Byla těžce obrněná, kladla svá vajíčka do jiných zvířat a místo létání se pohybovala dlouhými skoky. Seznamte se s velkou pravěkou vosou Aptenoperissus burmanicus, která žila před 100 miliony roky.
Pravěká parazitická vosa skákala jako dnešní kobylky. Našli ji zalitou v jantaru
Biologové nalezli bizarního tvora už před několika lety v Údolí Hukawng na území Myanmaru. Jde o jedno z nejbohatších nalezišť pravěkých tvorů z doby křídy zachovaných v jantaru – například roku 2006 tam byla objevena vůbec nejstarší včela světa. U nově nalezené vosy zabralo nejvíce času zjistit, zda jde vůbec o vosu.
Podle některých vědců šlo spíše o příbuznou dnešních kobylek – podle dlouhých a silných zadních nohou tohoto tvora. Jiní zase usuzovali na genetickou příbuznost se šváby, protože vosa měla velmi silně „pancéřovanou“ spodní část těla podobně jako oni.
Rozhodnout měl expert nejpovolanější, biolog George Poinard z Oregonské státní univerzity, který patří mezi světově nejlepší experty na pravěký hmyz. „Jejich hlava je nejpodobnější dnešním vosám,“ popsal Poinar v tiskové zprávě. Nakonec se paleontolog a jeho tým rozhodli vytvořit pro tento hmyz zcela nový rod pojmenovaný Aptenoperissidae, protože „tito tvorové se prostě nikam jinam nehodí.“ Jejich nejbližšími příbuznými jsou dnešní včely, vosy a mravenci.
Poinarův tým zveřejnil výsledky svého výzkumu v odborném časopise Cretaceous Research. Prozradil v něm také, že studovaný tvor byla samice. Spekulují v něm, že dlouhé nohy „vose“ sloužily nejen ke skákání po kořisti (podobně jako to dělají dnes kobylky nebo kudlanky), ale také k hrabání. Pravěké vosy zřejmě pomocí silných zadních končetin zahrabávaly ulovený hmyz, do něhož nakladly svá vajíčka. Ta se v něm pak vylíhla a živila se tělem kořisti, podobně jako to dělají některé dnešní druhy vos.
Aptenoperissus burmanicus zřejmě útočila dlouhými skoky, po nichž znehybnila kořist vlastní váhou pod sebou – obrněná spodní část těla sloužila k tomu, aby přitom sama neutrpěla zranění. Pak probodla kořist dlouhým ozubeným žihadlem.