od něj. Největší planeta Jupiter pak asi dva a půl metru daleko. Neptun, nejvzdálenější planeta sluneční soustavy, šestnáct metrů. A samotný Voyager 2 by v tomto měřítku byl sedmdesát metrů daleko.
„Sondy Voyager jsou první tělesa, která se dostala do vlivu mezihvězdného prostředí a tím pádem nám umožňují toto prostředí přímo studovat,“ informuje Michal Švanda z Astronomického ústavu Univerzity Karlovy a Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Sonda na palubě nese také zprávu pro případné mimozemské nálezce ve formě měděné pozlacené gramofonové desky. Její obal slouží jako návod, jak si zprávu přehrát, a jako mapa, kde v Mléčné dráze Sluneční soustava leží. Případní nálezci si tak budou moci vyslechnout pozdrav v pětapadesáti různých jazycích („Zdraví vás děti planety Země“) nebo se pohroužit do poslechu hudebních děl Wolfganga Amadea Mozarta či bluesmana Willieho Johnsona.
Voyager 2 vyslaly Spojené státy do vesmíru v srpnu 1977 a v září toho roku ji následovala sonda Voyager 1, každá letí jiným směrem. Druhý vypuštěný aparát se pohybuje vyšší rychlostí, a proto Sluneční soustavu opustil dříve než jeho sesterská sonda, a to v září 2013.
Sondy Voyager o velikosti malého auta jsou poháněny energií z pomalého rozpadu plutonia. Pravděpodobně jim dojde energie do konce tohoto desetiletí a přestanou se Zemí komunikovat, vesmírem ale vydrží létat dál další miliardy let jako tiší vyslanci lidstva.