Inženýrka se specializací na letectví a kosmonautiku. Američanka indického původu narozená ve Skotsku. A také žena, která se dokázala prosadit v převážně mužských týmech a odvětvích. To vše je Anita Senguptová, která byla hostem Hyde Parku Civilizace.
Pracovala na motorech kosmických lodí i padáku pro Mars. Anita Senguptová v Hyde Parku Civilizace
Anita Senguptová (zdroj: ČT24)
Její životní příběh ukazuje, jak důležité je vzdělání. Díky studiu na známé Bostonské univerzitě se mohla už během bakalářského studia zúčastnit pohovorů společnosti Boeing a přes své mládí uspěla. Její kariéra tedy začala v Boeingu už v době, kdy ještě studovala magisterské studium. Už tehdy na plný úvazek pracovala na pohonném systému nosné rakety Delta IV, což je hlavní americký dopravní prostředek na oběžnou dráhu.
„Myslím, že jsem k tomu měla dobré předpoklady, vždycky jsem byla dobrá studentka,“ vysvětlila v ČT, proč právě ona získala tak prestižní zaměstnání. „Měla jsem výborné známky a k tomu přístup, že vlastně nic není problém, že všechno má řešení.“
K planetkám i na Rudou planetu
Ve své první práci se naučila navrhovat nosné rakety. Mohla si vyzkoušet navrhovat takový systém úplně od začátku, a to se podaří inženýrovi jen zcela výjimečně. Této unikátní zkušenosti využila i ve svém dalším zaměstnání. Motory pro vesmírné cesty se zabývala i v NASA, ovšem tentokrát to byly motory iontové. Ty pracují na principu velice slabého, ovšem velmi vytrvalého proudu nabitých částic, který loď nebo sondu pohání kupředu. Dlouhodobé využití tohoto pohonu ve vesmíru NASA poprvé úspěšně vyzkoušela v roce 1998, a to u sondy Deep Space One. Tento projekt Anita Senguptová vedla.
O devět let později se podílela na cestě jiné sondy, tentokrát jménem Dawn. Tématem její doktorské práce totiž bylo právě vylepšení iontového motoru pro tuto misi. Ta i díky ní trvala 11 let, během kterých sonda dokázala prozkoumat planetky Vestu a Ceres v pásu mezi Marsem a Jupiterem. A to vše hlavně díky xenonu, vzácnému plynu, jehož tento revoluční motor spotřeboval jen pár desítek gramů denně.
„Nejsem planetoložka, ale zajímá mě, jak vznikala naše Sluneční soustava. A díky tomuhle výzkumu teď víme i víc o tom, jak vznikala naše planeta,“ popsala smysl svého výzkumu Senguptová.
I další projekt Anity Senguptové se týkal vesmíru, konkrétně slavného vozítka Curiosity. Pro něj dostala za úkol sestrojit speciální padák, který byl schopný se rozvinout v nadzvukové rychlosti a udržet tvar i v řídké atmosféře Marsu. Přestože s tím neměla žádné konkrétní zkušenosti, dokázala využít toho, co se naučila o aerodynamice. Povedlo se jí to a díky tomuto padáku vozítko Curiosity přežilo přistání na Rudé planetě. Od srpna 2012 nepřetržitě funguje.
„Byli jsme enormně motivovaní, inteligentní a především zvídaví,“ popsala Anita Senguptová příčiny, proč byl její tým úspěšný. Přitom celá tato mise byla extrémně složitá. Na Zemi nelze simulovat podmínky, které panují na Marsu. Celé přistání muselo vyjít napoprvé, nic nebylo možné vyzkoušet. Proto bylo potřeba vyvíjet zcela jinou technologii unikátní pro prostředí Marsu.
Curiosity byla první misí, která umožnila pátrat po organických látkách. Díky ní víme například to, že na Marsu je mnohem více metanu, což je plyn, který může vznikat jen geologicky nebo biologicky: „Pokud vznikl geologicky, tak to znamená, že ještě nedávno byla na Marsu silná vulkanická aktivita. No a pokud ten metan vznikl biologicky, tak to by byla naprostá bomba,“ vysvětlila Senguptová.
Zatím poslední kosmický projekt této vědkyně se týkal výzkumu extrémně nízkých teplot. Při nich se hmota chová jinak než za obvyklých podmínek. Když se k tomu přidá i beztížný stav, vychází z toho Cold Atom Laboratory. Toto zařízení, které je od května na Mezinárodní vesmírné stanici, vědcům nabídne nové informace o základních pravidlech fyziky a světa vůbec. To vše díky práci jedné chytré vědkyně.
Z kosmu do podzemí
Nedávno se Senguptová pustila na nové pole. „Důvod mého odchodu byl zčásti proto, že mi nabídli opravdu jedinečnou příležitost. Mohla jsem zúročit své inženýrské dovednosti z vesmíru v něčem, co by skutečně prospělo lidem na Zemi. A to je zelená doprava a snížení spotřeby energie,“ popisuje důvody, proč šla do projektu vysokorychlostního transportního systému. Vytváří pro společnost Virgin systém hyperloop, tedy vlak bez kolejí s rychlostí přesahující 1000 km/h. Využívá v tom své zkušenosti s vakuem a vakuovými komorami.
Pořad Hyde Park Civilizace nyní můžete poslouchat jako takzvané Podcasty: